Sicario: Nájemný vrah

A jsme zase u toho. Zdá se, že všichni členové zásahové jednotky ve většině států jsou neschopný paka plný pseudomorálních keců odtržených od reality. Jinak si to neumím vysvětlit. 5 let byla u swatu a má 5 zabití? Haha. Neumí ani držet zbraň. Ani chodit v týmu. Ani vykrýt vstup do místnosti... Proboha, v reálu nikdo nestřílí až policajta vidí. Leda by si leštil brko. Dávno by byla tuhá a ohrozila všechny ostatní. Nemluvě o tom, že by po zabití pachatele a smrti 2 kolegů povinně navštěvovala psychologa, a docela slušně a dlouho by ji propírali. A říct TV pravdu? Hahaha, to by vyletěla ještě než by řekla: "Dobrý ráno Vietname!" O informování veřejnosti a médií rozhodují úplně jiný šarže, než velitel družstva! Další věc je ta prokletá morální nadřazenost. To opravdu nedokážou natočit film bez někoho, kdo by tam vůbec ve skutečnosti nebyl? Dovolím si tvrdit, že u policie nikde na světě není po 5 letech služby nikdo, kdo by neotevřel oči. Možná snad s výjimkou dopraváků a tlačenek, to nejsou skuteční policajti. Ti se s horší stránkou lidstva setkají možná tak jednou za rok. A ani tak ji nedokáží vyřešit. Ale pohled na svět každýho, kdo se tahá s póvlem nebo lidmi v jejich nejhorších chvílích, se změní. A pokud je v jádru slušný a nebo nevyhoří, tak většinou dojde ke stejnému závěru jako Josh Brolin v tomto filmu. Přestože samozřejmě každý je schopen zajít jinak daleko, nebo vůbec případně nezajít ani na okraj. Námět filmu je zajímavý, vlastně totéž jako v Jasné nebezpečí a myslím knihu od Toma Clancyho, film podle ní je moc zjednodušený. Jen unylá a zdlouhavá režie Sicario dávno zabila. Chce to cut, ale od jiného režiséra. Jinak, pokud někdo na konci nečekal nebo to dokonce považuje za výrazně syrový bonus, že zabije nejdřív rodinu a pak bosse, tak neví o stylu drogových kartelů nic. Vraždí se s rodinou. Dost často ještě se dcery nebo manželky znásilní. A to vše před zmláceným otcem, kterého nakonec po mučení zabijí. Je to součást určitého machismu, určitého koloritu, který v těchto končinách panuje. Finální scéna s pistolí na Emilyně bradě je blbost. Vůbec by to nemuseli dělat takhle. Stačí, aby si ji vedení předvolalo, kdy by jí dali jasně najevo, že pokud bude chtít mluvit, bude z ní udělán alkoholik, lhář a třeba jaký je problém, pokud děláte zátahy z drog za miliony cash, hodit někomu do skříňky 20 000 $? A vysvětlit. Vysvětlení nemáš? Za co ti to kdo dal? Vždyť by úplně stačilo použít toho jejího šamstra, který by ještě rád dosvědčil, že se ho v opilosti pokusila zastřelit a pak ho zmlátila. Že je to křehká žena? Vždyť 5 let je v zásahovce a má pět zabití... Takže, skutečnost by byla úplně jinak, ale hezký pokus. Jen moc dlouhý. Ještě jsem si na něco vzpomněl. Co ty mrtvoly v domě? Víte, co se stane s mrtvolou, když ji zabalíte do igelitu, v teple a bez přístupu vzduchu? Rozteče se a zmýdelnatí. 42 mrtvol ve zdech? Sádrokarton to neodizoluje. Byl jsem u cca taky +- 40 mrtvých v různém stupni rozkladu, ne tedy zaráz. To není jen tak. Jsou schopni protéct panelem i linem. Většinou volají sousedi, že je všude silný pach a dlouho už je neviděli. A agenti SWAT zvrací? Hahaha. Včera asi moc pařili. Komu se dělá zle, tak tam nechodí. Obstarají to odolnější. A co ta cesta přes hranice? Kdyby v nějakém naprosto nereálném případě se stalo, že by se vše náhodou ucpalo a pruh pro IZS by zkrátka neexistoval, tak by jim uzavřeli protisměr. Nebo to finále, kdy šéfa kartelu hlídají jen 4 bezmozci, a policajti nevěděli, kde bydlí? 30 km od hranic? A místní drogový lídr za ním jede, přestože v jeho domě našli 42 mrtvol, šéfův brácha se záhadně ztratil, sebrali všechny podmaštěný fízly z mýho deníčku, FBI mi zavřela konta a já už ani nevím, co ještě se posralo. Čím víc na to myslím, tím víc mi to připadá jako sračka a tím víc snižuji hodnocení. Kdyby se to aspoň tak okatě nevydávalo za vážnou realitu. Jen to lidem blbne hlavy a pak toto i čekají. (19.05.2018) (méně) (více)

