Cesta na západ

Nevím. Prostě nevím. Během filmu jsem třikrát usnula. Chvíle, kdy mnich prochází kolem kavárny, on jako v podstatě statický prvek a ruch marseilleského nároží s kavárnou a spoustou kolemjdoucích mě donutila zpomalit a uvědomit si čas, takže asi splnil co měl. Film dobrý pro duchovní cvičení, ale pro mě doma naprosto nekoukatelný. A vážně nevím koik hvězdiček dát. (17.11.2015)

Už 8minutový úvodní záběr na detail obličeje funícího pána nepřitažlivého zevnějšku dával na vědomí, že půjde o něco jiného. Tak dlouho bych se nedokázal se zájmem dívat dokonce ani na pohlavní úd ženy, ba dokonce ani na ten svůj. Abyste si film užili, tedy ponořili se sami do mírné meditace, tak je třeba, abyste svůj zrak upřeli na mnicha a nevěnovali pozornost jeho okolí. Bohužel jsem na to přišel až ve 40. minutě. Poselství snímku bylo zřejmé a pán v červeném by zasluhoval pokutu za rychlost! Experiment to byl zajímavý, ale já už má z této oblasti na delší dobu odexperimentováno. (30.03.2018)

KVIFF 2014. Odpad, který mě ovšem velmi dobře pobavil... Ono koukat na film a mít při tom dostatek času najít minimálně 10 rozdílů na jenom záběru je fakt dobrá zábava. Bohužel snímek nemá nic společného s mojí představou o tom, jak by měl dobrý film vypadat. Věřím, že v tomto tempu by se dal natočit i film o délce 30-50 hodin, možná by se dokonce stal rekordmanem v Guinessově knize. A jeho největší výhodou by bylo, že by nebyl nudnější, než tento 50ti minutový. Proč? Protože to nejde! (08.07.2014)

Jeden z nejlepších snímků z KVIFF 2014, které jsem měl to štěstí zhlédnout. Myslím si, že právě tento snímek umožńuje velmi dobřé porovnat fotografii a film ve vizuální zkušenosti. Mnich se pohybuje při pohledu na celek záběru nepostřehnutelnou rychlostí, vytváří nádherné pohledy, a vše ostatní v záběru se okolo něho míhá, reaguje na sebe. Je to jako se dívat na fotografii a zároveň na film, kompozice je nehybná, ale v záběru se odehrávají v pohybu minipříběhy. Jako další rovina vystupuje Lavantovo zábavně neohrabané napodobování mnichovy nesmyslné chůze, chůze která nikam nejde, čisté chůze. (13.07.2014)

[AFF 2014] Spomaliť...Možno práve to je to, čo človek v dnešnej dobe skutočne potrebuje zo všetkého najviac. V tichosti sa na chvíľu zamyslieť, opustiť hektický stereotyp a nájsť niečo, čo má zmysel. Alebo aspoň nazrieť touto trhlinou v každodennosti. Ak by som mal parafrázovať istý komentár užívateľa Matty, označil by som Tsaiov experiment za "filmový ekvivalent harmónie v chaose". Hlboko sústredený dokument, v ktorom ťažko rozlíšiť, či sa jedná o skutočnosť (Kang-sheng Lee) alebo zinscenovanú realitu (Denis Lavant). Vycibrená vizuálna stránka pripomína Greenawaya, síce bez stredovej kompozície, zato s farebnou výtvarnosťou, hĺbkou, rozložením záberu do jednotlivých plánov a úrovňou detailu dovedenou do dokonalosti (využívanie odrazových plôch, okien a zrkadiel je ohromujúce). Defilé statickosti a pohybu, pokoja a anarchie. Ergo film hodný záujmu a obdivu. Zenová záhrada mizérie. Tak silné emócie prúdiace z čistého záberu som dodnes nepocítil. To sa nedá opísať, to sa musí vidieť - ale zážitok sa líši podľa vášho vzťahu k budhizmu, meditácii, otvoreným experimentom a vyprázdneným filmom. Úžasný pôžitok, ktorý si rád zopakujem. 95% (28.06.2014)