Drsňák

Pro mě nejepší a nejkrásnější snímek od Kim Ki-duka. Sice mě trochu zklamala závěrečná scéna, ale nádherný hudební doprovod mi to zcela vynahradil. Ti, kterým příběh přijde vykonstruovaný, jej asi nepochopili. Lépe než Kim zatím nikdo neukázal hranici mezi láskou a nenávistí. Jeho nemluvné hlavní postavy, nádherná korejská poetika a lyričnost mi zrkátka učarovaly. (24.08.2006)

Filmová tvorba korejského režiséra Kim Ki-Duka se dělí na dvě části. První část zahrnují Kimova starší díla ( Krokodýl, Ostrov, ), ve kterých je hlavním tématem sex, násilí a jejich vzájemné propojení. Druhá část jeho tvorby je tvořena jeho posledními filmy ( 3-iron; Jaro, léto, podzim, zimaa jaro), které opouštějí od násilí, jsou o poznání lyričtější a laskavější, dalo by se říci až meditativní. Drsňák je ukázkovým příkladem filmů z první skupiny. Pokud tedy váháte, jestli strávit čas sledováním filmů tohoto uznávaného režiséra, je Drsňák pro začátek správnou volbou. Film vypráví o zvláštním vztahu nemluvného pasáka a mladé školačky, který po celý film prochází, tedy ze strany školačky, drastickým vývojem. Pasák Han-gi se jednoho dne zakouká právě do školačky Sun-hwa, a proti vůli její i jejího přítele ji na veřejnosti dlouze políbí. Znechucená dívka odchází a pasák je zmlácen skupinou vojáků. Následující dny dívku pronásleduje a rád by jí „vlastnil“. Dívka je dopadena při loupeži v knihkupectví a následně donucena upsat své tělo prostituci. Sun-hwa je zdrcená, odmítá prodávat své tělo na ulici a ani Han-gi zpočátku nechce, aby na jeho dívku šahali jiní muži. Postupem času se ale dívka podvoluje a pasák se smiřuje s tím, že ona tu není jen pro něho. Sun-hwa pasáka nesnáší za to, kam jí dostal, ale později se na něm stává závislou a jeho city začíná opětovat. Pasák ale není jediným, koho Sun-hwa okouzlila a mezi postavami vznikají konflikty.Titulním drsňákem je právě pasák Han-gi, který od začátku filmu až do závěru ani nepromluví. Je těžké sympatizovat s někým tak krutým a násilným, s někým, kdo se chová proti společenským normám a opravdu budete drsňáka zezačátku nenávidět. Postupem času se ale divákův vztah k tomuto člověku mění, stejně jako vztah dívky Sun-hwa. Největší změnou ale prochází samotná postava Sun-hwa. Na začátku se jedná o nezkušenou a bojácnou pannu, která se o sebe neumí sama postarat, ale ke konci si na prostituci zvyká, je o dost silnější a dokonce se svého nového života už ani nechce vzdát. Drsňák Han-gi naopak pod tíhou lásky slábne a ke konci dokonce i promluví a vy pochopíte, proč do té doby nevydal ani hlásku.Žánrově bych film nazval romantickým dramatem, i když se jedná o romantiku velmi nezvyklou a zvrhlou. Přes všechnu tu špínu a krutost zde ale naleznete opravdovou lásku na první pohled, která má bohužel vlivem prostředí, ve kterém se film odehrává, neskutečně hořkou pachuť. Většina filmu se odehrává v noci, v temné uličce osvícené neony, či v potemnělých pokojích prostitutek. Kim Ki-Duk se nebojí zobrazovat násilí, niky neodvrací kameru, naopak všechno pozoruje nezúčastněně , dalo by se říci, že až šmíruje, tak jako drsňák šmíruje Sun-hwa přes průhledné zrcadlo v jejím pokoji. Objevuje se zde i několik bizardních scén, které jsou pro Kim Ki-Duka typické ( háčky v pochvě v předchozím filmu Ostrov ), například scéna s plakátem použitým jako zbraň, či útok kusem skla.Drsňák není lehkou podívanou. Je to opravdu drsný (29.08.2006)

Och bože, po zhlédnutí tohoto filmu už nikdy nejde mít ke střepům stejný vztah jako předtím. Jednou za čas mě popadne strašná chuť vidět nějaký asijský film, a výběr čehokoli od Kim Ki-duka je v takovém případě vždy sázkou na jistotu - DRSŇÁK mě i na druhé zhlédnutí bavil stejně jako poprvé. Film je to neobyčejně násilný, krutý, možná až šokující, ale skoro jistě ne bezútěšný - překvapivý závěr lze pojímat jako svérázný happy end podle Kim Ki-duka. Svět jeho filmů se mi sice jeví mimořádně nehostinný - brutálními fackami, mlácením a řezáním lidí se zde rozhodně nešetří, scény s agresivním naháněním sexuálních zákazníků jsou potom kapitola sama pro sebe a jeden velký neuvěřitelný bizar - ale přesto tam v pozadí (mj. díky nenápadné melancholické hudbě v mnoha scénách, kde zdánlivě kontrastuje s násilnou povahou obrazu) pořád cítím jistou něhu a křehkou krásu lásky. Ta je zde sice vylíčena na míle daleko od podoby, v níž je zobrazována v klasické euroamerické romantické produkci, ale osobně mě tenhle alternativní pohled hodně baví. Pokud jste už dávno otrávení z běžných romantických cajdáků, které jsou od sebe k nerozeznání, tenhle film by na vás mohl zapůsobit jako živá voda. Výtečné obsazení je pro mě dalším důvodem, proč se mi na tenhle film tak dobře kouká - oba herečtí představitelé hlavních postav jsou velice pohlední a zajímaví, a jejich herectví mě baví. Co na tom, že celý děj je tak šíleně nepravděpodobný - u asijských filmů mi to prostě tak nějak nevadí, možná i protože CHCI, aby to skutečně bylo nepravděpodobné. Protože nevím, jestli bych chtěl žít ve světě, kde se může stát něco takového... (20.01.2015)

Film, který je s realitou stejně tak spjat, jako je jí vzdálen. Do tohoto rozporu zasazená typická režisérova surová poetika na mě působí trochu křečovitým dojmem. Film má pár krásných míst, ale příliš se opakuje a ve svém celku příliš neuspokojí. Při sledování Kim Ki-Dukových filmů může člověk vážně snadno nabýt dojmu, že Korejci jsou jen jakási banda nadrženců. (16.02.2006)

Ja teda čumím na to vysoké hodnotenie tu. Osobne by som tomu viac ako dve nedal ani keby to nebol Ki-duk Kim! Traja chlapíci furt pofajčievajú, alebo chlastajú, zatiaľ čo kurvy šlapú. Občas dvaja z nich dostanú od toho jedného preplesk lebo ten jeden je neuveriteľne zamilovaný, až mu došli slová, takže celý film nepovie ani '' ň '' ! Ja som sa nudil. (04.05.2012)