Obsahy(1)
Známý herec, výtvarník a hudebník, syn slavného otce, se celý život vyrovnává s přílišnou plachostí a depresemi. Marek Brodský přišel na svět se slavným příjmením. Prvorozený syn Vlastimila Brodského a tenistky, tanečnice a hudební pedagožky Bíby Brodské vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově. Stal se animátorem, vystudoval animaci i na FAMU. "Animátorství je herectví pro plachý...", říká se svým typickým humorem. Přesto však ztvárnil několik nezapomenutelných rolí i ve hraném filmu. Poprvé stál před kamerou ve svých dvaadvaceti letech ve filmu Vladimíra Drhy Dneska přišel nový kluk. Hercem však nikdy nechtěl být a nic pro to nedělal. Trpěl hrůzou, aby ho lidé nepodezřívali, že hraje z protekce.
Obával se i hrát se svým otcem, kterého si doma moc neužil. Otci bylo devětadvacet let, když se Marek narodil. Maminka otce pro jeho časté "odskoky" přiměla odejít z domu, když bylo Markovi sedm měsíců. Vyrůstal sám s maminkou a otce málokdy vídal. Až když už byl dospělý a po rozvodu, nastěhoval se do bytu vedle otce, měli na sebe čas a povídali si, táta se mu přiznal, že i on trpěl pekelnou trémou.
Třináctou komnatou Marka jsou deprese. A k tomu extrémní plachost. To se však neshoduje s herectvím. Ze všeho nejvíc chtěl Marek dělat muziku. Dal dohromady kapelu Nahoru po schodišti dolů band a napsal pro ni spoustu písňových textů. Sám hrál na bicí, ale ze studu hrával za plentou. Později mu členové skupiny odmítli jeho plentu převážet a stavět, tak si zvyknul, ale strachům a depresím neunikl.
Už nehraje ve filmu ani v kapele. Teď občas maluje, byť jsou jeho obrazy obvykle pochmurné.
Z druhého manželství má dceru Barboru, která ho v roce 2012 učinila dědečkem. Vnuk Albert mu možná poskytne šanci na veselejší myšlenky.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (7)
Návodné a to je dobře... ()
Lidí s psychickou poruchou osobnosti žije mezi námi spoustu. Deprese je naštěstí jednou z mála, kdy je postižený ochoten se sebou něco dělat, protože mu to nějakým způsobem znepříjemňuje život. Mnohem horší jsou ty skryté, kdy o tom ví jen nejbližší rodina a nemůže dělat nic, i když jí to ochromuje a vysiluje. Postižený sám se považuje za zdravého a nic měnit nepotřebuje. Škoda, že v dokumentu nebyl dán větší prostor příbuzným, jejich svědectví by mohlo být velikým přínosem. Markovi fandím, jeho obrazy i texty se mi líbí. ()
...jen osobni zkusenost umoznuje vnitrni pochopeni... ...proto kazdy zdarily pokus prinasi moznost sdilet a porozumet... ()
Jeden z mnoha lidí z umělecké komunity se sklonem k sebedestrukci (někdy mám dojem, že podobně je na tom většina z nich). Lidé s depresemi dokument jistě ocení lépe. 40% (17 hodnotících, průměr 66%). ()
Plachý a depresivní Brodský, který v geniálně zábavném seriálu Křeček v noční košili platil za sympatického konstruktéra, je dnes vysílený výtvarník, kterého to obecně už moc nebaví. Ani v relativně pokročilém věku na stavy úzkosti nenašel recept. A tvůrci už netuší, kde další duše, které chtějí vyprávět o svých strastech, hledat. Tenhle dokumentární cyklus už měl dávno skončit a tvůrci věnovat úsilí něčemu jinému. ()
Reklama