Otcové a dcery

Příliš urputné tlačení na pocity diváka, aby to z někoho vyloudilo aspoň jednu slzu, a to nemusím, ale to bych ještě přešell, kdyby Muccino upustil od chaotického pojetí. Jediný záživný kloudný příběh je ten, kdy otec bojuje o svou dceru a zároveň bojuje s nemocí. Promiskuitní Amanda už mě moc nebrala a další dějové linky, jako její práce atd. už přímo překážely. (28.01.2016)

Film "Otcové a dcery" byl rozhodně zajímavým dramatem s podrobně vykreslenými hlavními postavami.. Bohužel tempo bylo více než líné a současná dějová linie byla pro mě méně zajímavá než ta retrospektivní.. Russell Crowe i Amanda Seyfried svoje postavy ztvárnili naprosto dokonale, ale ani síla jejich hereckého umu nedokázala děj pozvednout.. Dospělá Katie, ač měla mé pochopení, byla krajně nesympatická a vysoce labilní osobnost.. Nechápu, jak takový člověk se může věnovat psychologii dětí.. Rozhodně donutí diváka přemýšlet, ale díky své dějové nevyrovnanosti snímek "Otcové a dcery" dosáhne sotva na průměrné hodnocení.. (21.04.2016)

Co chcete slyšet? Předvídatelné je to jak prase. Nečekejte žádný návod, co dál se zpackaným životem. Skvělý spisovatel a ještě o krapet lepší táta nezvládne řízení a zabije svou manželku sedící na místě spolujezdce. Sviňárny vždycky přicházejí od těch nejbližších, takže malou blondýnku chce adoptovat teta se strýcem, kteří se o ni starali, když onen skvělý otec zrovna odpočíval s následky nárazu do hlavy v psychiatrické léčebně. A lepší to nebude. Kromě toho sledujeme tuhle blondýnku i v dospělosti, kterak se její obtížné dětství podepsalo hlavně v navazování nových vztahů. Obě roviny se prolínají, dělí je asi dvě dekády. A každá je svým způsobem zajímavá. Rodák z italského Říma Gabriele Muccino ví, jak scénu slušně nasvítit, jak vést herce, jak a kdy udeřit na ta správná místa. Jeho předešlé filmové výlety byly úspěšnými útoky na divákovy city, poctivé, ale pořád okatě kalkulující. A tak záleží, zda mu to baštíme. Spolehnout se znovu může na herce, zejména na nadanou Kylie Rogers, která hraje naprosto přirozeně, jakoby sama někoho ztratila. Russell Crowe je samozřejmě jistota, naštěstí při svých kolapsech nevypadá směšně. Některé situace jsou pojaté komplexně, jiné působí odfláknutě a vyřeší se tak nějak samy. Já si ale výsledek užil. A to je přeci rozhodující. (31.01.2016)

Výborný postup vyprávění. Zprvu jsem filmu nevěnoval pozornost, začátek mě totiž nijak neohromil, když se ale poskládaly všechny rozházené dílky skládanky dohromady, vyplula na povrch celá pointa příběhu a jednání postav. Po shlédnutí filmu jako celku, kdy si předtím tvůrci s divákem jen pohrávali, mám skoro chuť udělit plný počet bodů. (29.03.2016)

Tak tu máme Russella Crowea opět po letech v roli ala Čistá duše, tentokrát ale nikoli v géniovi, ale spisovateli s post traumatickou stresovou poruchou, která silně zasahuje do jeho života a výchovy své dcery. Přičemž sledovat ústřední dvojici neúplné rodiny je pastva pro oko i ucho. Kvalitní žánrový počin, který má srdce a má minimum dějových odboček. Vše se točí okolo vztahu otce a dcery. A ta přímočarost je zde možná i to negativum, které vidím. O Katie bych toho třeba chtěl vědět daleko více, všímat si jí více ve škole, více znázornit její vztah se strýčkem a tetičkou a jejich sourozenci, jenže na to zde není čas. I tak jde ale o dobrý film, dobře odehraný, zrežírovaný, nasnímaný i odvyprávěný. Palec nahoru. 75% (28.01.2019)