Reklama

Reklama

Masáž poslepu

(festivalový název)
Trailer
Čína / Francie, 2014, 114 min

Režie:

Ye Lou

Předloha:

Feiyu Bi (kniha)

Scénář:

Ma Yingli

Kamera:

Jian Zeng
(další profese)

Obsahy(1)

V rehabilitačním centru v čínském Nankingu pracují zrakově postižení maséři, kterým jejich handicap pomohl získat výjimečnou citlivost pro umění masáže. Nejsou zde bráni jako maséři, ale jako vážení lékaři, a centrum pro ně představuje útočiště před většinovým světem, který jim téměř vždy nastavil jen odvrácenou tvář. Každý z masérů žije svůj sen, ať už jde o nalezení lásky, která má trpkou příchuť nenaplnění, nebo o osamostatnění se ve vlastním masážním salonu. Čínský režisér Ye Lou citlivě a s odstupem nahlíží do světa nevidomých a vytváří neobvykle silný skupinový portrét postav, které pojí nepřízeň osudu, ale i nevídaná energie ji překonat. (Febiofest)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (5)

Mylouch 

všechny recenze uživatele

Netradičně vystavěné vyprávění bez tradičních hlavních hrdinů, v němž se mísí lásky, touhy, krása, slzy a krev nevidomých v často obtížném subjektivním hledání obsahů pojmů světa "normálních" lidí. Pro konvenčního diváka možná nesnadno sledovatelné i z důvodu odlišné emocionality východní kultury i kultury zrakově postižených. Technicky zajímavý může být hlavně pro profesionály (dokumentárně-) kameramanský přístup, který zpřístupňuje některé situace s umělecky stylizovaným navozením pocitu vnímání člověka se zrakovým handicapem, a v souhře s kreativním střihem, zvukem a minimalistickým hudebním příspěvkem tvoří nosnou formální rovinu filmu. ()

ibeh 

všechny recenze uživatele

Od tohoto filmu jsem čekala asi i něco jiného. Kdyby častěji ukazoval specifika masérské práce v takovém rehabilitačním centru, bylo by to pro mě zřejmě zajímavější. Děj se hodně zaměřoval na samotné maséry a jejich osobní problémy, soužití v malé uzavřené skupině, po čase mě to začalo nudit. Film by mohl být tak o 20 min. kratší ( nestihla jsem bus :-) ). Zajímavá byla kamera a důležitý prvek deště, vizuálně i sluchově, což jsem vnímala i u vietnamského filmu Společnice. ()

Doutas 

všechny recenze uživatele

Masáž poslepu je zajímavá tím, že se primárně zaměřuje na mikrosvět slepých lidí, na jejich vzájemné vztahy, jejich touhy, lásky, sex, práci, a přitom tradičnímu tématu soužití handicapovaných jedinců s většinovou společností se věnuje jen okrajově. Ve výsledku to pomáhá nevnímat postavy prostřednictvím jejich handicapu, ale prostřednictvím jejich charakterů a tužeb. Jinými slovy postavy nelitujete až tak kvůli jejich slepotě, ale kvůli jejich každodenním problémům ve vztazích nebo v rodině. Zajímavá je i kamera, která se způsobem snímání snaží navodit pocit ztrácení zraku - rozostřování, přeostřování, časté snímání přes okno v dešti, chaotické střídání detailů a celků, atd. Jediná věc, která mě na filmu vyloženě rozčilovala byl zbytečný hlas vypravěčky/vysvětlovačky, který bez emocí přeříkával a dovysvětloval vše, co se na plátně děje. ()

Galerie (59)

Reklama

Reklama