Necronomicon - Geträumte Sünden

Surrealistický opus magnum, stylová estetická a vizuální pecka. Nádherná hypnotická, tajemná a velmi opojná erotická fantazie, která velmi hravě útočí na všecky vaše základní smysli, nechybí ani lehce nahoty, perverze, sadomasochismu (avantgardní S & M klub), femmes fatales, film šikovně balancuje na hranici mezi snem a realitou. Je zde užito i pár romantických vizí a různých metafor. Na druhou stranu, těžko se v tomto neskutečném sado-fetišistickém koktejlu bez pevné struktury orientuje (zřejmě jde o záměr). Všecko to co tady vidíme je neuvěřitelně bláznivé, bizarní a hlavně těžko pochopitelné, přesně jako u filmů Davida Lynche. Pozvolnější tempo mi nevadilo, film jsem si užil, jen se musím přiznat že jsem byl kolikrát úplně mimo, kdy jsem dost dobře nevěděl co se zde děje a odehrává, kdo je kdo, atd. Neuvěřitelně kreativní Franco, v 60's tenhle později španělský trashmajstr uměl ještě točit filmy které hýřily nejrůznějšími nápady a různými inovativními prvky, žádné laciné a špinavé škváry, film je dodnes mnohými odborníky na jeho filmografii považován za jeden z nejlepších a nejhodnotnějších a určitě by si zasloužil plnohodnotný remake, třeba jak zmínil kolega právě od Davida Lynche. Zjevná inspirace Bunuelem, Bavou, Langem nebo Godardem. Skutečně pozoruhodný a velmi zajímavý film, který bych v životě na Franca netipoval, podobné to bylo např. u "Paroxismu". Legendární filmař Fritz Lang "Succubus" zařadil tento film mezi své osobní favority! Nej sekvence; Nóbl dekadentní večírek (párty), úvodní scéna a vražda lesbičky. Úchvatná zrzka Janine Reynaud v hlavní roli by byla ideální submisivní domina! (11.07.2013)

Až křiklavě a kontrastně barvité, velmi vizuální, erotikou nabité mysteriózní psychologické drama občas se vydávající na samotnou hranici surrealismu s uzavřenější společností požitkářů a požitkářek bez morálních zábran. Transvestité, lesbičky, homosexuálové, narkotičtí experimentátoři, teatrální sadistické „snuff“ představení. Z tohoto prostředí vyčnívá Lorna, možná ani ne vyloženě krásná, jako spíše zajímavá (v určitých okamžicích vypadá jako shemale-transsexuál/ka) rusovláska, posedlá muži i ženami, kterou ovládl mefistofelský démon, jež ji přeměnil v „esenci zla... ďábla na zemi“. Lornu sužují barvité noční můry v nichž kromě sexuálního jiskření tu a tam někoho zabije. Jenže Lorna postupně zjišťuje, že její sny nejsou jen sny a že hranice mezi sny a skutečností se pomalu smazává. Je snad trošku paradoxní, že filmu jako takovému spíše odpovídá jeho anglický/mezinárodní název (Succubus) než ten původní, obsahující slovo Necronomicon (a já vlastně na ten film narazil, když jsem hledal filmy inspirované Lovecraftem). S Necronomiconem jako takovým a HPL celkově to nemá společného takřka vůbec nic. Nijak to však filmu neubírá na kvalitách. Ta barevnost, lehká teatrálnost v herectví, výborná kamera, nádherné lokace, interiéry a exteriéry a velmi podmanivá hudba s lehkou příměsí industrialu, dělají z filmu velmi pěknou podívanou. A samozřejmě nahota, která, i když je jí tu hodně (hlavní hrdinka je skoro pořád polo/nahá), není dvakrát prvoplánovitá, prostě se k atmosféře a zápletce hodí a doplňuje je. Nemám moc rád filmy stavěné na vizuální stránce, ale tady to sedí jak prdel na hrnec. Případný remake by měl do rukou vzít David Lynch. A já se budu muset na dílo Jesuse Franca kouknout trochu zevrubněji. (27.06.2012)

Taková snová fantazie s pseudopsychointelektuálnimi hrami mezi mužem a jeho sukubou. Pojem succubus označuje ženského démona, v podstatě upíra, který muže během jejich spánku okrádá o jejich sílu. Modelka Janine Reynaud zde jednu takovou hraje jako Lorna, striptérka a herečka v S&M nočním klubu, ze které se vyklube psychopatický zabiják. Její činy a celkové nasnímání filmu je však snové, fantazijní. Film podkresluje většinou jazz nebo piáno, k vidění jsou zajímavé a netradiční scény, slovní hry, poezie, drogy, erotika, např. mezi plastovými manekýnami. Film jsem viděl v anglickém znění s ruským rychlodabingem. Za pozornost stojí, že hlavním výtvarníkem filmu byl Karl Lagerfeld. České titulky zde http://uloz.to/xHs2xpT/succubus-necronomicon-dreamt-sin-1968-cz-titulky-by-retroman-srt (06.08.2012)

Snová, vpravdě surrealistická záležitost staví na obrazu a volném sledu událostí. Umírněná nahota a nepatrné gore. Našinec by bral poněkud větší odvaz, nebo alespoň experimentování bez hranic. Některé scény lahodí oku - procházka zahradou či laškování mezi figurínami, jiné jsou jak při focení do žurnálu (a teď přijde striptýz). Večírek spíše než dekadentní zábavu připomíná sešlost hippies, ostatně 60. léta z celého filmu doslova sálají. Spíše náladová a pocitová záležitost, kdy se nikam moc nespěchá. Janine Reynaudová je žena mnoha tváří. V některých záběrech je půvabná, tajemná s erotickou jiskrou, v jiných naopak ošklivá jak noc. Je v podstatě takovou succubou z astrálu, která každého vysaje (= zničí). Necronomicon ale zde nehledejte, s Lovecraftem a Cthulhu to nemá nic společného. (24.04.2019)

Skvele navodená atmosféra vnímania succubusa, nemŕtveho démona, ktorý zvádza mužov a ženy. Cieľom je doviesť ich do náručia smrti, aby sa ukojil ich krvou. Atmosféra nesúca sa na vlne snovej, rozostrenej logiky, skvelej farebnosti a uletenej bizarnosti bohémskych večierkov uvoľnených 60. rokov. Vo filme sa spomína množstvo spisovateľov, básnikov, režisérov, maliarov a podvedomých asociácií na nich. Od markíza de Sada, cez Heinricha Heineho, Johanna Wolfganga von Goetheho až po Franza Kafku a Borisa Pasternaka. Variácie výrazu hlavnej hrdinky sú fascinujúce - od príťažlivej a zvodnej ženy, cez životom unavenú postaršiu dámu až po odpudivo vyzerajúcu príšeru, pripomínajúcu ohavného, zmaľovaného transvestitu. Tradične výborný soundtrack. (27.06.2021)