Lída Baarová

O Lídě Baarové jsem viděla řadu doumentů, i ten poslední Heleny Třešíkové Zkáza krásou. Dramatizace jejího příběhu jsem se tak trochu obávala. Snažila jsem se dívat oproštěná všech negativních kritik a poznámek těch, kteří film viděli. Nečetla jsem žádný ze zdejších komentářů, držím se pouze toho, co jsem o Baarové četla a dosud viděla. Táňa Pauhofová je krásná žena a výborná herečka, ale je naprosto odlišný typ. Věřila jsem jí Burešovou v Hořícím keři, i manželku Hynka Čermáka v Něžných vlnách. Její vřelá povaha je spíš předučená k laškovným diblíkům než ke chladné kráse Lídy Baarové, která měla naprosto jinou povahu. Tyto předpoklady splňuje mnohem lépe herečka Veronika Arichteva, jejíž pravidelná tvář víc odpovídá rysům Lídy Baarové. Pokud jde o jakýkoliv životopisný film, je fyzická podoba s hlavním hrdinou velice důležitá. K dalšímu obsazení a dabingu se mi ani nechce vyjadřovat. Zaměřím se na příběh Baarové a na to, co z něj bylo vybráno i jak byli prezentování její součastníci. Rozhodně jsem nečekala žádný filmový přepis historických faktů, zajímalo mě, jaký příběh odvypráví Ivan Hubač s Filipem Renčem. Nevím, co vedlo k vybrání scénaristy, který má velké zkušenosti v televizní tvorbě, ale dosud nepsal příběh pro filmové plátno. Spíš bych se snažila o kritický text, ke kterému bych se nechala vyjádřit znalce první republiky a života Lídy Baarové. Nemohu se ubránit dojmu, že jde o jakýsi filmový bulvár, který si vybírá to nejvíc skandální bez hubšího zpracování. Přitom sám životní příběh Baarové je dost dramatický, nebylo nutné nic zdůrazňovat, spš citlivě vybírat a nechat vyznít. Není zapotřebí křičet, kde lze to stejné pronést bez patosu. Výběr scénaristy vidím jako druhý přehmat režiséra. Ondřej Soukup je dobrý muzikant a řadu jeho melodií mám ráda. V tomto případě mi ale jeho hudební pojetí k příběhu hlavní hrdinky nesedlo. Myslím si, že filmová hudba má příběh podtrhnout ve smyslu povznést a zvýraznit, nikoliv podrazit nohy. Obávám se, že právě to se tu bohužel stalo. Záměrně nechci rozebírat další aspekty, tyto tři myslím stačí. S odstupem času bych moc ráda našla nějaký klad, který bych dokázala upřímně pochválit. Opravdu si to přeju ... (08.01.2017)

První půlka se mě líbila, byla dramatická, bavila, věnovala se především pozici Lidy Baarová v Německu. Zde musím bohužel říct, že Táňa mě herecky poprvé zklamala, věřím, že se na roli poctivě připravovala, je krásná a v kostýmu jí to moc slušelo, ale v jejím projevu nebylo nic z emocí, prostě profi výkon bez duše. Výbornou práci naopak odvedl Karl Markoics, to byla postava plná emocí jak těch tragických, tak těch romantických. Od doby co Karl zmizí ze scény to jde však z kopce uplně ze vším, ani se mě nechce věřit, že scénář psal Ivan Hubač, tam se přeskakovali časové useky, jak Rambo mrtvoly, jinde zase 30sekund pro scénu a šup do dalšího časového pásma, to přece nemůže strhnout ani prase bradavičnatý natož diváka a aby nebylo výserů málo, tak Hitler a spol mluví česky a všechno to završuje nejtrapnější filmová milostná scéna posledních let. Kdepak tohle ani zdaleka nesplnilo očekávání a už vůbec neomluvilo tu ohromnou křivdu všem filmařům na který se kvůli Renčovi ten rok od fondu nedostalo. (06.07.2016)

