The Infinite Man

Pokud přistoupíte na absurdní a nepříliš originální premisu (dříve bych to jako novátorský počin sledoval obdivně a s pusou dokořán, ale v poslední době se s podobnými náměty a filmy vážně roztrhl pytel), čeká vás poměrně zajímavá variace na téma cestování časem a vícenásobných identit v jedné časové rovině. The Infinite Man se může (a zároveň asi i musí) spolehnout zejména na atraktivní téma, vcelku chytrý scénář (plný absurdních a tedy vtipných scén a dialogů) a z něj vyplývající situace, protože jinak je to viditelně velice levná záležitost natočená za pár korun kdesi v australské pustině. Ale podobné snímky často spoléhají hlavně na ten prvotní nápad, který člověka při čtení synopse zaujme a naláká, jelikož tvůrci nemají peníze na to, aby diváky ohromili vizuálně dechberoucími scénami a velkolepou výpravou, což jsou aspekty, které si řada lidí automaticky vybaví, když se řekne sci-fi. A někteří autoři prostě a jednoduše chtějí natočit jakousi lidskou, převážně vztahovou variaci na vědeckofantastický žánr (v tomto případě se jedná o metaforickou snahu o perfektní vztah), což taky není vůbec špatně. Někdy se jim to docela podaří (The One I Love), někdy spíš ne (Coherence), u The Infinite Man je to tak napůl, ale Sullivan rozhodně má v kapse nějaké ty trumfy (mimo jiné je to dobře sestříhané, hlavně co se prolínajících se dialogů týče) a já u jeho dalšího filmu nebudu chybět. Snad u něj opět nebude chybět ani notná dávka humoru. (21.01.2015)