Sicario: Nájemný vrah

To si asi aj Fincher zúrivo robil poznámky, nie? Kristepane, to je brilantná záležitosť vo všetkých ohľadoch - od scenára cez dokonalých hercov až po geniálnu réžiu podporenú majstrom Deakinsom. K tomu pulzujúca hudba. Je to ostré, je to napínavé, má to nečakaný vývoj, čo sa týka vnímania, kto je vlastne hlavná postava a v podstate každá situácia sa rieši nehollywoodskym spôsobom (neskutočná "prestrelka" v kolóne). (24.10.2015)

Villeneuve at the top of his game. Bravurně zrežírovaná thrillerová jednohubka, která vám brutálně pomalým tempem a post-apo hřměním Jóhanna Jóhannssona vyžene tlusté střevo do mozku. Nemilosrdná trepanace lebek, která svým ultra temným vibem připomene prózy Cormaca McCarthyho, ale jinak si to valí zcela bez nároku na filozofický přesah. Krvavá historka z pomezí, která dokumentuje, že druhdy artový quebecký surrealista dozrál v jednoho z nejlepších mainstreamových režisérů. Obsazení ženy do titulní role téhle syrové flákoty je brilantní tah, který celé mistrovské číslo dovršuje. Když si letos porovnám "mainstreamovky" v poměru ceny / výkon / prožitek, Sicario vyhraje. [90%] (12.10.2015)

To bylo tak strašně dobře natočené a scénáristicky nesmírně promyšlené. Divák celý film vidí očima hlavní hrdinky, čili je hozen rovnou do středu dění a prakticky vůbec nechápe, co se to kolem děje, vše do sebe krásně zapadne až závěrečnou desetiminutovkou. Sicario: Nájemný vrah je velice fajn žánrovka, která stojí za pozornost, ačkoliv velice pomalé tempo vyprávění nemusí sednout každému, já si užívala Villeneuveho budování atmosféry a jeho schopnost udělat i z obyčejné projížďky městem nervy drásající zážitek. (29.10.2015)

Sicario je snad naprosto geniální film. Nějak jsem po jeho shlédnutí neměl lepších slov. Přichází s hodně brutální myšlenkou, která ale zároveň není nijak extra originální. To geniální na ní jsou herci, kterým vysloveně vzdávám hold. Emily Blunt, Benicio Del Toro a Josh Brolin předvedli absolutní herecký vrchol, kde jste s nimi přijímali, ale i odmítali každý další moment jejich aktuálních životních situací stejně tak, jako jej přijímali a odmítali oni. Dalším plusem je ale, a to především, i režisér Denis Villeneuve, který z, na první pohled, klasické gangsterky, udělal něco daleko víc. A to mi bylo jasné už v úvodní neskutečně syrové akční scéně, která už v ten moment neměla u podobně laděných filmů konkurence. A samozřejmě nesmím opomenout ani skladatele Jóhann Jóhanssona, který je právě tím mužem, co dovedl tento film k dokonalosti svými nepříjemnými zvuky, co z tohoto filmu udělaly napínák tak napjatý jak ocelový špagát napnutý přes ulici. Musím se přiznat, že tak depresivně mi před příchodem akční scény nebylo, jako právě u tohoto filmu. To všechno ale dokazuje jedno, a to, že tento film je tak geniálním, jak ho dělají samotní tvůrci a já tímto skláním svůj imaginární klobouk. (17.11.2015)

Asi je můj problém, že Villeneuve u mě prostě nikdy nedosáhne nad tři hvězdy. Jeho celková upnutost mi vůbec neimponuje i při rostoucí úrovni provedení každé jedné scény (samozřejmě dost pomáhá Deakinsova výrazná kamera). Celky na mě ale působí vždy strnule, strašně chtěně a vykonstruovaně. Můžu obdivovat jednotlivosti, ale po hodině se nudím. Věřím ale, že s rozumným producentnským dohledem by ten Blade Runner mohl být fakt parádní, (18.10.2015)