Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Filmy řeckého filmaře Theodorose Angelopoulose spojuje několik společných motivů. Jedním z nich je cesta, která se vztahuje k plynoucímu času. Podobně jako jiná díla autora i vyprávění o básníkovi Alexandrovi, jemuž zbývá pouze pár dnů života, představuje osobitou výpověď o hledání lidské identity v rámci různých krajních situací. Básníkova rekapitulace vlastního života a touha stihnout před smrtí realizovat neuskutečněné záměry vypovídá také o naději v poslední záchranu. Osobní osud hrdiny představuje rámec pro obecné filozofické podobenství jedince na cestě za věčností. Na projektu se podílel italský scenárista Tonino Guerra, který spolupracoval s dalšími velikány autorského filmu jako Antonioni, Fellini či Tarkovskij. (Febiofest)

(více)

Recenze (15)

Radko 

všechny recenze uživatele

Aké hodnoty po sebe zanechávame, čo je zmierenie, kde možno hľadať nádej a čo z výsledkov práce má vlastne zmysel? Reflexia staršieho básnika nad doterajším životom, odohrávajúca sa v priebehu jedného dňa - dňa pred jeho odchodom do nemocnice, kde odchádza dožiť, sužovaný chorobou. V priebehu vymedzeného kratučkého času sa k premietaniu nad minulosťou pridruží aj motív tvorby (dokončenie poémy o vlasti), nepriamo prostredníctvom albánskeho chlapca s ktorým strávi časť dňa.. Meditatívne, pomaličky plynúce dielo naplnené symbolmi, tlmenými farbami jesene života a paralelami. Dej prebieha plynule v toku času z prítomnosti do minulosti, postavy z minulosti vstupujú do prítomnosti. Scény cesty k albánskym hraniciam, svadby a cesty autobusom patrili pre mňa k vrcholom tohto(ku koncu mierne naťahovaného) filmu-úvahy. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Je zajímavé, příznačné až přízračné, že předcházejícím filmem, který jsem viděl byly "Věci života" Clauda Sauteta. Oba filmy se totiž nesou ve stejném duchu, oba jsou vrcholně romantické (přitom je třeba se oprostit od prolhané hollywoodské romantiky, která nám za celá ta léta, už možná vešla pod kůži), oba jsou autorské výpovědi, oba tvrdí, že takový jako bude den, bude celá věčnost. Co se tedy honí hlavou Alexandrose (sympatický Bruno Ganz) a Pierra (neméně sympatický Michel Piccoli) v posledních okamžicích jejich života? - doufám, že u mě to bude trochu jiné... (Jako u Subjektiva *****) komentář zůstane nedokončen. ()

Reklama

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Básník za sebou vláčí věčnost a před sebou má jeden den... Jednu nedokončenou báseň, jednoho zachráněného chlapce, jednu dceru, jednu ztracenou(?) ženu, jednu nemocnou matku... Jedno bilancování. Téma vídané, ale nádherně podané. Dlouhé záběry s vycizelovanou trajektorií kamery a postav v jejím zorném poli (i mimo něj!). Úchvatné scenérie (Albánská hranice, pobřeží, útesy). Básníka si nevšímající město. (komentář není dokončen a bojím se, že už nikdy nebude :( ) ()

obsah 

všechny recenze uživatele

Krajinu v mlze (1988) jsem shrnul jako Felliniovsko - Tarrovskou. Ve Věčnost a den je navíc silně cítit Tarkovskij. Je to úplně jako bychom se dívali na pokračování Tarkovského Nostalgie (1983). Oba filmy spojuje zadumaný  básník v dlouhém kabátu, existenční témata poezie, osamělosti, exilu. Je dobře že tu nehraje Mastroianni, ale Ganz. I když jejich decentní herectví si je blízké. Angelopoulos je nepochybně jedním z největších pokračovatelů velkých filmových modernistů, umělců, básníků. U Angelopoulose všemu panuje chladná strohost a úspornost. Snové výjevy se noří z šedi zřídka, jakoby omylem, jakoby náhodou, někdy působí až příliš sentimentálně, až natvrdle. Přesto je jejich síla nesmírná. Obraz nemusí být věrohodný. Obraz se děje. Tomu autor moc dobře rozumí. Je to hořkoslodký fim? Ne, je hořký. Velmi hořký. Jestli existuje nějaká sladkost tak jenom jako pojem a jenom z naší vlastní potřeby naděje. Je ten film zábavný? No, asi ne. A filmy, které nejsou zábavné by neměli dostávat pět hvězdiček. Tenhle dostane výjimku. Protože tohle Je umění. Nepochybně. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Dát Theovi jednu hvězdičku... je mi to moc líto, ale kromě krásné hudby film nic jiného nepřinesl. Jen hroznou nesnesitelnou nudu. Příběh starého pána, který "už zítra půjde" ale ještě před tím se setká a poslouží mladému albánskému klukovi, je xtou variací na putování hlavní postavy. Tentokrát i napříč časy a nebudu tvrdit že to bylo chaotické, spíš k ničemu. Tyhle depresivní příběhy o odchodech, smrti a vzpomínání jsou na hony vzdáleny tomu, co chci v Řecku vidět. ()

Galerie (20)

Zajímavosti (2)

  • Snímek získal Zlatou palmu 1998 za Nejlepší film. (Terva)

Reklama

Reklama