Režie:
Drake DoremusScénář:
Nathan ParkerKamera:
John GuleserianHrají:
Nicholas Hoult, Kristen Stewart, Guy Pearce, Jacki Weaver, David Selby, Bel Powley, Rizwan Manji, Kai Lennox, Aurora Perrineau, Scott Lawrence (více)Obsahy(2)
Vítejte v Kolektivu, ve světě budoucnosti, který byl zbaven toho největšího nebezpečí - emocí. Nikdo v něm nepociťuje chamtivost, agresi, ale ani lásku a touhu. Silas (Nicholas Hoult) žije poklidným životem jako správný Vyrovnaný, dokud se u něj neobjeví závažné onemocnění - syndrom přepnutí. Obyvatelé s touto diagnózou totiž začínají cosi cítit... Stejný problém má i Nia (Kristen Stewart) a oba dva spolu poprvé v životě propadnou lásce a intimitě. Jenže city jsou zakázané a jedinou šancí je útěk. (Magic Box)
(více)Videa (2)
Recenze (146)
Čekala jsem něco na způsob filmů jako Dárce nebo Divergence, a i když základ tam je, tak tomu něco chybělo. Možná mi tam scházela nějaká pořádná akční scéna. Film se mi celou dobu zdál být klidný, příběh vůbec negradoval ani když dvě hlavní postavy porušili pravidla jejich komunity. Takové nemastné neslané. Kristen Stewart se mi navíc ve filmu moc nezamlouvala, ale to možná bylo make-upem nebo účesem. Pro mě docela zklamání. ()
Sterilní svět asexuálních schizoidů, v němž je kopulace, ba pouhý mezilidský dotek, nebezpečnou deviací... Ale navzdory překážkám a hrozbě přísného trestu vzplane mezi jedním chlapcem a dívkou... láska, co jiného. Ehhh... Equals je už od první chvíle bezostyšně neoriginální a tváří se jako variace na spoustu jiných známých knih nebo filmů. "Ale co", říkal jsem si, "tak se mrknu na nějakou obšlehnutou Gattacu..." Houby Gattaca, houby The Island, natož pak třeba knihy 1984 nebo Krásný nový svět. Tahle hloupá, nudná, sentimentální a komerční mizérie, s neuvěřitelně ubohým scénářem (to zdůrazňuju) a ruční kamerou, má k poctivé sci-fi hodně daleko - je to totiž v první řadě rádoby romanťák. Pro mládež, respektive pro tu přitroublou část mládeže. Kvůli tomu taky asi v hlavní ženské roli obsírá unylá a nepříjemně čumící nána Kristen Tvajlajtová. A jestli mi nevěříte a tenhle hnůj si přesto pustíte, pak se připravte, že bude hůř a hůř, a nejhorší ze všeho že bude konec, kterým mohli tvůrci ještě leccos zachránit, ale... škoda slov. Chtěl jsem dát aspoň jednu za zajímavé (japonské) exteriéry, ale to by mě pak mohli bohové nadobro zatratit a já bych namísto v Elysionu skončil v bezedném Tartaru. P. S.: Pod touhle zrůdností je podepsaný stejný scénárista, jako pod slušným Blitz (2011) a vynikajícím Moon (2009), tak to vážně nepobírám.. ()
Skutečně zvláštní a ojedinělé komorní sci-fi drama, které určitě není pro masové publikum. Celý film je postaven prakticky jen na emocích, o kterých to vlastně i celé je a myslím, že tento snímek tak mohou docenit právě jen skutečně též emočně „vyspělí“ diváci. Zápletka je tedy poměrně jednoduchá, zároveň by se ovšem dalo konstatovat, že i docela originální, především tedy co se zpracování týče. Na mě to každopádně zafungovalo opravdu hodně, s ústřední dvojicí jsem soucítil na maximum a upřímně jsem jim držel palce, okamžiky jejich postupného sbližování byly opravdu silné a přesvědčivé, tvůrci navíc nikdy nesklouzli k nějakému emočnímu vydírání, či kýčovitosti, zároveň ale i přes chladnou, až depresivní atmosféru nesklouzli ani k nějaké odtažitosti, či