Pyšní

Jean Paul Sartre sice nakonec stáhl své jméno z titulků, ale pokud pomineme závěrečných pět minut, které se podbízejí buržoazním paničkám, jde o výborný film. Ač je Sartrova novela "Tyfus" typicky existenciální - postavy jsou sice uvnitř svobodné, takže George může kdykoliv přestat pít, kdykoliv se vrátit k řemeslu, ale přesto je něco přesahuje a znemožňuje plně prožívat jejich svobodu (v Sartrových Cestách ke svobodě či v Pozvání Simone de Beauvoir je to válka, kterou Albert Camus v Moru zobrazuje právě pomocí symbolu nemoci, která ovládne člověka tak, že on sám se stane tou nemocí a není již tím, co býval), Allégret však změnou názvu učinil hlavními hrdiny Nellie a Georgeho. Divák s nimi prožívá nesnesitelné horko (točilo se v reálu při 60 stupních na slunci) a přitom jako ti Mexičané touží po M. Morgan chladící se ledem (malého Scorseseho tato scéna pronásledovala v mladistvých erotických snech), cítí bolest injekcí do zad, odvrací oči od nemoci, při které se člověk uzvrací k smrti... ale musí odejít pět minut před koncem. (16.06.2011)

Oscar 1 nominace: Námět (20.05.2004)

ocenenia : MFF Benátky 1953 - Bronzový Lev (16.01.2017)

Michele je opet uzasna a krasna, takovy zensky uz nejsou... Zajimavej cernobilej film se sympatakem Gerardem. Nic uplne prevratnyho, ale natoceny je to pekne (vlastne jeste v duchu doznivajicich ctyricitek). Zvidavy divak by si to nemel nechat ujit. Moc hezkej film. P.S.: Jestli nemate radi injekce, tak pri tom ockovani zavrete oci. To jsem Michelle nazavidel... 10cm jehla do patere...au. (09.06.2014)

Film, ze kterého mi bylo horko ještě za dva dny :) Hlavní myšlenka filmu byla poměrně zajímavá, třebaže prostředí, do něhož byl příběh zasazen mě příliš neoslovilo. Škoda, že film se ze začátku hodně vleče a na konci všechno odvypráví za 20 minut, takže proměna hlavních hrdinů (navíc silně odpsychologizovaných) nepůsobí úplně důvěryhodně. (08.07.2012)