První polovina filmu docela ušla - hra na minulost, s filmařským prostředím, pokus o barrandovské ateliéry bez okolních domů, vsazení Baarové a její matky do dobových dokumentů, jako by šlo o realitu, melodrama s Fröhlichem, rozpor s otcem, vše ušlo. Sice mi Pauhofová přišla, že se do role moc nehodí, její charisma je takové laciné, a navíc její slovenský přízvuk mi také vadil (a to pak i u Mariána Huby, neb oba měli být čistokrevní pražáci), ale ušlo. Jenže pak Renč popustil uzdu svým reklamně patetickým obrazovým fantaziím, a najednou zde máme scény jako z reklamy - Křišťálovou noc, odchod sestry Baarové z divadla, její sebevražda - vše jen na obrazový efekt. Zmizel i příjemně odlehčující humor první poloviny. Navíc charaktery postav jsou strašně černobílé - Baarová v podání Pauhofové se jen připitoměle usmívá, jako by vyhrála první ve sportce nebo si dala práska, maminka je zabedněná a touží po dceřině úspěchu a penězích, sestra je chvilku rozumná a domlouvající, a hnedle zase psychicky labilní, otec zodpovědný, vyslýchající jsou stereotypně kruťasi, stereotypní pojetí komunistického demagoga v divadle... A to nemluvím o německých postavách. Na rozdíl od ostatních se mi Kříž jako Hitler líbil, gesta a dikci okoukal skvěle, ale postava Goebelse je zde zparodována - nepřijde mi ani uhrančivý, ani inteligentní, spíše jen stále funí jako kaňour. Stašová hraje přehnaně hystericky, a občas i Pauhofová. Film navíc postrádá atmosféru - je v pastelových barvách, a tam, kde bych čekal nějakou depresivní nebo těžkou a hutnou atmošku (stahující se mračna nad Německem, konflikt s manželkou Goebelse), tak to vypadá jako selanka. Ve filmu mi vadily mnohé nedořečenosti - proč zrovna starej Havel dával Baarové role, když jí všichni ostatní opovrhovali? Proč je její angažmá v letech 1948 - 1958 jen narychlo projeto pár plakáty? Ale pro lidi, kteří v životě neslyšeli o tom, kdo postavil barrandovské ateliéry, co to byla Křišťálová noc, jak se dřív točily filmy, jaké měli dřív auťáky, pro ně bude film možná hezkým startovacím začátkem pro to, zjistit si víc. Asi podobně, jako když si čtete o nějaké události nebo životě osobnosti na Wikipedii, ale zbytek, podrobnosti a to podstatné si musíte dohledat jinde. (21.02.2016)

Prázdná bublina, dokonale zmáknuté bulvární PR a zoufalá zpráva o stavu tuzemské kinematografie v jednom. Šel jsem do toho s předsudky, ale i tak mě překvapilo, jak hrozně moc plytké to ve výsledku je. Ani náznak snahy proniknout některé z postav pod kůži. Hubač s Renčem se vezou na primitivní vlně, která sleduje Goebbelsovy slizké pohledy a Lídinu bezelstnou naivitu prostinké blbky, přičemž se kolem nich motají mraky vedlejších deklamujících figur, které jsou pro posun děje naprosto nepoužitelné. V celé bezobsažnosti se tak projevuje naplno i Renčova realizační neschopnost, kdy celou primitivnost maskuje kamerovým kýčem, pochybným střihem a podivnou libostí v exploataci, která nadobro nechává propuknout úlevné salvy smíchu. Někdy mě udivuje, kam až vlastně tvůrčí ambice sahají. (16.07.2016)

Přijde mi, že na české snímky klade řada kritiků a zdejších uživatelů strašně veliké a přehnané nároky, resp. rádi vyčítají kde co. Lída Baarová není dokonalý film, to rozhodně ne, ale jako celek na mě zafungoval a až na některé detaily mne i bavil. Tvůrcům se skvěle povedla vyjádřit atmosféra doby a vzestup české, resp. československé hvězdy na evropském kinematografickém nebi. Stejně zdařilé je vykreslení jejího pádu. Aranžmá scén se mi též zamlouvalo, chválím i zdejšími uživateli kritizovanou Křišťálovou noc, marná rozhodně není ani hudba. Z hereckých výkonů bych pochválil Gedeona Burkharda jakožto Gustava Fröhlicha, Pavla Kříže coby Hitlera (v některých záběrech mu byl značně podobný), hlavní hrdinka není zklamáním a co se Karla Markovicse jako Goebbelse týče, tak zde mám trochu problém. On jej sice hraje dobře, neboť není špatným hercem, ovšem lépe by se na tuto postavu hodil před 10 lety. Skutečný Goebbels byl v době románku s Baarovou čerstvý čtyřicátník, nikoliv padesátník a ten věk, chtě nechtě, je na Markovicsovi znát. Celkové hodnocení není na plný počet hvězdiček, ale vůbec se nebojím dát 4*. (23.02.2016)