Reklama

Reklama

Zázraky se dějí jen jednou

  • Francie Les Miracles n'ont lieu qu'une fois (více)

Obsahy(1)

Film francouzsko-italské produkce vypráví příběh lásky mladých lidí Francouze Jerôma a Italky Claudie. Poznali se při studiu na medicině a prožili spolu pár krátkých týdnů, jasných sluncem opravdové a bezstarostné lásky. Chtěli se vzít, ale zabránila jim v tom válka. Když se po jedenácti letech zase setkali, cítili mezi sebou pochopitelný odstup. Za jedenáct let se oba změnili, představovali si toho druhého ve vzpomínkách tak, jak se znali před válkou a skutečnost byla zatím jiná. Ale před vyhlídkou na další osamělost spíš už rozumově než citově se rozhodnou začít spolu nový život. (FILMOVÝ PŘEHLED 16 / 1954) (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (9)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Jako první světová válka měla své remarquovské TŘI KAMARÁDY, tak má ta druhá své allégretovské ZÁZRAKY. Film působí jako zjevení: kvalitou zpracování i výběrem představitelů hlavních rolí. Nevyčerpatelný představitel romantických historických hrdinů i dobového současného dobrodružného žánru Jean Marais podobně jako rakouskoitalská herečka Alida Valli tu nepochybně hrají své životné úlohy způsobem, který vyvolává mrazení v zádech. Tehdy 36letý Marais nevšedně zvládá svou proměnu během 11 let podobně jako Alida Valli; její výkon v roli silné ženské osobnosti, která se neláme ani pod tlakem maximálně nepříznivých podmínek a poměrů, je stejně strhující jak v převálečné mussliniovské, tak v mírové Itálii prvních let První italské republiky. Dialog, v němž, poctivě, přímočaře, bez vytáček líčí svůj život, je doplněn Maraisovou odpovědí, doznávající, že prošel vlastně identickou zkušeností. Způsob, jakým bojují o svůj vztah, bolestná prozíravost, s níž sbírají drobty někdejšího milostného oslnění, jsou odzbrojující. ZÁZRAKY snad nejsou mimořádné; nejsou však ani tuctové a důslednost, s jakou sledují svůj hlavní myšlenkový směr, je přesvědčivý a strhující i po desetiletích, jež uplynula od jejich premiéry. ()

