Lída Baarová

Lída Baarová je smutná ukázka toho, co dokáže Filip Renč udělat s 80 miliony korun. Místo vypjatého retro dramatu totiž v kinech najdete podtaktovanou skoro-frašku, z níž neustále cítíte potenciál na vynikající film. Pro tenhle výsledek by se ale muselo pracovat se scénářem evropské úrovně, vizuálem alespoň celovečerní úrovně a tvůrci by si museli ujasnit, jak chtějí Baarovou vlastně vykreslit. Chápu, že to s touhle dámou není zrovna jednoduché a že prostředků vážně nebylo moc. Tohle je ale těžce nedostatečný výsledek i na domácí poměry! (3/10) (21.01.2016)

O Lídě Baarové jsem viděla řadu doumentů, i ten poslední Heleny Třešíkové Zkáza krásou. Dramatizace jejího příběhu jsem se tak trochu obávala. Snažila jsem se dívat oproštěná všech negativních kritik a poznámek těch, kteří film viděli. Nečetla jsem žádný ze zdejších komentářů, držím se pouze toho, co jsem o Baarové četla a dosud viděla. Táňa Pauhofová je krásná žena a výborná herečka, ale je naprosto odlišný typ. Věřila jsem jí Burešovou v Hořícím keři, i manželku Hynka Čermáka v Něžných vlnách. Její vřelá povaha je spíš předučená k laškovným diblíkům než ke chladné kráse Lídy Baarové, která měla naprosto jinou povahu. Tyto předpoklady splňuje mnohem lépe herečka Veronika Arichteva, jejíž pravidelná tvář víc odpovídá rysům Lídy Baarové. Pokud jde o jakýkoliv životopisný film, je fyzická podoba s hlavním hrdinou velice důležitá. K dalšímu obsazení a dabingu se mi ani nechce vyjadřovat. Zaměřím se na příběh Baarové a na to, co z něj bylo vybráno i jak byli prezentování její součastníci. Rozhodně jsem nečekala žádný filmový přepis historických faktů, zajímalo mě, jaký příběh odvypráví Ivan Hubač s Filipem Renčem. Nevím, co vedlo k vybrání scénaristy, který má velké zkušenosti v televizní tvorbě, ale dosud nepsal příběh pro filmové plátno. Spíš bych se snažila o kritický text, ke kterému bych se nechala vyjádřit znalce první republiky a života Lídy Baarové. Nemohu se ubránit dojmu, že jde o jakýsi filmový bulvár, který si vybírá to nejvíc skandální bez hubšího zpracování. Přitom sám životní příběh Baarové je dost dramatický, nebylo nutné nic zdůrazňovat, spš citlivě vybírat a nechat vyznít. Není zapotřebí křičet, kde lze to stejné pronést bez patosu. Výběr scénaristy vidím jako druhý přehmat režiséra. Ondřej Soukup je dobrý muzikant a řadu jeho melodií mám ráda. V tomto případě mi ale jeho hudební pojetí k příběhu hlavní hrdinky nesedlo. Myslím si, že filmová hudba má příběh podtrhnout ve smyslu povznést a zvýraznit, nikoliv podrazit nohy. Obávám se, že právě to se tu bohužel stalo. Záměrně nechci rozebírat další aspekty, tyto tři myslím stačí. S odstupem času bych moc ráda našla nějaký klad, který bych dokázala upřímně pochválit. Opravdu si to přeju ... (08.01.2017)

Špatně napsaný příběh i postavy (ohánění se skutečností nefunguje, obzvlášť tam, kde to bylo v reálu podstatně jinak), rozháraná režie a nepřesvědčivé herecké výkony i jindy kvalitních herců. Životopis pro čtenářky bulvárních plátků není nutné točit za tolik peněz. Ale aspoň mě při tom napadlo, že bych radši viděl film o Magdě Goebbelsové (klidně s Lenkou Vlasákovou v hlavní roli). (08.01.2017)

První polovina filmu docela ušla - hra na minulost, s filmařským prostředím, pokus o barrandovské ateliéry bez okolních domů, vsazení Baarové a její matky do dobových dokumentů, jako by šlo o realitu, melodrama s Fröhlichem, rozpor s otcem, vše ušlo. Sice mi Pauhofová přišla, že se do role moc nehodí, její charisma je takové laciné, a navíc její slovenský přízvuk mi také vadil (a to pak i u Mariána Huby, neb oba měli být čistokrevní pražáci), ale ušlo. Jenže pak Renč popustil uzdu svým reklamně patetickým obrazovým fantaziím, a najednou zde máme scény jako z reklamy - Křišťálovou noc, odchod sestry Baarové z divadla, její sebevražda - vše jen na obrazový efekt. Zmizel i příjemně odlehčující humor první poloviny. Navíc charaktery postav jsou strašně černobílé - Baarová v podání Pauhofové se jen připitoměle usmívá, jako by vyhrála první ve sportce nebo si dala práska, maminka je zabedněná a touží po dceřině úspěchu a penězích, sestra je chvilku rozumná a domlouvající, a hnedle zase psychicky labilní, otec zodpovědný, vyslýchající jsou stereotypně kruťasi, stereotypní pojetí komunistického demagoga v divadle... A to nemluvím o německých postavách. Na rozdíl od ostatních se mi Kříž jako Hitler líbil, gesta a dikci okoukal skvěle, ale postava Goebelse je zde zparodována - nepřijde mi ani uhrančivý, ani inteligentní, spíše jen stále funí jako kaňour. Stašová hraje přehnaně hystericky, a občas i Pauhofová. Film navíc postrádá atmosféru - je v pastelových barvách, a tam, kde bych čekal nějakou depresivní nebo těžkou a hutnou atmošku (stahující se mračna nad Německem, konflikt s manželkou Goebelse), tak to vypadá jako selanka. Ve filmu mi vadily mnohé nedořečenosti - proč zrovna starej Havel dával Baarové role, když jí všichni ostatní opovrhovali? Proč je její angažmá v letech 1948 - 1958 jen narychlo projeto pár plakáty? Ale pro lidi, kteří v životě neslyšeli o tom, kdo postavil barrandovské ateliéry, co to byla Křišťálová noc, jak se dřív točily filmy, jaké měli dřív auťáky, pro ně bude film možná hezkým startovacím začátkem pro to, zjistit si víc. Asi podobně, jako když si čtete o nějaké události nebo životě osobnosti na Wikipedii, ale zbytek, podrobnosti a to podstatné si musíte dohledat jinde. (21.02.2016)

Je to směšné. Hitler se plíží za Baarovou jak hrabě z Nosferatu, ale pak se jí netroufne dotknout, jako školáček. Chvíle lásky s Fröhlichem působí jako kýčovitá reklama, nejspíš na cestovní pojištění. Stašová otřesně přehrává. Scénu z psychedelického krbu už tady probral kde kdo, takže je zbytečno to doplňovat. Karl Markovics se vyznačuje tím, že hlavně háže smutné pohledy. ____ Dávám hvězdu za Lenku Vlasákovou, která roli podváděné nacistky zvládla na výbornou a pak ještě za jednu jedinou scénu. Totiž za tu, kdy si chce mladý filmař vybrat odměnu za to, že Baarové pomohl utéct z Německa. Očekávání diváka je stejné, jako ve filmu vyjádří Baarová: „za polibek?“ „Ne, za šáhnutí na prsa!“ Jo, tak tahle jediná scéna bourá klišé a načinčanou nudu, která jen stereotypně vypráví ale nic neříká. (27.07.2017)