Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladý Julien Sorel pochopil, že cesta k moci a bohatstvu už až tak nezávisí od červenej vojenskej uniformy, ale skôr od čiernej kňazskej sutany. Všetko podriadi svojmu cieľu vzostupu po spoločenskom rebríčku, pri ktorom si dopomáha intrigami a často i ľúbostnými vzplanutiami urodzených žien. Hlavnú úlohu vo výpravnej adaptácii klasickej literárnej predlohy Stendhala stvárnil Gérard Philipe. (STV)

(více)

Recenze (18)

ripo 

všechny recenze uživatele

Autant-Larův obšírný filmový přepis slavného Stendhalova románu vyvolal nejen ve Francii, ale všude, kde byl dosud uveden, nejživější pozornost a vzrušení — o to větší a nápadnější, za jaké netečnosti čtenářů tento román r. 1830 vyšel. Ne nadarmo je tento ohlas tak veliký. Způsob přepisu rozsáhlého románu je skutečně pozoruhodný. Je až s obdivem, jakou míru dějových podrobností se Autant-Larovi podařilo dostat do filmu v nezkreslené podobě, takže divák dostává vlastně hutný sice, ale přece nejpřesnější succus děje Stendhalovy knihy. Správně zcela v intencích stendhalovské ideje je i ve filmu vystižen v postavě Juliena Sorela typ ctižádostivce, typ mladého muže své doby - typ člověka, který si „dovedl vybrat uniformu své doby", který vypočítavě, s chladnou myslí jde za svým cílem. Claude Autant-Lara, jeden z nejlepších francouzských režisérů, začal svou kariéru jako dekoratér a později režijní asistent. První film, ve kterém se uplatnil jako režisér, byl „Různé zprávy" (Faits divers) v r. 1923. V roce 1930 byl na dva roky angažován společností M-G-M. 1937 vytvořil film: „Aféra lyonského kurýra" (L'affaire du courrier de Lyon), 1941 „Chiffonova svatba" (La Mariage de Chiffon), 1942 „Milostné dopisy" (Lettres ďamour), 1943 „Douce se vrací" (Douce) 1945 „Sylvie a fantom" (Sylvie et le fantome), 1946 „Ďábel v těle" (Le diable au corps) podle Radiguetova románu. Toto dílo umístilo Autant-Laru do prvních řad francouzských tvůrců. Z posledních prací režiséra Autant-Lary uvádíme filmy „Červená krčma" (L'Auberge Rouge), „Osení" (Le blé en herbe) podle románu Coletty a „Markétka noci" (Marguerite de la Nuit) podle románu Pierra MacOrlana. Filmový přehled 9/1956 ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Julien Sorel, postava z knihy Stendhala, zcela jistě zaslouží opovržení. Nicméně Gérard Philipe mu propůjčil kus sebe sama, vdechl mu lidskost, touhu a váhání, něhu i nenávist, a to potom nejde, opovrhovat. Nabízí se spousta otázek a málo odpovědí. Kolik hlav by asi padlo v dnešním světě při pravidlech minulých? ()

Reklama

marhoul 

všechny recenze uživatele

Tak předně, jedná se film z těch starších, naivita se tam lehce promítá a člověk je z toho chvílemi na rozpacích, přesto se jedná o kvalitní pojetí Stendhalova krásného románu, který mě okouzlil. Gerald Philipe byl výbornou volbou. Tak talentovaný, tak příjemný, velká škoda výjimečného herce. Až zarážející podoba se sympatickou českou zpěvačkou je čitě náhodná? ;) ()

vesper001 

všechny recenze uživatele

Jsou herci, kteří se mohou vrhat do prostoru, padat ho hlubiny, prožívat svou roli až k infarktu, a jediná emoce, kterou v divákovi vyvolají, je trnutí zubů. A pak jsou tu herci, kteří můžou jenom stát v koutě a nepřítomně se usmívat, a divák z nich nedokáže spustit oči. Do které kategorie patří Gérard Philipe, netřeba dodávat. I přes jeho nadčasovou krásu a omračující charisma jsem jej nikdy nevnímala jako sexuální symbol, bránila mi v tom jakási neuchopitelnost jeho chování, jistá odměřenost a zvláštní křehkost, která vyzařovala z těch očí, jakoby stále zahleděných do jiného světa. Jedním z filmů, kde jsou tyto jeho atributy hodně patrné, je právě Červený a černý… K filmovým adaptacím svých oblíbených knih bývám skeptická, ale tato se mi líbila. Claude Autant-Lara se k předloze postavil s úctou a vyrovnal se ctí. Jistě, příběh je na dnešní dobu příliš dlouhý (viděla jsem francouzskou verzi, která trvá 185 min.), cudný a distingovaný, ale v tom je právě jeho největší půvab. Postavy Juliena Sorela i madame de Rénal jsou precizně vykreslené a správně nejednoznačné, kritika společnosti trefná i ironická, zkrátka myslím, že Stendhal by byl býval byl spokojen. ()

Orlau32 

všechny recenze uživatele

Komentovat ? Čekám, když už někoho napadne dát tento film na DVD !!! To by byl kasovní trhák u PNS ! Protože mnoho lidi tento Stendhalův román četlo, vědí, že to je vynikající dílo, takže by doufali, že bude takový i film. A BYL !! Panebože, dej ať se opět točí aspoň pětina z celkové produkce takových filmů, jaké se točily v 60. letech. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (2)

  • Původní, režisérská verze měla 185 minut. Natáčelo se od 29. března do 5. června 1954. Správný název díla je "Červená a černá". Julien Sorel (Gérard Philipe) se pokouší o kariéru v církvi, poté v armádě. Pro církev byla charakteristická černá barva sukna, pro armádu červená barva uniformy. Stendhal čerpal pro svůj román ze svého okolí. Od roku 1799 sloužil jako poručík 6. dragounského regimentu. S Napoleonovou Grande Armée vstoupil na podzim 1812 do Moskvy a přežil následující ústup. Do Ruska vyrazilo 675 000 vojáků. Vrátilo se jich 70 000. Pouze 10 000 z nich zůstalo bojeschopných. (ČSFD)
  • Předlohou pro postavu Juliena Sorele (Gérard Philipe) byl skutečný případ, který začal v Brangues. Místní chlapec Antoine Berthet byl synem chudých rodičů. Farář si povšiml chlapcovy inteligence a poslal jej do semináře. Berthet studia ze zdravotních důvodů ukončil a stal se vychovatelem v rodině starosty Michouda. Když vešel ve známost jeho milostný vztah s paní domu, musel místo opustit. Roku 1826 nastoupil jako učitel do šlechtické rodiny Cordonů (dnešní správní území Brégnier-Cordon), kde svedl jejich dceru. Cordonovi kontaktovali Berthetova předchozího zaměstnavatele a byli konfrontováni s celou pravdou. Antoine Berthet byl znovu propuštěn v době, kdy mířil ke špičce společenského žebříčku a bylo jasné, že už k ní nikdy nevystoupá. Tento výbušný, ale velmi inteligentní mladík se považoval za oběť. Vrátil se do rodiště a v době bohoslužeb, které vedl pastor Mass, vnikl do kostela a paní Michoudovou zastřelil. V prosinci 1827 se konal soud. Popraven byl 23. února 1828. Ve francouzké literatuře je případ známý jako L'affaire Berthet - aféra Berthet. (ČSFD)

Reklama

Reklama