Rej

Zvláštní kaleidoskop nejrůznějších milostných dobrodružství a eskapád lidí z širokého spektra společnosti dohromady pospojovaný násilně iritující postavou vypravěče. Zajímavé a krásné ženy versus nudní muži (v to zahrnuji i Gérarda Philipa, kvůli kterému jsem se na film hlavně díval). Celkový dojem více než rozpačitý. (12.03.2017)

Vynikající Schnitzlerova hra, vynikající ztvárnění pro film. Dostal mě už první záběr, mynýristicky, hitchcockovsky dlouhý, obsáhle pokryývající téměř tři sta šedesát stupňů a několk prostředí i časů. Studio, nasvětlení, dekorace, kulisy, všechno je s úsměvem přiznané, "ano, tohle je divadlo", a tvůrci si to můžou dovolit, protože postavy, jejich vztahy a situace jsou přesně odpozorovány ze života. Hořký smích, sladký smutek, to v sobě má tenhle velký film, a taky to v citlivém divákovi pořád ještě dokáže vyvolat. (23.11.2007)

Moj druhy Max Ophuls po Vendetta, ktora je taktiez z roku 195. Film je adaptaciou divadelnej hry - rezisersky je to podstatne lepsie ako Vendetta, mna doteraz - hoci je to rok 1950 - zaujima ten mix stretnuti, roznych lasok, erotiky, sklamani ... fajne, moc fajne , prosim viac takychto rezisersky vycibrenych filmov : 81 % (22.09.2020)

Předchůdce filmů typu Paříži, miluji tě – mozaika příběhů, které se jemně proplétají, bez začátku, bez konce a bez celkové pointy. Přehlídka hereckých ikon francouzské nejstarší školy v dobách jejich mládí je příjemná – potěšil mě především přelétavý vojáček Serge Reggianiho a koketní komorná Simone Simon – příliš mi ale neseděly vídeňské kulisy, vídeňský soundtrack a divadelní aranžmá. Opěvovaná obrazová stránka mi v tomto případě připadá poněkud přeceněná a roztomile prkenný part Gérarda Philipa v závěru snímku mi sice přivodil lehký úsměv, pocit uspokojení jako po velkém filmovém zážitku se ale nedostavil. (10.09.2012)

Různí lidé, různé druhy (fyzické) lásky a poučení či závěry žádné. Formálně naopak sametové, vytříbené, pikantní. Vždyť jde, mohu-li tak říci, o film z lásky k umění milovat/filmovat. Všechny ty mistrovské pohyby kamery, dlouhé záběry a vychýlené rakurzy jsou jako pohlazení po duši. Taktéž vyloženě úžasné jsou zcizující zásahy galantního vypravěče do struktury vyprávění. Ale dál už bohužel nic. Ophüls přesně takový, jakého jej znám z odborné literatury. Povrchní, chvilkový, přelétavý. Stejně jako postavy, o kterých vypráví. (15.01.2009)