ripo

všechny recenze uživatele

Mladá láska, žhavá svou upřímností a bezstarostností, je mnohdy neopakovatelným zázrakem. Přijde — obyčejně — jen jednou v životě a probouzí v člověku, co je v něm nejsilnějšího i nejvíce tvořivého. Je-li pak rozbita, pociťuje to člověk nadlouho, nezřídka do smrti, jako bolestnou křivdu. Jerômovi a Claudii rozbila lásku válka, rozvedla je, nenechajíc sice zcela zapomenout, ale ubíjejíc vzpomínku pochybami a osamělostí; a třebaže mír jim opět dopřává sejít se, zůstává z jitřního zázraku již jen večerní chlad vzájemného odcizení, tím trpčí o vědomí, že se o své štěstí nepřipravili sami, ale že jim je ukradli jiní — lidé, kteří rozpoutali válku. Námět je nepochybně pozoruhodný. Přílišnou individualisaci a do určité míry výjimečnost příběhu vyvažuje barvité vykreslení milostného roznícení. Ta část filmu upoutá, dávajíc divákovi proniknout do rozevlátého nitra zamilovaných lidí, prožít s nimi s velkou účastí poetické a dotud šťastné drama. Škoda, že v druhé polovině, kde nejvíc bylo třeba ukázat tragický odraz války na citových vztazích mladých lidí — třebaže poněkud výjimečných — zabředli autoři do nejapného psychologisování, takže hlavní myšlenku se jim podařilo říci až narychlo a nepřipraveně v závěru: že totiž je třeba bránit lásku mladých lidi, chránit její zázračné štěstí před válkou. I tak vyznívá vsak závěr filmu vírou v život proti smrti, v přání míru proti válce. Pro tento poetický zpěv na lásku, jež bez míru nevydá své nejcennější plody — jakým proznívá celý film — si tohoto díla vážíme, třebaže mu všechny umělecké složky, včetně hereckých výkonů obou hlavních představitelů zůstaly mnoho dlužny. Filmový přehled 16/1954 ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Klasická romance podaná však s francouzskou uměřeností, téměř bez patosu. Zaujala mě hudební stránka - využívají pro dobovou a náladovou zkratku typizující melodie (Schumann, zšansovatěle pofrancouzštělou Lili Marleen, dobové francouzské a italské melodie, vojenská hudba), které jsou pevnou součástí filmu. A pak sociální věrohodnost deroucí se víc a víc dopředu v poválečné části snímku (zde bylo vidět značné inspirativní ovlivnění neorealismem). Herecké výkony dokázaly představit předválečný mladický idealismus i životní realismus (setkávající se se stejnou naivitou nové generace, která jakoby z oka vypadla té starší) vycepovaný těžkým válečným obdobím, a to bez naturalismu a se scénářem bez šustění papíru. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Bezpochyby najlepší Maraisov film aký som doposiaľ videl. Úspešne mu sekunduje Alida Valli, obaja dokázali vtisnúť svojim postavám obrovský kus citu a hereckého majstrovstva. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Škoda zbytečně dlouhé stopáže a příliš dlouhé úvodní části. Kdyby byl film rytmizován jinak (zamilování se co nejstručněji a váha by ležela v závěrečné části příběhu), působil by myslím mnohem úderněji. Přes veškerou romantiku v podstatě protiválečný film. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/zazraky-se-deji-jen-jednou.html ------ Jean Marais v černobílém filmu, který se tváří jako romantický, je však ve svém vyznění spíše protiválečný.   Seznámili se za studií medicíny v Paříži a zamilovali se do sebe na poslední chvíli. O prázdninách za ní přijel do Itálie a prožili krásné dny. Krásné dny léta 1938. Poté je rozdělila válka a každý žil jiným životem - on se dostal do lágru, posléze se oženil a brzy rozvedl. A 11 let po seznámení se se vydává do Říma hledat svoji tehdejší dívku. Najde však cizí a jemu neznámou ženu - i ji léta poznamenala. Škoda zbytečně dlouhé stopáže a příliš dlouhé úvodní části. Kdyby byl film rytmizován jinak (zamilování se co nejstručněji a váha by ležela v závěrečné části příběhu), působil by myslím mnohem úderněji. Takto skoro hodinu sledujeme první část (zamilování se a láska), která je sice důležitá, ale dala se zvládnout zkratkovitěji. Druhá část sleduje osudy hlavního hrdiny během války a krátce po ní. Třetí část začíná chvílí, kdy svou bývalou lásku najde, a ta trvá právě nejkratší dobu, přitom zde leží těžiště výpovědi celého filmu. Ti dva lidé jsou sami, nepřestali na sebe myslet, ale minulost se nedá vrátit. Jedenáct let se nedá smazat a každý je jiný než tehdy. A přesto se pokoušejí k sobě najít nějakou cestičku. Hrůzy války prostě nemusejí být viditelné na první pohled v podobě zničených měst a spousty zbytečně mrtvých lidí, ale i ve zničených životech a láskách těch, kteří přežili.  Disk načíná protipirát a čtyři upoutávky, nějaké další najdeme v hlavním menu, jinak nic navíc zde není.    Publikováno: 07.02.2010 ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Není to špatný film, Marais je při své proměně během jednácti let velmi přesvědčivý, jenže všechno už tu bylo a lépe. Život těsně před válkou realisticky zobrazil Jean Paul Sartre v trilogii Les chemines de la liberté, válečný život v Paříži nejlépe vystihl Boris Vian... ()

Courtemanche 

všechny recenze uživatele

Námětem zajímavý, ale to je vše. Ani Marais ani Valli nepůsobili na mě zrovna dvakrát přesvědčivě, hlavně Marais byl jako slon v porcelánu. Podobné příběhy o lidech z těch let jsem viděl už hodně a taky i nesrovnatelně lepší. 2/5 ()

StaryMech 

všechny recenze uživatele

Protiválečné melodrama na vlně existencialismu, jehož nepříliš prokrvená forma zůstává závažnému tématu něco dlužna. Marais (v roli studenta bezmála čtyřicetiletý), proživší krátké štěstí s Alidou Valli mezi cypřiši, věžemi a bílým skotem San Gimignana, se v nekonečném voiceoveru provzdychá světovou válkou a rozvodem, aby nakonec našel svoji ztracenou italskou lásku - zadanou. V poslední minutě je sice vztah jak se zdá zachráněn, ale režisér nám s řadou učitelských vykřičníků připomíná : jizvy po válce nemizí, a (slovy velkého Aškenazyho) všecky děti se narodily před ní, za ní, anebo po ní. ()

Reklama

Reklama