nezájmu, prostě se jim podařilo najít zlatou střední cestu, která byla působivá přesně tak, jak měla a to musím vážně ocenit. Hodně mě oslovil i styl snímku, který se dá považovat, i přes svou též jednoduchost, za velice výrazný a to především díky své vizuálně kontrastní působivosti. Velkým trumfem této podívané je pak i ústřední herecké duo, sympatický Nicholas Hoult a přenádherná Kristen Stewart zde totiž tvoří dokonalý pár, který si snad ani nelze neoblíbit. Equals je zkrátka podívaná, na kterou musí mít divák každopádně náladu a klid, ovšem pak si z něj může odnést i opravdu působivý a emočně velice silný filmový zážitek. ()
Nelze vyloučit emoce, protože bychom se zbavili lidství. 1) Všichni to vědí. Ale téma je atraktivní a tak už od antiky spisovatelé (dnes i filmaři) popisují bláhové pokusy zničit, potlačit či transformovat emoce do režimem požadované podoby. Těžko se tedy autor dnes dopustí originálního tvůrčího činu, když musí soupeřit s více než dvoutisíciletou tradicí._____ 2) Tvůrci Equals se o původnost ani nepokusili. Jest nám tedy sledovat to, co výrazně působivěji vyjádřil film THX 1138 (1971), či méně působivě další snímky, o kterých se zmiňují komentátoři._____ 3) Taky můžeme dílo vnímat jako film o lásce (viz komentátor Seti a další). Vše ostatní - společenský background a scifické dystopické prostředí, pak slouží jen jako katalyzátor. Film potom není o vztazích mezi lidmi, není o společenské roli emocí, ale čistě jen jakousi laboratorní studií lásky. Budiž, proč ne. Ale ani tato interpretace mu na přesvědčivosti nepřidá._____ 4) Snímek výstižně vyjadřuje osamělost. Samota není zlá, když jste sami. Samota je zlá, když jste sami mezi ostatními. Mezi těmi, kteří nechápou. Nabízí se tu analogie s pozicí homosexuálů ve společnosti (dnes už naštěstí ne tak silná)._____ 5) 26letý Angličan Nicholas Hoult (Silas) nepřekvapil ani nezklamal._____ 6) Jakožto člověk postižený Switched-On-Syndromem, který se zatím úspěšně vyhýbá působení Defective Emotional Neuropathy Facility, přihazuji hvězdičku ne za kvalitu, ale za svůj nejoblíbenější žánr. ()
Tak tohle bylo hodně špatný. Nejdřív jsem nízké hodnocení přisuzovala Stewart, protože hodně lidí, včetně mě, ji nemusí. Ale tím to opravdu není. Začátek mě bavil. Mám ráda filmy o takových psycho komunitách v budoucnu, kdy vše musí mít svůj řád, všichni nosí téměř stejné oblečení a každý den dělají to samé. Jenže tenhle film se zapomněl jaksi vyvíjet. Celý se dal vtěsnat tak do půlhodiny, protože se tam skoro vůbec nic nedělo. Očekávala jsem nějaký větší střet a odboj proti řádu. Ale on to byl opravdu jen romantickej cajdák. A to já romaťáky teda můžu hodně, ale musí být trošinku na jiné úrovni. A pokud nejsou na úrovni, tak v nich musí být něco zajímavého nebo to musí být alespoň komedie. ()
Galerie (54)
Zajímavosti (6)
- Režisér Drake Doremus vymyslel některé velmi zvláštní formy zkoušek před natáčením. Nechal například hlavní herce celou hodinu jen sedět naproti sobě a pořád dokola říkat pouze: "Helo Nia" "Hello Silas". (Masai)
- Tvůrci chtěli, aby lokalita pro natáčení působila pokud možno co nejvíce futuristickým dojmem, nakonec zvolili Tokio a Singapur. (Ajjinka)
- Média uvedla, že se jedná o adapci románu George Orwella z roku 1984. Film ale s románem nemá nic společného. (Steel32)
Reklama