John Oliver: Co týden dal a vzal

John a Jon sú pre mňa proste top topov ohľadom zábavy a šokujúcich skutočností, ktoré prinášajú na programy, ktoré sami často sú podľa mňa spolupáchateľmi tej hrôzy, ktorú mnohokrát prezentujú. Sú pre mňa niečo ako vírusy v samotnom systéme. Sú svojskí, to áno, ale podľa mňa ich štýl aj občas ťažko rozlíšiť. Tu treba povedať, že John si svoju prácu zreteľne robí dobre. (09.03.2015)

Geniálne rozoberá nenápadné, ale pritom závažné problémy spoločnosti a dáva tomu istú dávku sarkazmu a humoru tak, že jeho sledovanie je skoro ako droga. Poukazuje na rôzne nezmysly, hlúposti a nedostatky systémov ako školstvo, súdnictvo, zariadenia na výkon trestu, ale aj Miss USA a podobne. Pri tom sa opiera o rôzne fakty ako záznamy výsluchov, citácie z oficiálnych správ a dokumentov ale aj výpovedí dotknutých svedkov. Reláciu obohacuje o vlastné vsuvky, ktoré sú nesmierne kreatívne a vtipné, ale v divákovi zároveň zanecháva ten odkaz pointy, o ktorú vlastne šlo. Táto relácie zároveň informuje, vzdeláva a baví. (10.10.2015)

K Oliverovej show som sa dostal úplnou náhodou pred dvoma mesiacmi "pri prepínaní kanálov" a odvtedy ju sledujem pravidelne. Superlatívov na jej konto už bolo napísaných dosť, takže sa uspokojím s konštatovaním, že ju sledujem rád a hneď tak s tým neprestanem. Má jedno výrazné negatívum, za ktoré je zodpovedná Zora Neoralová a tým sú titulky. Nemám najmenší problém s rýchlym čítaním textu, ale titulok, ktorý na obrazovke pretrvá desatiny sekundy je objektívne nečitateľný. A keď vzápätí celé sekundy nie sú na obrazovke nasledujúce titulky, tak to nemôžem pokladať za vynútený nedostatok, ale za trestuhodné šlendriánstvo. Viem, že užívatelia o jednu až tri generácie mladší odo mňa si budú mrmlať, že som sa mal naučiť po anglicky a bol by som nezávislý na titulkoch, ale keď to prijmeme ako normu, tak nemusia byť žiadne titulky. A u rusky hovorených filmov by zasa mladíci mali rovnaký výraz tváre, ako ja pri angličtine produkovanej Johnom Oliverom s kadenciou izraelského samopalu Uzi. Obočie som zdvihol, keď si John Oliver vzal do úst postoj Slovenska ku kvótam pre inváznych migrantov a trápnymi pseudoargumentmi sa snažil z toho vytĺcť niečo zmysluplné. Nepodarilo sa mu. Dobre sa Britovi kecá v Amerike o problémoch súčasnej zmerkelizovanej Európy. (25.09.2015)

Nejen při výběru výběr témat prokazuje John Oliver velký cit a často vrhá světlo na různé problémy, jimž se jinak moc publicity nedostává, protože se třeba první pohled nezdají tolik palčivé. Tedy dokud netýkají vás konkrétně, pak totiž pocítíte brutální sílu mnoha amerických absurdit na vlastní kůži (nedělám si iluze, že jinde by se toho nedalo taky hodně najít). Tím spíš, že Last Week Tonight hodnotím hodně vysoko, nechci opomíjet jeho nedostatky. Ne vždycky Oliverovy vtipy zasáhnou cíl, osobně mi třeba running joke se vzpurností vůči mateřské společnosti AT&T připadal vtipný jen napoprvé, pak už spíš trapný, a některá jeho gesta jsou jen okázalá, ale už ne vtipná, třeba když se nechal zasypat rozinkami v rámci metafory s Trumpem a Hillary Clinton. Horší bývají případy, jako když se Oliver navážel do Chasing Amy od Kevina Smithe za něco, proti čemu se ten film ve skutečnosti vymezuje. Což znamená, že ani Oliver ani scenárista zodpovědný za tento vtip Chasing Amy buď neviděli nebo nepochopili. A pokud je Oliver takhle mimo tady, vrhá to nepříjemný stín pochybnosti na jeho výroky o věcech, ve kterých nemám až takový přehled… Ve valné většině případů ale John Oliver a jeho tým v jejich noční show odvádí výbornou práci, jak při výběru témat, tak při pořádné porci poctivé novinařiny, jež jejich zpracování obnáší. A úctu si zaslouží i za zarputilost, s níž neuhnou ani v segmentech, u nichž předem vědí, že naštvou někoho mocného a budou znamenat nemalé výdaje za právníky. Last Week Tonight pod rouškou prvoplánového i důmyslného humoru rozebírá důležité otázky a u toho stíhá na diváka soustavně dělat dojem nečekanými kousky, jako když vydá vlastní knihu, na vlastním absurdním příkladu prakticky ilustruje zneužitelné mezery v legislativě nebo si střihne velkolepé muzikálové číslo. (13.04.2020)

100%. Nikdo na světě neumí tak geniálně kombinovat britský a americký humor, a navíc ho skloubit se závažnými až alarmujícími tématy, o nichž dokáže nikoli bezduše a účelově, jak to u komiků často bývá, ale velmi zajímavě a chytlavě hovořit. To je přidaná hodnota, která většině moderátorů amerických talk-show chybí; nikoli Last Week Tonight, která je dokonalou sondou do amerických duší, jímž se Oliver dokáže svým černohumorně sarkastickým pojetím tématicky zpravodajských monologů dostat až na dřeň, a když i normálně třeba nepříliš vtipnou myšlenku interpretuje muž jeho charismatu a sebedůvěry, je to vždycky špičková zábava, ze které už si nenechám ujít jediný díl. Je fantastické, jak Oliver dokáže otevřít Američanům oči v tématech, která sice zneužívá ve prospěch zábavy, ale zároveň jimi nutí k zamyšlení a intelektuálně tak podsouvá společnosti pocit viny a povinnosti hledat řešení a diskutovat o otázkách i za hranicemi humoru. Vrcholná osmdesátiprocentní zábava s dvacetiprocentní dávkou intelektuálně-politicky-společenského ražení, a to je přesně poměr, který můžu. A je třeba dodat, že pokud prezentuje své reálné názory a není to "jen" scénář, tak v osobní rovině s Oliverem v 99% případů názorově sympatizuji, a taková shoda je extrémně vzácná. John Oliver je Bůh a Last Week Tonight satirická show tisíciletí! (30.10.2015)