Ostrov

Němé, obrazové vyprávění o tvrdohlavé lásce, která povolí až když se dostane do kontrastu s brutalitou a bolestí. Přesně s touto komparací Kim Ki-duk pracuje, nejdřív jsou to pěkné obrazové scénerie a poetická atmosféra versus srací scény, pak násilí a lacinný sex versus silně emocionální pohledy touhy a nakonec nezapomenutelná scéna s rybářskými háčky, která představuje obojí zároveň. Jenže jinak není tento snímek zdaleka tak bohatý a propracovaný jako mnohem krásnější 3-iron, či Jaro, léto, podzim, zima. Těžko žádat od tak poetického a metaforickém filmu více dějě, ale ono to opravdu chtělo více /něčeho/ a nemyslím tím delší stopáž. 7/10 (07.05.2009)

Toto mi ulahodilo vo všetkých možných smeroch. Tieto tiché Kim-Ki Dukové filmy zbožňujem. Práve pre tento štýl som si zamiloval jeho 3-iron a Jar, leto, jeseň, zima.. a jar. Osamelé prostredie jazera s houseboatmi, kde každý skrýva nejaké to tajomstvo je krásnym priestorom pre vytvorenie režisérovej vízie o neschopnosti komunikácie, pochopení sveta v ktorom žijeme a o sexuálnej túžbe a skrytom násilí. Dejová línia zo zaľúbenou prostitútkov ma nadchla a pomaly rozvíjajúci sa vzťah dvojice predstaviteľov mi ako obvykle učaroval. V tejto polohe je Kim Ki- Duk najistejší. Rozprávanie obrazom, cez výraz tváre, alebo dotyky. Všetky jeho kvázi filozofické ukecané diela jednoducho nemusím. Na tieto tiché, pomaly plynúce - nedám dopustiť. (07.10.2012)

Prý poetický film? Hmm... Řekl bych, že ryba, z níž si ten dobytek zaživa ukrajoval sushi, si poetiku představovala trochu jinak. Ale zase v tom němém objíždění plovoucích chatek a rozdávání radosti osamělým a potřebným mužům svým tělem, v tom jistá poetika byla. Ano, na světě je spousta holek, které šlapou. Hee-Jin ale spíš jen šlapala vodu, aby se v životě neutopila. A její nečekaný úlovek Hyun-Shik na tom nebyl o moc líp. Opravdu kvalitně vnitřně (a taky citově) rozervaný mladý muž, řekl bych. No jo, i já se cítím poslední dobou nějak osamělý, tak jsem si koupil ve Zverimexu od šikmookého prodavače Ki-duk Kima sadu rybářských háčků a teď už jen přemýšlím, do kterého tělního otvoru si je mám strčit... Po hladině jezera plula spousta působivých obrazů, to zase jo, ale nějak se mi je nedařilo poskládat k sobě, aby to dávalo nějaký hlubší smysl. 70% (16.10.2013)

Jeden z nejtraumatičtějších filmových zážitků vůbec. Ačkoli mě brutální vypodobnění motivů viny a trestu u Kim Ki-Duka nikdy nepřestane fascinovat, tohle musí být silná káva pro kohokoli, kdo není fanouškem torture porna. O to větší kontrast zde způsobují lyrické motivy a především metaforický způsob vyprávění, ne nepodobný Antonioniho stylu ve Zvětšenině. A ten konec, ten mi dal námět na přemýšlení na několik týdnů dopředu. Od Kima by se mohli tvůrci přeslazených korejských kýčů, které jsou tak oblíbeným cílem vysokých hodnocení na čsfd, učit. Ačkoli možná raději z "3-iron" nebo "Jaro, léto", protože další takovou morbiditu by už můj žaludek nemusel snést. (27.04.2010)

Příběh lásky, vášně a krutosti. Ki-duk Kim nepotřebuje mnoho dialogů k vyjádření svých myšlenek srze filmové plátno. Téma lásky, kdy jeden o druhého bojuje krutostí na sobě i ostatních. I přes několik skutečně hodně brutálních scén film působí spíše lyricky. Nikdy jsem si nemyslel že by šla dohromady brutalita s romantikou. Do doby než jsem poznal Kim Ki-duka. (25.10.2007)