Drákula

Zatím druhý nejlepší film o slavném krvežíznivém hraběti z pera Brama Stokera. Neříkám, že je to nejlepší adaptace, protože tou být ani nemůže vzhledem k pozměněné struktuře příběhu, ale podobnost je opravdu výrazná. Velkým trumfem snímku je rozhodně obsazení, které se nemusí za nic stydět. Ať už vynikající Frank Langella, který dělá Draculům kinematografie čest. Výtvarná stránka je třeba za Coppolovým Draculou takových 50 let pozadu, ale to nebude chyba filmu, jako jiného pohledu tvůrce. Ovšem některé reálie jsou opravdu krásné a hrabětův nový domov v Anglii má své pavoučí kouzlo... Ani atmosféra rozhodně nic neztrácí, ale roky nejde vymazat a na filmu se hodně podepsaly... Přesto překvapivá kvalita s pár velmi pěknými momenty. (08.01.2010)

Tento film se dost liší od klasické románové předlohy (chybí celá první část v Transylvánii) a F.Langella oživuje svou broadwayskou interpretaci sexuálně agresivního krále upírů. Pro sběratele soundtracků je pak lahůdkou hudba J.Williamse, ve které kromě dramatického leitmotivu dokázal skladatel podbarvit honičku automobilu s vozem naloženým Draculovou rakví energickým scherzem (v hravější podobě pak scherzo využil i ve třetím dobrodružství Indiany Jonese- honička s motocykly). (06.12.2009)

Dracula z "devětasedmdesátého" roku disponuje především vynikající ponurou atmosférou. Frank Langella je coby "Hrabě" Dracula velmi slušný, charisma na tuto roli rozhodně má, přece jen si myslím, že rozhodně jsou i typově vhodnější herci. Navíc jsem u něj neměla pocit, že by mě svým výkonem fascinoval. Postrádal něco z té démoničnosti. Nejděsivější scéna pro mě byla, kdy se Donald Pleasance setkává v podzemí s "nemrtvou" Minou. (11.02.2013)

Chtěl jsem dát původně 5* a pánové Langella a Olivier by si to zasloužili, avšak nehodnotíme jen herce, byť jsou pro mě ve filmech jedním z nejdůležitějších aspektů. Německá verze je v porovnání k době vzniku působivější (1922) a Coppolova z roku 1992 zase (rozhodně nejen vizuálně) propracovanější a naplněná větší tvůrčí invencí - a barevností. :-) Gary Oldman se navíc na rozdíl od Franka Langelly pro tuto roli narodil, kdežto chudák "Nixon" ji musel kompletně zahrát. :) Typově byl tedy Oldman lepší volbou, kdežto u Van Helsinga nelze nic namítat nikde - je docela symbolické, že v tomto filmu si ho střihl Sir Laurence a o 13 let později jeho "nástupce" Sir Anthony. Vrátím-li se čistě jen k právě hodnocenému filmu, tak celkově musím herce, příběh i amtmosféru pochválit, avšak není možné dávat 5* jen proto, že se mi film líbil. Vždyť 4* také znamenají výborný (ale ne dokonalý) film a sem sednou lépe. Snímek měl slušné tempo a dařilo se mu udržovat správné hororvé napětí, ale problém je, že neskončil na konci (resp. konec se nacházel jinde) a především nezačal od začátku. Tvůrcům se zřejmě nechtělo do Rumunska. :-D (15.06.2010)

Možná trochu volná, ale pro mě osobně zatím nejlepší adaptace Draculy, jakou jsem měl dosud možnost vidět. Možná proto, že jsem ji viděl už jako malý a pekelně se u ní bál. Skvělý byl představitel Draculy Frank Langella, připadal mi charismatičtější, přirozenější a živější než Lugosi i Lee. Coppolova verze s Oldmanem mi nesedla nějak celkově. Taky Lawrence Olivier jako Van Helsing mi přišel konečně snesitelný a ne tak nesympatický jako v ostatních zpracováních, kdy mi nezbylo než fandit Drákulovi. (11.09.2007)