Nothing will make sense to your American ears, and you will doubt everything that we do, but in the end you will understand. Villeneuve jede! Objevil se přede mnou jako blesk z čistého nebe, který sebou přinesl návrat drsné, kanadsky studené detektivky, pak málem vypálil zrak i mozek mnohovrstevnatým a metaforickým Nepřítelem a teď přichází se svým příspěvkem k Drogové válce v Mexiku ve formě thrilleru. A že je to řádně těžkotonážní a podmanivý příspěvek, to už není žádné překvapení. Postava znovu dechberoucí (výkonem i vzhledem) Emily Blunt funguje jako návnada vhozená do říše nemilosrdných dravců a divák se s ní tak může pevně ztotožnit, protože se díky brutálně temné atmosféře a jen pomalému odkrývání stínů cítí podobně. Výborné metoda vyprávění příběhu, kdy může člověk spolu s hlavní postavou objevovat vše v stejný čas a postupně tak stejně jako jí, začne dávat smysl dění na obrazovce i jemu. A začne si uvědomovat, že tahle válka není ani trochu černobílá, ale nejtmavší šedá jaká jen může být. Hlavní zvrat filmu a celé jeho řešení není sice příliš nečekaný (hlavně pokud člověk viděl trailery), ale stále působí velmi uspokojivě. A závěrečné zúčtování opravdu zvýrazňuje morální ambivalenci i jakousi nedostatečnost všeho, o co je usilováno. Mimo výborné Emily si film jasně krade pro sebe hlavně Benicio del Toro, který dokáže přepínat od sympatického mentora k děsivému, vždy klidnému démonovi jako málokdo. A CIA archetyp arogantního agenta nad věcí zvládl Josh Brolin skoro stejně výborně. Oba ostřílení válečníci fungují pro nás i pro Alenku jako nejednoznační, ale (snad) spolehlivý průvodci šelmou drogového podsvětí. Kdo dokázal ale z této šelmy udělat opravdu nezapomenutelný, tísnivý, nekompromisní, atmosférický a depresivní 2hodinový výlet je kameraman Roger Deakins ve spojení s skladatelem Jóhannem Jóhannssonem. To co oba v bezchybném duetu audiovizálu předvádějí, podpořeni střídmým a funkčním střihem a prací se zvukem, je něco naprosto vyčerpávajícího a nádherného. Průlety kamery nad vyprahlou, nekonečnou pouští, jen čekající na to, aby pohltila kohokoliv, kdo se do ní odváží, průlety nad Juarezem, nejděsivějším městem na zemi (jakkoliv to už nemusí být v současnosti úplně aktuální), výborně zakomponované do celkové scény průjezdu ozbrojeného konvoje, která je z mého pohledu ta nejvypjatější, nejvygradovanější a nejatmosféričtější scéna min. za rok 2015, statické použití kamery při noření se vojenské jednotky do symbolického i doslovného moře temnoty, a mnoho jiných dokonalých záběrů (včetně nejlepšího využití infrared a nočního vidění za velmi dlouhou dobu - scéna v tunelech je skoro stejně perfektní jako scéna v Juarezu !!!) - to vše Deakinse přímo vystřeluje směrem k Oscaru, nebýt toho že si ho zase nejspíš ukradne Lubezki. A stejně tak Jóhanssona k jeho vlastní sošce, protože každou takovouto nádhernou, ponurou scénu ještě znepříjemňuje svým přímo žraločím využitím temných smyčců a ambientních zvuků a dunění, vytvářejících pocit, že se člověk dívá na vysušené, nemilosrdné a neodpouštějící peklo. A to peklo se dívá zpět na něho. Film roku. 10/10 PS: Ten soundtrack je opravdu hrozivě černočerný, ale přesto ho nejde přestat poslouchat! (23.12.2015) (méně) (více)