Když zvířata sní

Mělo se jít hlouběji do psychologie postav (tady se toho o nich vlastně zas až tolik nedozvíme), anebo přitlačit na pilu co se týče krve a děsu. V této podobě je film příliš matný, nevzrušivý, nemastný a neslaný, dalo by se říct. Na depresivní severské drama příliš mělké, na horor příliš nezúčastněné. Záměr přinést vlkodlačí Låt den rätte komma in chápu, ale bohužel, nezdařilo se. (14.01.2015)

Najväčšou devízou filmu je mrazivá atmosféra rybárskej dedinky, kdesi na škandinávskom pobreží, ktoré dokonalo dokresľuje bezútešný život miestnych obyvateľov. Podobne Sonia Suhl je úplne famózna, má to proste v krvi (charizma a neobvyklý zjav). Bohužiaľ scenár je mizerný; obyčajná báchorka na pár strán, bez vierohodných emócií, s plytkými postavami a celá podľa jednej predvídateľnej schémy. A práve preto je scestné označovať Når dyrene drømmer za nový Let the Right One In, lebo práve to bolo najväčšou devízou švédskej upírskej pecky. (30.07.2015)

Podobne minimalisticko-atmosferické ako švédsky Let the Right One In s dejovým pôdorysom a lá "Carrie nastupuje do svojej prvej práce". Ovšem tam, kde si švédské upírske tesáky udržali svoju auru inakosti až do konca, u dánskeho vlkozuba záverečná 15-minútovka až príliš pripomína beh cez známe a tým pádom jednotvárne žánrove formulky a klišé. Namiesto sviežosti tak ostáva po skončení v ústach pachuť zvyšku pokrmu zo včerajška...škoda. 6-7/10. (31.07.2014)

"Když zvířata sní, i doktora sní. Až se dívka osrstí, vezmi rozum do hrsti. Láskou zuby vycení, už jste oba ztraceni!" V rámci daných dánských možností sympatická, rachitická čůza versus seversky, až nelidsky nevlídné sychravo, co vám vleze až do trenýrek a způsobí tam husí kůži na vlkoulích. Chlupy pak stojí v pozoru, před šelmou bez dozoru. Otázka srovnávací: kdo měl svůj wolfcoming out těžší, resp. studenější? Vzdělaný anglický gentleman Lawrence Talbot honěný po anglickém venkově nebo podvyživená Marie, šikanovaná lopata z rybí konzervárny? A jaká je ideální léčba chronického osrstění, je-li zanedbané, protože rodinný lékař vám leží v žaludku? Je to injekce antilykantropických sedativ (© JASON_X) nebo spíš polibek od vašeho objektu animální touhy? Studené, odtažité, monstrózně bezútěšné a Sonia Suhl ve svém tápání ohledně vlastní identity velmi přesvědčivá. Shrnuto: záživný výlet do dánské ZOO. Až na ten výchovný LGBT+ záměr (zde je to + opravdu na místě :-)). Ten z toho čouhal jak chlupy z Mariiny podprdy. (19.09.2022)

„Marie…nenechej si nic líbit.“ K filmu jsem přistupoval s nijak zvlášť velkým očekáváním a zároveň s vidinou toho, že se místy možná nechtěně zasměju. Klíčové na tomto filmu je podle mě najít si cestu k hlavní hrdince, bez toho se asi nemá na snímek smysl dívat (a to co nejdříve, poněvadž už po cca 20 minutách začne postupná „proměna“). V mém případě to klaplo, fandil jsem jí naplno a vzhledem k „milému“ kolektivu, který Marii obklopoval (a vlastně vůbec všem na téhle vesnici nebo co to bylo), čekal na zadostiučinění (myšleno pomstu). Navíc si užíval vcelku slušnou (zlověstnou) atmosféru se sem tam nějakou tou lekačkou (naladí už takové zakašlání či ptáci) a také si vzpomněl na zde mnohými zmíněný švédský film Ať vejde ten pravý, se kterým má dánský „příbuzný“ pár věcí společných…zkrátka vaši dceru či milou musíte brát takovou jaká je, znáte to. No a pak začne to očekávané „řádění“, které už je (mírně řečeno) úsměvné, ale pokud jste si Marii oblíbili, dá se to přetrpět. Slabší průměr je pro film tak akorát. (13.07.2016)