Pořád jsem to já

Především famózní herecký výkon Julianne Moore, za který právem obdržela Oscara, dělá z tohoto smutného příběhu tak výborný film. Od začátku je jasné, jak to dopadne a přesto je to vyprávěno subtilně bez nějakého velkého citového vydírání (i když slzy se během několika scén koulely a bylo mi z toho hodně smutno). Do plného hodnocení mi jen chybělo lepší obsazení vedlejších rolí - Kristen Stewart opravdu hrát neumí a dokonalá botoxová tvář Kate Bosworth mi tam moc neseděla. (15.03.2015)

Nečekal jsem to, ale po shlédnutí můžu říct, že jsem se dočkal nesmírně silného dramatu a stejně tak dalšího naprosto dokonalého výkonu Julianne Moore. Líbí se mi, jak tvůrci představili Alzheimerovu chorobu. Zároveň mi bylo smutno, co ta choroba dělala s hereckou postavou Julianne Moore. Každopádně můžu říct jen to, že ačkoliv jsem na závěr koukal jak na pátý kolo u vozu, ve výsledku jsem za něj byl rád. Sice to nebylo podle očekávání, ale na druhou stranu to nepůsobilo tak ponuře a smutně. Nevím, co více dodat. Snad jen doufám, že si v důchodu na tenhle film vzpomenu. Bude mi totiž hodně dlouho ležet v žaludku. Stejně tak i výborná Julianne, která je skvělá snad kdekoliv ji vidím. (31.01.2015)

I cynický dřevorubec si někdy rád pustí mainstreamový doják, zvlášť hraje-li v něm Julianne Moore. Nejvíc se mi líbilo, jak si posílala vzkazy sama sobě do budoucnosti, tak nějak bych to asi taky dělal (kdysi jsem si ožralý na plech psával vzkazy sám sobě, až vystřízlivím...) Nehodlám tu prudit nějakými nudnými recenzentskými plky, taky co se dá k tomuhle melodramatickému, ale i zajímavému a pohlednému filmu objevného napsat. Místo toho vám řeknu, co bych dělal já, kdybych jednou nedej Džýzys chytnul toho Alzheimera. Tedy přesněji co bych dělal předtím, než bych už byl uslintané, úplně vypatlané pako, které by se pomazávalo vlastními výkaly a chodilo nahaté po ulicích... to už bych samozřejmě nedělal nic, protože by mi bylo všechno putna. Ale kdybych už začal mít nějaký tyhle varovný příznaky, kdyby mi ten můj gramofón v hlavě začal nějak vynechávat a všelijak haprovat, tak dokud by mi to aspoň trochu myslelo, sehnal bych si někde kvér a prohnal bych si kuli hlavou (nebo hlavu kulí?), nebo bych to narval auťákem bez airbagů do zdi, protože věšet bych se nechtěl, topit taky ne, skákat z okna taky ne, trávit taky ne a řezat taky ne. A to je taky podle mě všechno, co se dá s Alzheimerem dělat. A ještě bych si to pro jistotu posichroval a ukecal nebo podplatil bych někoho, aby mě euthanasicky vodkrágloval, kdyby mně se to nějak nepovedlo, nebo kdybych do tý doby úplně zblbnul... Člověk se celej život vzdělává a kultivuje a blíží se sedmimílovejma krokama k osvícení a nirváně, aby pak skončil jako dementní mentál, kterej přiblble sedí někde na lavičce v areálu pakárny, v gatích nasráno, z huby mu kapou sliny, čumí jak bluma a blábolí nějaký nesouvislý nesmysly, nebo vydává jen tyhlencty... neartikulovaný skřeky. To fakt stokrát radši dostat raka, kurvadrát... // Po druhé projekci zvyšuju na pět, i přes všechny ty různé hollywoodismy a patetismy je to fakt síla. (24.02.2015)

Hezké a přirozeně lidské, bez sentimentálních srdceryvných výlevů a extrémně vykalkulovaných zvratů. Julianne Moore hraje skvěle a táhne celý příběh výhradně na svých bedrech tak suverénně, že si skoro ani neuvědomujeme, jak všední a neoriginální filmařinu vlastně sledujeme. Aneb další z oscarové líhně projektů fungujících na bázi "Máš-li srdce, sleduj, inspiruj se a miluj mě" :)) 70% (26.11.2015)

Moc hezky zpracované vyprávění o nehezké nemoci, která nás v budoucnu může klidně potkat. Snímek je samozřejmě vydatně depresivní, jelikož diváky nutí sledovat příběh ženy, která postupně ztrácí schopnosti, které ji celý život zdobily. Julianne Moore je velmi kvalitní herečka a podala opravdu velice důvěryhodný výkon. Co se týče ostatního obsazení rolí, tak tam jsem malinko trpěl, protože Baldwina moc nemusím a tu otravnou píču ze Stmívání dokonce bytostně nenávidím. Kromě toho ovšem filmu nelze moc vytknout. Děj je díky velice atraktivnímu tématu určen nejširší veřejnosti a po celou stopáž si drží vysoké tempo a neztrácí nic ze své zajímavosti. Celý průběh nemoci je vykreslen nanejvýš citlivě, avšak zároveň bez přehnaného sentimentu. Člověk si díky tomuto filmu dokonale uvědomí důležitost své paměti a svých vzpomínek a pochopí, že ty motivační píčoviny o tom, jak bychom měli žít pouze v daném okamžiku a neohlížet se do minulosti, jsou nanejvýš zcestné. Ať chceme nebo ne, minulost nás formuje, minulost nám dává naši tvář a minulost nám nedá pokoj dokud nevydechneme naposled. Minulost je důležité nejen umět přijmout, ale měly bychom za ní být vděční. Protože, jak nám tento snímek ukázal, tak ne každému je toto umožněno. Jelikož jsem krásný, sexy, inteligentní mladý muž, tak jsem se vyhnul jakémukoli emočnímu zásahu. Každopádně film hodnotím zejména jako vysoce přínosný zážitek, že jsem viděl v praxi průběh nemoci, o které jsem dříve pouze četl a slyšel. Slabší 4 kousky. (16.08.2019)