Jessica Jones

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)

Líbí se mi, že Jessica Jones nedá divákovi na začátku nic zadarmo. První díl je nepřehledný, se spoustou informací, které začnou dávát smysl až později. Zároveň jde o změnu paradigmatu v pojetí superhrdiny - Jessica Jones a Luke Cage se neschovávají za barevné pláště a rádoby-cool aliasy, naopak se na celé to komiksové paradigma dívají s nadhledem ("Kdo kruci pojmenuje sám sebe Killgrave? Proč ne třeba Zdechlá mršina?"). Je příznačné, že revize superhrdinského žánru přichází zespodu - ze seriálového média a od hrdinů, kteří nejsou polobohy. Koneckonců hlavní padouch není ve výsledku ničím, než zvláštní schopností obdarovaným sociopatem, který netouží kontrolovat svět, ale ovládat jen jednu konkrétní ženu, na kterou je fixovaný. Jenom dvě věci mi na seriálu vadily - jednak zaměření na Kilgravea (Tennant je v roli brilantní, ale děj byl díky němu až moc natahovaný) a jednak ta hrozná generická "jakože-jazzová" hudba, která se vynořila ze stejně generických televizních produkcí devadesátých let. (10.01.2016)

Opravdu velmi dívčí seriál. Témata jako znásilnění nebo emancipace hrají v Jessice Jones velmi důležitou roli, i když jde samozřejmě především o bitky a klasické chytání záporáka, který je obzvlášť vydařený. Kilgrave (slizký David Tennant) má schopnost ovlivňovat lidské touhy a co vám přikáže, to chcete splnit (usmát se na něj, přinést mu kafe, skočit z okna). Co se samotné Jessicy týče, ta svou super sílou moc nestrhne, ale Krysten Ritter se daří pomocí hromady chlastu a hory nepořádku získávat sympatie. Úvodní detektivní a špehovací pod-zápletky, představení Luka Cage posunují seriál skrze téměř noirovou atmosférou se špetkou hororu až do poměrně překvapivě akčního finále. Samozřejmě dostaneme i řádnou porci (zvrácené) romantiky. Propojovačky s Daredevilem potěší, začíná se nám to pěkně profilovat. (06.05.2016)

Možná je to tím, že nemám nastudované jiné seriály od Marvelu, ale tohle mě dostalo. U ostatních jsem se nedostala přes 3-4 díly za 3-4 týdny, ale díky Netflixu jsem si mohla Jessicu vychutnat najednou a to asi hodně pomohlo. Daredviovi dám možná taky ještě šanci. Ale Jessica super. Atmosféra výborná, herečka nepřehnaná a záporák luxusní. Plno zvratů a WTF momentů. No, tak zase za rok u season 2. 5* (26.11.2015)

Nejcivilnější z komiksáren; a to nejen těch superhrdinských. A to až do té míry, že onen nadlidský rozměr je tak nějak navíc (bez schopností Jessicy a Luka by se to bez problémů obešlo), protože se řeší především komplexní nečernobílé postavy a vyspělá témata; znásilnění, psychické násilí i týrání, „vlastnictví“ někoho jiného, posedlost, posttraumatický stresový syndrom, vinna z pohledu vyššího principu mravního versus toho striktně právního apod. Rozhodně tedy nic sluníčkového. Naopak větší psychodepku aby na žánrovém poli noiru/komiksu pohledal. A nenašel by. Našel by ovšem nějaké ty výhrady, ne že ne. Předně je to přeci jen mírný příklon v závěrečných epizodách k tradičnějšímu pojetí komiksáren o nalomených/zlomených troskách. Vyznění do ztracena některých vedlejších dějových linií i pomalejší tempo několika epizod (a to se už ze své podstaty jedná o zvolna plynoucí a nikam nespěchající seriál). Ovšem i v nejslabších momentech to nad vodami průměrnosti drží postavy. Především ústřední záporák se mohl z podstaty své schopnosti lehce zvrtnout v manýru překombinovanosti, ale opak je pravdou, působivější našeptávač tu nebyl od dob Gaimanova Lucifera. Jessica Jones je žánrově i stylově na zcela jiné vlně (tohle je komorní osobní psycho drama) než její kolega ze sousedství Daredevil, ale dohromady začínají tvořit universum, které na rozdíl od zaměnitelných blockbusterových merchandising kasiček v kinech (jedno zda ze stáje Marvelu či DC) je zajímavé, nosné a s neskonalým potenciálem do budoucna. | S1: 4/5 | (12.04.2016)