Sicario: Nájemný vrah

Zdejší časté komentáře, kritizující postavu Emily Blunt, jsou hloupé a pramenící z nepochopení konceptu filmu. Naopak, tím že Villeneuve zvolil středobodem vyprávění křehkou ženu, coby jakousi divící se a nechápající Alenku v říší divů, uvedl v tápání a kladení si otázek i diváka samotného. Emily je krásným protikladem toho drsného světa drsných můžu, nejdoucích pro kulku daleko a závěrečné rozřešení je emocionální pecka, dávající předcházejícímu dění smysl a význam. V reálu pak asi dopadnete tak, jako můj kamarád, který zpočátku děj komentoval slovy „Je to nějaký zmatený.“, aby pak na konci omluvně pronesl „Tak jo, Villeneuve, pěkně si to se mnou sehrál, jako kočka s myší.“ O podobné autenticitě a syrovosti, kterou Sicario předkládá, si pak 99% filmové produkce může jenom zdát. A jedno je jisté – charisma má jednobuněčné dvojče a to se jmenuje Benicio del Toro. (20.12.2015)

„TADY NEPŘEŽIJEŠ. TOHLE JE ZEMĚ VLKŮ A TY VLK NEJSI…“ /// Filmová válka proti drogám je na novým levelu. Spolu s nechápající Emily Blunt jsem vrženej mezi vlky a nucenej prožívat to, co vona. Mám se vcejtit do jejích pocitů, bejt přihlížejícím (a mlčícím) svědkem toho, co se vodehrává. Scénář dávkuje informace a spolíhá, že ho ve slabší chvilce zachrání Roger Deakins se svojí kamerou. Nezapomenu na obrázky Ciudad Juárez z helikoptéry, nebo na zapojení průmyslový kamery či nočního „módu“. A když se most zdá zbytečně prázdnej, tak ho voozdobí mrtvolama. Film má hodně napínavejch pasáží a připomíná mi ten o válce proti teroru - 30 minut po půlnoci. Taky jde vo zábavu pro dospělejší publikum, s důmyslným scénářem, přímým tahem na drogovou bránu, strohejma, realistickejma dialogama a nenápadným soundtrackem, kterej pomáhá s gradací napětí. Pak jsou tady tři herci. Dva si dělaj, co chtěj (hrajou totiž to, v čem jsou nejlepší) a „ona“ je uvěřitelná už jen tím, jak nechápe. A jestli na začátku spolu s Kate nepobírám vokolnosti, tak na konci ji chápu. Taky v tom by mohla bejt síla tohohle filmu, kterej přiživuje konspirační teorie o provázanosti CIA a drogovejch kartelů, baví rozporuplností mezi právem, zákonem a morálkou a kterým Denis Villeneuve zřejmě nadobro vstoupil do první režisérský ligy. P. S.: Hodně mě zajímá, jak to dopadne se sequelem pro postavu Alejandra. 4a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy na základě skutečnejch příběhů. 2.) Jsem klaďas, co kurevsky a (samozřejmě) podle zákona, zatočí s každým neřádem. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (31.10.2015)

Po PRISONERS, snímku, který pro mě byl až možná přiliš dokonalý, je Villeneuveho další počin, SICARIO tím filmem, který má pro mě tu správnou kombinaci ingrediencí. Špinavé zákulisní drama, které se věnuje nepříliš okoukanému tématu mexických drogových kartelů, nabízí poctivě zrežírovanou podívanou (ve stylu 70's velkonákaldových thrillerů) umocněnou Villeneuveho citem pro visuálno, které jde ruku v ruce s kamerou Rogera Deakinse. SICARIO má řadu scén, které už jsou pro mě teď ikonické. První přelet letadla do El Pasa, scéna, kdy se jednotka potápí do rudého úplňku při přesunu pouští anebo bitevní scéna v tunelu, která je celá nasnímána v nightvision módu - kdo by na tohle měl odvahu. Trailer filmu, který dává tušit, že by se mohlo jednat o hyper akční snímek, vlastně klame tělem. Akce tu není moc, když na ní dojde, je vždy elegenatně a rychle provedena a není na ní kladen absolutní důraz, viz. finalní akční scéna, která měla být pílířem vší akce, místo toho je však spíš originální pastvou pro oči. Herecky tu není třeba nic rozebírat, Benicio Del Toro vládne svým tichým minimalismem, ale palec nahoru jde i všem ostatním. Nechat pak Jóhanna Jóhannssona složit hudbu, která ve své úspornosti jde proti klasickým dramatickým soundtrackovým šablonám, a spíš děsí hutným makabrózním zvukem, je pak jen další důkaz o Villeneuveho režisérském novátorství. Pokud se vám libilo např. END OF THE WATCH nebo SIRIANA, tak SICARIO musíte vidět. (07.11.2015)

Sicario predstavuje veľké, ak nie rovno obrovské sklamanie. Suprová Emily Blunt, strašne napínavá (a pritom úplne zbytočná a totálne neakčná) scéna s kolónou áut, mimoriadne odvážna scéna večere, pôsobivá atmosféra a skvelý úvod. Postupne sa ale všetko prepadne do nudy, rutiny a až príliš pomalého tempa. Postavy Brolina a Del Tora ma vôbec nezaujímali a z letargie ma prebral až pre hlavnú hrdinku veľmi krutý a nezaslúžený (ale možno o to realistickejší) záver. Akčných scén je tu minimum a to, čo tu je, je podpriemer (tú  nekonečnú scénu v tuneloch mysleli vážne?!). (18.01.2017)

Nie som fanúšikom akčných filmov a len zriedka ktorý sa mi vryje do pamäti natoľko, aby som si ho zapamätal. Obzvlášť ma nebavia filmy o drogových karteloch, pričom k danej téme nedokážem posúdiť ani "prt". Osobne ma na "Sicariovi" najviac zaujala myšlienka samotného tvorcu snímku, ktorý sa divákovi snaží vykresliť skutočný pohľad na riešenie problematiky, teda rozdiel medzi publikovanou "realitou" a skutočne podniknutými krokmi na dosiahnutie cieľu. Z tohto pohľadu palec na hor, avšak akčných scén, ktoré by mali byť pred daný žáner korením, bolo akosi po skromne. (25.12.2015)