Sicario: Nájemný vrah

S pověstí, jakou tenhle film časem získal, jsem popravdě čekal o něco víc než po čertech skvěle natočený a zahraný, ovšem několikrát viděný obyčejný příběh. Stále jsem vyhlížel něco, čím mi Sicario vyrazí dech, nicméně dařilo se to vážně jen Deakinsově kameře, Villeneuvově režii a Jóhannssonově hudbě (úvod, konvoj, tunely, samá skvělá scéna) - scenárista si totiž mnohem zajímavější látku zpracoval o rok později sám ve Wind River. (26.12.2017)

Zbožňuji chodit do kina na filmy, jenž mají kvůli tématu a tvůrčímu týmu takřka nulovou šanci mě zklamat. Jako by se z McCarthyho existenciálních historek z americko-mexického pomezí oloupala filozofická slupka. Odhalené jádro pak přineslo perfekcionistický náhled na taktiky vedení boje proti drogové mafii, jenž tvoří dílky jedné sice možná nezákonné, ale zato racionální strategie - když něco nemůžeš zničit, nebojuj s tím, raději to dostaň pod kontrolu. Zlověstné basy Islanďana Jóhannssona vám při tom navštíví kostní morek, Deakinsovy ikonické záběry přinesou extatické stavy (siluety speciální jednotky na pozadí modro-oranžovo-červeného západu slunce, živelně nasnímaná eskorta přes hranice, pochopitelně nesmí chybět trademark odrazů v okenních tabulích), násilí je buď očím skryto, nebo je podáno samozřejmě jako přesčasy v juárezské márnici, soustředěná režie a intenzita nepřipouští pro diváka nějaký čas k odpočinku. Sicario má však na tváři jeden šrám. Teď nevím, jestli bezbřehá naivita postavy E.Blunt byla od scénáristy Sheridana vše devalvující hloupostí, a nebo naopak geniální tah, aby se přítomností idealistické pastevecké feny zdůraznila ta nelítostnost a nevyzpytatelnost smeček vlků, jenž si účely vysvěcují své prostředky. Vzhledem k tomu, že si skvostný Benicio proškrtal drtivou většinu svých replik a až tím dodal své postavě na tajemné výjimečnosti, klonil bych se k té první variantě, nicméně Villeneuva a jeho na formě postavenou „temnou báseň“ to nemůže zastavit. „Boundary been moved…“ (29.10.2015)

Výborná kamera, fungujúca atmósféra, zaujímavé postavy a velice atraktívne universum, ale pokryvkávajúca dramatugia s odfláknutým finále, ktoré z celého filmu spravilo triviálny pilot k neexistujúcému seriálu. "A to je všetko? Really?" Žial (bo som tomu strašne fandil), ale nestrhol ma Villeneuve a po divnom Enemy, začínam pochybovať či je Hollywood miesto kde dokáže byť tento talentovaný chalan štastný. Najväčším kráľom tejto dvojhodinovky ostáva famózne temný Jóhann Jóhannsson. 70% (15.10.2015)

Nie som fanúšikom akčných filmov a len zriedka ktorý sa mi vryje do pamäti natoľko, aby som si ho zapamätal. Obzvlášť ma nebavia filmy o drogových karteloch, pričom k danej téme nedokážem posúdiť ani "prt". Osobne ma na "Sicariovi" najviac zaujala myšlienka samotného tvorcu snímku, ktorý sa divákovi snaží vykresliť skutočný pohľad na riešenie problematiky, teda rozdiel medzi publikovanou "realitou" a skutočne podniknutými krokmi na dosiahnutie cieľu. Z tohto pohľadu palec na hor, avšak akčných scén, ktoré by mali byť pred daný žáner korením, bolo akosi po skromne. (25.12.2015)

To prostě nejde. Nevyndám to na tripla, i kdyby trakaře padaly, mrtví povstali z hrobů a Merkelová veřejně ukázala čuráka. Vystavět akčňák na postavě takové tupé a hnusné krávy (pane Jiří, nějak se Vám kurví fkuz!), která se chová logicky cirka jako rozparáděný lumík na útesu, to by mělo být trestné. Všechny hezké, milé, ba až roztomilé vzpomínky na vražděníčko přebije jedna jediná na výše zmíněnou nemytou svazačku. S podobným materiálem escobarovo království neobnovíme, ne ne ne. (03.01.2016)