Xi you ji di yi bai ling yi hui zhi yue guang bao he

Chinese Odyssey I. a II. jsou trochu jako Kill Bill, dost dobře se nedá koukat jen na jeden z filmů - pokud se kouknete na jedničku, skončí děj v tom nejlepším a pokud zvolíte pouze dvojku, budete mít v hlavě bordel, který jen tak nezmizí. Ale abych byl upřímný, tohle filmové duo vám zamotá hlavu tak či onak. Režisér Jeffrey Lau moc dobře věděl, proč se k látce v roce 2002 vrátil a natočil napůl remake, napůl novou verzi obou filmů nazvanou Chinese Odyssey 2002. Verze z roku 2002 už sice v hlavní roli představuje Tonyho Leunga (ne Stephena Chowa jako v prvních dvou dílech) a naprosto se vzdává ústředního motivu Opičího krále, ale je o dost "západnější" a přehlednější, což znamená mírnější a pro laika rozeznatelnější humor a snadno stopovatelnou dějovou linii. U jejích předchůdců je to naopak. Jeffrey Lau si tenkrát vytýčil vpravdě ambiciózní cíl, totiž neotřelé filmové zpracování legendární Journey to the West, s Opičím králem, posvátnými svitky atd. Ani ten televizní seriál, který jsem v dětství miloval si s tak košatou předlohou neporadil a Lau brzy pochopil, že bude muset udělat nejmíň dva filmy. Natočil přes tři hodiny materiálu, takže musel dost necitlivě projekt rozseknout vejpůl a přidělat pár vysvětlovaček. Ty jsou ale k dobru věci, protože kdyby se divákovi v úvodu dvojky nedostalo orientačních bodů, asi bychom neměli nouzi o vybuchující hlavy. Film totiž není tím klasickým dobrodružstvím Opičího krále, v hlavní roli se objevuje Stephen Chow a Lau navíc do scénáře vpašoval několik romantických linek. A pak je tu ještě takový pokus o parodii na Návraty do budoucnosti. Prostě chaos. Člověk by čekal, že se při tomhle bordelu nebude nudit, ale méně je někdy více, zvlášť když Chowův specifický a místy hodně dětinský humor, se ne vždy trefí do černého. Chinese Odyssey je vskutku zkouškou ohněm, protože jestli jste od něho zatím viděli jen Shaolin Soccera, máte možnost poznat novou tvář Stephena Chowa, tu která si musí vystačit s Carreyovsky gumovými úšklebky a neuvěřitelnou energií. Ani tenhle talent však Chowa nevytáhne ze mizerně orchestrovaných gagů. Vedle obrovské přehuštěnosti postavami, událostmi a vtípky mají totiž původní Odyssey stejný problém jako ta nová: tvůrci nevědí, co by vlastně chtěli, takže momenty absolutně šílené parodie se tu střídají s těmi vážně míněnými a vzniká nepřehlédnutelný kontrast, který nabourává stavbu celého snímku. Proč bychom měli brát vážně postavy, které ze sebe dvě třetiny filmu dělají naprosté magory? Lau je nedokáže opatřit uvěřitelnou aurou, podle které bychom poznali, že "teď se zas chvíli nemáme smát". Tím spíš, že se občas nesmějeme ve chvíli, kdy bychom zřejmě měli (alespoň herci se tváří tak, jako že předehrávají něco strašně vtipného). Celá řádka dialogových fórů vyšumí totálně do prázdna (částečně i vinou mizerných anglických titulků, které jsem měl tu čest sledovat). Nuda vás přepadne hlavně u jedničky, která si s celou mytologií kolem Opičáka pohrává víceméně okrajově a připravuje půdu pro druhou půlku (resp. druhý díl), kde po počátečním ULTRAchaosu, kdy nestíháte nic a nikoho, začne všechno zapadat do sebe. Oba díly obsahují geniální okamžiky (v jedničce cesty zpátky časem, ve dvojce vysvětlování cest zpátky v čase), ale je velice těžké je hledat v druhořadých vtipech a legracích bez pointy (to říkám jako člověk, který už pár hongkongských komedií viděl a celkem chápe Chowovo pojetí humoru, které se pohybuje od trapných fekálforků k dokonalosti kopírující to nejlepší od Monty Pythonů), navíc musím znovu zopakovat: Jestli jste ještě žádný film Stephena Chowa nebo hůř, žádnou asijskou komedii nikdy v životě neviděli a někdo vám přinesl právě Chinese Odyssey I. a II., buďte připraveni na nejhorší. Je hrozně smutné, že Laua napadlo správné řešení až v roce 2002, kdyby se obě první (ehh) Čínské odysey vzaly a sestříhaly do dvouhodinové komedie (zní to pekelně, ale šlo by to), mohla to být podívaná s báječným tempem, dobrými gagy a možná i nějakou hloubkou. Ta padesátka v hodnocení působí spíš jako alarm pro neználky. Pokud si myslíte, že na to máte, považujete Chowa za komika a jste ochotni pro pár okamžiků osvícení něco vytrpět, mohli byste si Chinese Odyssey docela užít. Když na konci pospojujete všechny tečky mezi sebou a vyloupne se vám finální obrázek, je to celkem příjemný pocit, který stojí za trochu námahy. 50% (21.04.2017) (méně) (více)