Jigsaw

Po dlhšej dobe diel, ktorého prekvapivé rozuzlenie nie je vyložene samoúčelné a v rámci možností dokáže i zodpovedať niektoré na jazyk sa derúce logické príbehové nezrovnalosti. Že to aj napriek tomu stále nedáva zmysel a to nielen v rámci samotného filmu, ale aj v rámci čoraz prekombinovanejšej mytológie celého univerza? Bolo by naivné čakať opak, ale ak už nič iné, Jigsaw aspoň plní to, čo od neho očakávajú skalní fanúšikovia série a zvyšok sa zase môže zabávať na až shakespearovskej teatrálnosti zápletky, ktorá pritom paradoxne výstavbou, zvratmi a Cimrmanovským záporákom evokuje skôr hororovú paródiu. (10.01.2018)

„Si môjmu synovcovi predal napiču motorku. Teraz sa motorkou staneš ty sám.“ To si samozrejme len robím srandu, no sranda je asi jediná vec, na ktorú je dobré toto zúfalo nepotrebné a miestami až trápne nepozerateľné pokračovanie. Hociktorá z predchádzajúcich "Saw" častí je oproti tomuto hnoju vybrúseným filmovým klenotom a rok starý "Rings" tak získal zdatného súpera o najzbytočnejší hororový sequel vôbec. Btw., že si niečo takéto zarobilo 100 miliónov je pre mňa už len x-tým potvrdením žumpy, v akej sa moderný horor nenávratne ocitol. (11.01.2018)

Jigsaw nepřínáší nic extra nového, ale to by znalec problematiky této série snad ani nečekal. Zato se nám významným způsobem rozšiřuje pointa a odkaz, který John Kramer vybudoval. Někdo by moh namítat, že se jede až příliš v zajetých kolejích a 7 let od posledního dílu je dlouhá doba na to, aby autoři přišli s nějakou peckou. Je otázka, jestli série vůbec takové možnosti nabízí, protože já vždy chápal každý nový díl jako zaručeně poslední, protože snad už není možné takhle nápaditě další díly šroubovat a přitom elegantně odkrývat souvislosti z minulosti. Na druhou stranu osmý díl přináší zaručeně nejlepší produkci a z některých gore scén si sednete na prdel. Osobně považuji příběh skládačkového vraha za naprosto unikátní projekt, který si získal úspěch nejen svou šokující brutalitou a vynalézavostí, ale u mě boduje především za určitý morální přesah, který přináší. (29.10.2017)

Fanoušek Nadace od Isaaca Asimova plesá blahem, předpověď všeho je totiž možná! Série Saw už po osmé na diváka vytahuje svou konstrukci třetího Newtonova zákona a zasazuje své hrdiny do světa předem připravených pozic. Pozornější Asimovův čtenář by si možná povšiml několika moc nesrovnalostí onoho zdánlivě puntičkářsky připraveného konstruktu založeného na etologii lidského jedince, nicméně na výsledek to v takto rozbujelé filmové sérii nemůže mít příliš velký vliv. V případě téhle mnohočetné monstrozity, jakou bezpochyby „pilkovaná“ je, se nelze vyhnout srovnání s podobnými rakovinnými počiny filmové historie. Za báječný příklad může posloužit třeba neverending story o mém milovaném Jasonu Voorheesovi. Ten už se vrátil dokonce dvanáctkrát, počítáme-li v to i kočkování s Freddym Kruegerem, a pokaždé to bylo především to samé. A nejinak je tomu i zde, osmý zářez prostě splývá se všemi ostatními v jeden obrovský nádor, který stravuje další a další tkáň jen za účelem svého bujení. Vzhledem k tomu, že se počítám k nemnoha zastáncům pokleslé recyklace a ždímání hadrů, byl jsem spokojen. Tři hvězdy by byly tak akorát, ale za nádherný exemplář rozvíjejícího se květnatce Archerova v závěru, přihazuji ještě jednu. (21.01.2018)

Pokračování zbytečnější, než kondom v klášteře. John Kramer se má čile k světu i po vlastní pitvě, pastičky na lidičky postrádají nápaditost, závěrečný twist je průhledný jako ta nejčistější studánka, a navíc mi přišlo, že to ignoruje některé předešlé díly. Skládačka (v jakékoliv podobě) už by to měl zabalit, jenže když mrknu zase na ty výdělky, tušim, že se ještě několikrát vrátí - třeba jako Návrat Jigsawa, Pomsta Jigsawa a Smrt Jigsawa. A to mě už fakt mrdne... (22.01.2018)