Lída Baarová

Všechny okolnosti vzniku tohoto filmu, neonacisté v komparzu a další drobnosti mi nedávají jinou možnost, než udělit odpad. Z Filipa Renče se stal angažovaný umělec pro proruskou pakáž. Návštěva prezidenta Zemana na premiéře byla směšná a opět jen potvrdila chování papalášů, kteří nejdou na film, sportovní zápas či jiné kulturní akce z důvodu zábavy, ale aby tam reprezentovali svoje zájmy. Film je jinak historicky zcela nepřesný, Táňa Pauhofová je jediný světlý moment filmu, ale její postava (i všechny další) je neskutečně trapně napsaná. Německé postavy mluvící česky působí směšně a neautenticky, ale jedná se od Filipa Renče o komerční kalkul. Diváci Babovřesek přece na film mluvící německy nepůjdou. A pro ně je film určený prioritně. Místo silného dramatu tady proto máme zápletku hodící se na titulní stranu deníku Blesk, postavy jsou neuvěřitelně stereotypní. Tyto skutečnosti nejvíce dopadly na Pavla Kříže, který se sice snaží, ale všechno vyznívá do neuvěřitelné parodie. Místo aby Hitler po vzoru například filmu Kmotr si s Goebbelsem sedl do temné místnosti a tam mu tiše ale důrazně řekl, že vztah s Lídou Baarovou je u konce, což mělo potenciál k projevení hereckých kvalit obou herců, tak tam Hitler řve a prská jak malé dítě přesně podle svého stereotypního zobrazení. A to diváci Babovřesek přece vidět chtějí, jinak by je film nebavil. (05.09.2018)

Kýč jak bič! Renčův film není jen sentimentální (což bych u tak kontroverzního tematu nečekal), on je hlavně neuvěřitelně nudný. Dvě třetiny se nic neděje, a pak je najednou konec. Několikrát jsem se musel smát (i když ne naplno, jelikož v kině byly kromě asi pěti mužů, včetně mě, samé ženy, a k mé hrůze většina učitelky...) - scéna v Orlím hnízdě, Mádl a jeho nenechavé ruce (,,A teď už můžu klidně umřít.") či těžce symbolická scéna sebevraždy s pozadím Hradčan (obstála by tak v 60.letech, dnes jako studijní cvičení). Pauhofová se celý film šklebila (přistihl jsem se, že se celou dobu šklebím přihlouple jako ona), což bylo jasné režisérské selhání, jelikož v úvodní scéně s titulky ukázala, že mimiku zvládá. Na film jsem byl pozván, ale úplně nelituji. Hezké obrázky, asi nejlepší ze všeho Lídiny kostýmy a standardně skvělá Stašová. Soukup se vykrádá. Film z války neděsí (a měl by). Vícekrát vidět rozhodně nemusím. A Baarová byla ve skutečnosti nejen krásná, ale i uhrančivě tajemná, což Pauhofová zkrátka není... (31.01.2016)

Lída jako Forest Gump, v životě Třetí říše byla u všeho a všude. Renč si ukousl příliš velké sousto, utratil hodně peněz a výsledek tomu neodpovídá. Trapné jsou montáže Stašové s Pauhofovou v Berlíně a slastné výrazy obou milenců v plamenech krbu. Stašová na zabití, Kříž až na ty oči a hlas docela dobrý, Preis se přes své zřejmé kvality na dabing Markovicse opravdu nehodil. Film jsem dlouho odkládal a chtěl vidět raději v němčině (což se ukázalo jako správný nápad, synchrony jsou tragické), to ale může trvat hodně dlouho, protože podle všeho šel německy pouze v kinech našich západních a jižních sousedů. (28.01.2017)

Na začátek komentáře si prosím vytkněte do závorky, že mi Filip Renč nikdy netelefonoval opilý, nemám problém s jeho natáčením klipů pro různé politické strany, nesejde mi na jeho politickém přesvědčení a není mi patnáct a nemám vagínu, a tak se mě ani nesnažil osouložit. Podstatná není Renčova osobnost, ale filmografie, která je plná - byť nezáměrných, ale na tom nezáleží - exploatací. LÍDA BAAROVÁ je jejich vrcholem. Až tak, že bych ji označil za nejlepší český polistopadový příspěvek k danému žánru, potažmo typu produkce. Zcela nesoudržné vyprávění, souvislé asi jako výpověď svéprávnosti zbavené alkoholičky, je sledem bulvárně vypjatých scén, v nichž se s rétorikou jisté části diskutujících na netu tepe do hvězdného systému (herečky jsou kurvy), kinematografie (mocný producent nade všemi), národní povahy (závist, úspěch se neodpouští), nacionalistického i komunistického smýšlení atd. Styl se pokouší evokovat domácí a zahraniční kinematografii z dob(y), kdy se snímek odehrává. Používá se okázalé zadní protisvětlo, velké časové období je shrnuto v podobě "trhacího kalendáře", kdy stránky z něj jsou nahrazeny plakáty, nechybí archivní záběry a konkrétní citace. Ostrý je tak leda první plán, protože ten film ani víc plánů (v doslovném i přeneseném slova smyslu) nemá. Podstatné je, že u stylu dominuje expresivní funkce, kdy jednotlivé postupy mají vyvolat silnou emocionální odezvu, čímž se posiluje exploatační "rétorika" díla. Celé to působí jako sirkovské melodrama, které má okázale návodnou hudební složku, řadu nepravděpodobných náhod ve vyprávění a tolik vypjatých pasáží, až to způsobuje odstup. Nejde tedy o naziploatation, ale spíše exploataci melodramat, kdy cílem je vyvolat odezvu, a to v podstatě jakoukoliv. Nesejde na tom, že je to nezáměrné, protože zábava je to výtečná. Vrcholných scén je hned několik, přičemž většina byla již profláknuta (soulož Baarové s Goebbelsem s odkazem na METROPOLIS, sebevražda sestry Baarové se ztvrdlými bradavkami a promáčenou noční košilkou, Hitler v uprskaném podání Kříže poslouchající Jízdu valkýr). Zapomíná se dodat, že v druhé polovině to Renč s Hubačem perou natolik mocně, až si člověk nestíhá oddechnout, aby ho nebolela z toho neustálého smíchu bránice. Výsledné hodnocení je tak jasné: 5/7, resp. 11/9. A doufám, že se film vyšvihne na databázi na 88%. (29.01.2016)