Dej si pozor, La Toure!

Krásné ženy, dobrodružná příměs a Jean Marais. Z potulného komedianta se rázem stává psancem. Hodili na něj vraždu vévody a policejní prefekt na něj pořádá hon. Marais zase jednou předvádí svého typického sympatického hrdinu bez bázně a hany, s plavovlasou hřívou dostal jemný romantický rozměr. Ačkoliv si film drží tempo, jeho režijní realizaci chyběl větší výraz. Georges Lampin v minulosti za svoji kratší režijní kariéru spolupracoval s veličinami francouzského filmu Gérardem Philipem nebo Jeanem Gabinem. Ve svém předposledním filmu spojil tvůrčí síly právě s tehdejším miláčkem dámského publika Maraisem. A byl to právě hvězdný Marais, který udělal film zajímavým. Nejedná se o nikterak časově natahované dílo, takže do 80 minut se toho vešlo požehnaně. Úvod je sice poněkud zdlouhavější a nejméně záživný, Marais hraje a především zpívá v kontroverzní a posměšné divadelní hře a znepřátelí si vrchnost. Dále se film rozběhne v rychlejším sledu. Hrdina je pasován na rytíře, absolvuje bičování v průchodu uličky hanby, vydá se na útěk a je mu uložen trest smrti. Film má odlehčenou formu, takže většina scén nemá nikterak drastický ráz, ačkoliv se mohlo přidat na dramatičnosti. Marais byl na vrcholu, fyzicky dobře disponovaný, dámy mu padaly k nohám, ačkoli je nepreferoval. Pořád se něco dělo, režie preferovala udržení si spádu událostí a dobrodružného pojetí. Lokace poměrně  jednotvárné a moc se na jejich pestrosti nezapracovalo. Tohle koprodukční dílo je příjemnou připomínkou klasických dobrodružných časů s proslulou hereckou hvězdou. 6/10 (13.05.2023)

Klasická dobrodružná, historická pohádka s dobrou výpravou a kostýmy, krásnými dámami a fešákem Jeanem Maraisem. Co víc dodat - snad jen, že dobro tu opět zvítězilo nad zlem. Příběh se odvíjí stejným způsobem jako ve filmu Hrbáč či Kapitán Fracasse. Souboje a bojůvky jsou s přihlédnutím k více než padesátiletému stáří filmu vedeny všemi aktéry bez triků a dopomoci techniky, což může z dnešního pohledu mladším divákům připadat málo akční. Pro nostalgiky, mezi které patřím, je to příjemný snímek na sobotní podvečer. Škoda toho nedotaženého konce. (24.05.2011)

Dobrodružný kočkopes 1)  nabízí místy dost ujetý děj, podobně laděné dialogy, občasné historické (např. Marie Terezie) i logické (např. prokázání totožnosti Filipovy dcery) nesmysly a celkově (zvláště ve druhé trochu akčnější polovině) slabší, pravda, nicméně ucházející zábavu._____ 2)  44letý Jean Marais měl pěkně udělaný hrudník, ale to z něho mého oblíbeného herce neudělá. Prostě mě eroticky neoslovuje. Ne každý gay se mi musí líbit._____ 3)  Zato 13letý doslova okouzlující Jean-Pierre Léaud (kluk Pierot) ve své filmové prvotině ukázal nejen herecký talent, ale i šarm a jiskru, tak typické pro jeho další hereckou kariéru._____ 4)  Věk protagonistů uvádím k roku natáčení - 1957._____ 5)  Natáčelo se v Jugoslávii ve spolupráci s jugoslávskou armádou. Dvě italské továrny ušily na 10 000 kostýmů. (20.05.2023)

Jeden z těch dobrých francouzských dobrodružně historických filmů. Hodně, ale opravdu hodně, mi to připomínalo Hrbáče rovněž s Maraisem. A to nejen dějem, ale i atmosférou. Pravda, je tu pár nedokonalostí, ke kterým patří i trošku odbytý konec a po nějaké době jednotvárnější děj, ale to se s Maraisovým charismatem dá snadno odpustit. Výprava je, jako v té době u většiny francouzských historických snímků, nejednotvárná a docela pěkná. Film sice spěje k rychlému a předvídatelnému konci rychlou a předvídatelnou způsobou, ale přesto je to zábavné. A i těch několik lidských figurek (policajt, měšťani) je dobře propracováno a očividně zahráno s gustem. (15.12.2006)

Laciná kostýmní podívaná, která byla vyšumělá už v době svého vzniku: výprava chudičká, Jan Marais obstarožní a vtip nebo esprit bys z toho nevydoloval, ani kdybys do toho píchl kordem. Celé je to hrozně naivní a hloupoučké, ze služky se stane bohatá vévodkyně jen tím, že někdo někde zaslechl, že je snad možná levobočkem právě zesnulého vévody – a všichni tomu hned věří. To musela být úžasně důvěřivá doba. La Toure a jeho divadelní skvadra předvádějí na jevišti nejnudnější nepochopitelnou pantomimu, která má být vtipná, ale místo toho je předlouhá. A závěrečné padnutí dívky do La Tourovy náruče se dá zdůvodnit jen tím, že utrpěla těžký psychický šok. SHRNUTÍ: Omšelý trubadůr už nezabrnká ani na rozvrzanou mandolínu. (15.05.2023)