Nagima
Režie:
Žanna IssabajevaScénář:
Žanna IssabajevaObsahy(1)
Nagima je uzavřená osmnáctiletá dívka, která živoří ve skromném příbytku na okraji kazašského města Almaty a fatalisticky snáší všechny rány, jež jí osud přináší. Její jedinou spřízněnou duší je stejně stará spolubydlící Aňa, která je ve vysokém stupni těhotenství. Nagima každý den jezdí autobusem do bídně placené práce v restauraci a prostřednictvím utržených peněz a zbytků jídla, které z práce vozí, se snaží udržet sebe i kamarádku Aňu nad vodou. Naděje, že dvě opuštěné dívky čeká lepší budoucnost, však není příliš velká... Zkušená kazašská režisérka a producentka ve svém pátém celovečerním snímku poukazuje na nelehkou situaci svobodných žen v kazašské společnosti, ovládané především muži. S minimem dialogů a za pomoci výrazných, nehostinných lokací rozehrává režisérka Issabajevová silný lyrický příběh o zoufalé touze po lásce a přijetí společností. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (5)
(49th KVIFF) Pomalé, depresivní lyrické drama. Takový "žánr" není úplně můj šálek čaje, přesto bych šel klidně s hodnocením výš, protože atmosféru má Nagima povedenou, kamera je výborná, dobře se využívá zchátralých lokací kazachstánského zapadákova atp. Jenže to by nesmělo být extrémně debilního závěru, který z předchozího dění nijak nutně nevyplývá. Ideová konstrukce, která se ho snaží v jednom krátkém monologu obhájit, je tak chabá, že do ní stačí cvrnknout prstem a rozsype se jako domeček z karet. Pak zbude jen nepříjemná pachuť z toho, jak se tvůrci snaží diváka zbytečně a lacině šokovat. ()
Pro mě nejsilnější zážitek z letošních Varů - velmi těžký a depresivní kousek, kde beznaděj, bída a prázdnota doslova pryští v každém záběru. Pomalé tempo a nekonečné záběry na kazašské pustiny a na nehybnou tvář Nagimy dokreslují tragickou situaci hlavních hrdinek. Pomyslnou třešničkou na dortu je závěrečná scéna, ze které jsem se dlouho vzpamatovával... 80% (viděno na KVIFF) ()
Film, v němž z celkové délky 77 minut, stráví hlavní hrdinka snad 40 minut čuměním do zdi nebo do blba, případně spojení čumění s jízdou v autobuse. Bizarní věc, která mne absolutně neoslovila a z níž si zapamatuju jen neskutečně imbecilní konec. KVIFF 2014 ()
Temno, temno, a temno. Chtelo by to nejake odlehceni, protoze tenhle film je az prilis jednostranny, nez aby mohl pusobit presvedcive. A horsi filmovy konec uz dlouho nepamatuju. ()
Ještě teď mám z toho noční můry. Deprese až do morku kostí. Nejvíc mě dostalo setkání hlavní hrdinky se svou matkou. Konec mě dost překvapil, nečekala jsem, že sebe ušetří, myslela jsem že skočí. Každopádně výkon hlavní hrdinky, odevzdaný a bez špetky emoce na mě dost zapůsobil. Věřila jsem jí to všechno. ()
Galerie (9)
Photo © Paname Distribution
Reklama