Quod erat demonstrandum

Dle režiséra velmi pozvolna vyprávěný snímek, jehož tempo (překvapivě) vidím jako snad největší výhodu. V černobílém ladění a pozvolna stupňovanými dialogy nejvíce vynikne tíživá atmosféra doby. Snad rozumím, co chtěl závěrem tvůrce říci, přesto si myslím, že nadstavba ve stylu "Životů těch druhých" by filmu slušela mnohem více. Přinejmenším by mu pomohla se zviditelnit pro zbytek světa. Takhle film zapadne, což je škoda. 70% [MFFKV 7.7.2014] (08.07.2014)

Osmdesátá léta a vztahy, pokřivené léty v totalitním státě pod dohledem státní bezpečnost. Praktiky tajných v té nejjednodušší , ale také nejpravděpodobnější podobě. Upsat se ke spolupráci bylo tak snadné a morální selhání tak časté. Jestli se ti, kdo tuto dobu již nezažili dokážou v tomto filmu skutečně zorientovat ale neumím posoudit. Nicméně bych jej doporučila ke shlédnutí všem, kteří dnes tak snadno moralizují nad seznamy.... (12.07.2014)

Andreii Gruzsniczkimu se podařilo i s černobílým arzenálem vykreslit věrohodný portrét rumunského totalitního aparátu pomocí takřka dvouhodinové ilustrace jedné z mnoha epizod. Díky pozvolnému scénáři, pečlivě vloženým pauzám a častému prokládání pohledů můžeme nerušeně sledovat postupné snažení obou stran a plně nasát těžkou atmosféru osmdesátých let, zahuštěnou špinavými praktikami místní tajné policie, které Gruzsniczki chytře postavil do kontrastu s lidskou osobností a pak také s nespornou matematikou. 8/10 [KVIFF 2014] (07.07.2014)

Titul se vztahuje k matematice, což sedí vzhledem k jedné z hlavních postav, ale stejně se dá přeneseně vztáhnout ke světu policejního vyšetřování, v tomto případě tajné policie. Na téma socialistická tajná policie versus normální intelektuálové už toho sice bylo natočeno snad v každé postsocialistické zemi dost, ale ani tento snímek není špatný (70%). (15.07.2014)

Mám jen slova chvály k výkonům herců, autentičnosti kamery a vůbec skvěle zvládnutému černobílému ztvárnění předrevoluční doby. Film má prostě atmosféru na pět hvězdiček, a nic nebylo ošizeno. Maličko mě ale zklamal (to je možná trochu příliš, tak řekněme jinak: "Měl jsem trochu problém s...") scénář, a hlavně jeho závěr - je totiž vidět, že režisér a scénárista v jedné osobě si přál happyend, tak si místo drsného stbáka vymyslel kultivovaného, a tu závěrečnou scénu taky přisladil. Takže na rovinu, pro ty co viděli - stbáci by tu práci měli od autora za pět minut a hlavní hrdinka by, poté kdy oklame stb, neodletěla do Paříže, ale odjela antonem rovnou do vězení. Doba byla prostě trochu jiná. (14.07.2014)