Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V povídkovém filmu francouzského režiséra Christiana-Jaqua se setkáme celou řadou hvězd francouzského filmu v době kdy, až na Gérarda Philipa, stáli na počátku své umělecké kariéry.

V povídce Soška Usirida si Pierre Brasseur zahrál roli notorického hochštaplera, který sice dokáže milovat, ale nikdy by se nedokázal přiznat k tomu, jaký život ve skutečnosti vede. Svou pravou tvář raději skryje za roli úspěšného egyptologa ženatého s velmi bohatou dámou. Yves Montand jako vytáhlý hubený mladík si právě v tomto filmu zazpíval slavnou píseň na slova Jacquese Préverta Spadané listí.

V povídce Housle si ho přivede městský strážník Raoul, Bernard Blier, mladé vdově, které se chce zalíbit, aby posoudil talent jejího chlapce, který už dávno mučí celé své okolí hrou na housle. Nařídí mu, že musí synka pochválit za každou cenu. Ale mladý zpěvák je tak pohledný? Gérard Philipe jako Gérard de Narcay byl kvůli své rozhazovačnosti a excesům zavřený rodinou do blázince. Podařilo se mu však uprchnout a mstí se na všech, kteří se na jeho internaci podíleli. Při posledním zločinu je však málem chycen. Z policejního obklíčení ho zachrání dívka, která se právě chystá skočit do Seiny. Ale co když i ona udělala osudovou chybu?

Hlavní roli v poslední povídce vaudevillového ražení si Francois Périer zahrál bohatého nenapravitelného sukničkáře a lháře, který žije se svým sluhou Armandem a rozhodně se nechce vázat. Všechny své známosti opustí dřív, než by na něho mohly vznést jakýkoliv nárok. Právě se s jednou dívkou rozešel a odpoledne musí stihnout pohřeb svého strýce. Ještě že věrný sluha Armand vše zařídí. Černý oblek i věnec. A zrovna v ten den si jistá dáma přijela s Jeanem-Pierrem vyříkat jejich vztah. Když mává před Aramandem revolverem, zrovna přinesou objednaný věnec. Zoufalý Armand namluví Florence, že pán zemřel. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (6)

Oskar 

všechny recenze uživatele

Takový je už osud povídkových filmů, že jednotlivé příběhy jsou nevyrovnané. Hodnotit je lze dvěma způsoby: zprůměrovat hodnocení každé jednotlivých povídek v jedno konečné, nebo hodnotit podle té nejlepší. Přimlouvám se za druhou variantu, žijeme jen jednou. Takže: první povídka je sentimentální doják a zdržím se komentáře, protože to není nic pro mně. Druhá povídka je jemně komediální, s milými kreacemi Bliera a Montanda a líbila se mi i přesto, že je to vlastně jen anekdota, natažená á la Bakaláři. Třetí povídka s Gérardem Phillippem je zase úplně jinde, psychologický thriller o škrtiči, šíleném strachem ze svých příbuzných. Ale ta čtvrtá a poslední! To je malá bláznivá komedie o muži, jehož pronásleduje šílená milenka a jeho sluhu nenapadne nic lepšího, než jí říct, že pán zemřel. No a z toho vyplývá celá spirála dalších lží a gagů. Nám, kteří máme rádi francouzské blázniviny, poslední povídka vše vynahradí. Ale myslím si, že pokud má někdo rád typicky francouzské psychologické filmy nebo romantické bláboly, bude taky spokojen. Je tu pro každého něco. 70% ()

Reklama

Tery16 

všechny recenze uživatele

První povídce bych dala hvězdičky dvě, druhé tři atd. Staré francouzské filmy mám celkem ráda, takže přejdu i nudu při první povídce. Poslední povídku mám nejraději - jednak je nejvtipnější a taky má nejzajímavější zápletku (v tom jí může konkurovat jen předposlední povídka s vrahem). Vzhledem k tomu, že nejlepší povídka je nakonec, se přikloním ke čtyřem hvězdičkám (při opačném pořadí by to byly nejspíš jen tři). ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Nemít kousku dobrého vychování, napsal bych, že Ztracené vzpomínky jsou starou, černobílou francouzskou nudou . Což o to, ony jí jsou, ale lze to vyjádřit i příjemnějšími slovy. Spojovacím článkem povídek je místnost ztrát a nálezů, kde postupně dostaneme bližší informace o historii čtyř zdejších předmětů, to znamená čtyři cca třicetiminutové povídky různých žánrů i kvalit. První povídka, napěchovaná sentimentem, mě nudila velmi. Druhá povídka, napěchovaná optimismem, mě nudila obstojně. Třetí povídka už byla nakloněna příznivějším směrem (a to doslova), byla napěchovaná napětím a nenudila mě téměř vůbec. Povídka poslední byla napěchovaná vtipem a nudila mě jenom přechodně. Sečteno a podtrženo? Sto dvacet minut života výměnou za celkově horko těžko průměrný film? To není moc fér obchod. Alespoň že jsem během sledování stihl vyluštit čtyři křížovky a obohatil tak své znalosti o čtyři zajímavé citáty. 60% ()

Galerie (10)

Reklama

Reklama