Sicario: Nájemný vrah

Po PRISONERS, snímku, který pro mě byl až možná přiliš dokonalý, je Villeneuveho další počin, SICARIO tím filmem, který má pro mě tu správnou kombinaci ingrediencí. Špinavé zákulisní drama, které se věnuje nepříliš okoukanému tématu mexických drogových kartelů, nabízí poctivě zrežírovanou podívanou (ve stylu 70's velkonákaldových thrillerů) umocněnou Villeneuveho citem pro visuálno, které jde ruku v ruce s kamerou Rogera Deakinse. SICARIO má řadu scén, které už jsou pro mě teď ikonické. První přelet letadla do El Pasa, scéna, kdy se jednotka potápí do rudého úplňku při přesunu pouští anebo bitevní scéna v tunelu, která je celá nasnímána v nightvision módu - kdo by na tohle měl odvahu. Trailer filmu, který dává tušit, že by se mohlo jednat o hyper akční snímek, vlastně klame tělem. Akce tu není moc, když na ní dojde, je vždy elegenatně a rychle provedena a není na ní kladen absolutní důraz, viz. finalní akční scéna, která měla být pílířem vší akce, místo toho je však spíš originální pastvou pro oči. Herecky tu není třeba nic rozebírat, Benicio Del Toro vládne svým tichým minimalismem, ale palec nahoru jde i všem ostatním. Nechat pak Jóhanna Jóhannssona složit hudbu, která ve své úspornosti jde proti klasickým dramatickým soundtrackovým šablonám, a spíš děsí hutným makabrózním zvukem, je pak jen další důkaz o Villeneuveho režisérském novátorství. Pokud se vám libilo např. END OF THE WATCH nebo SIRIANA, tak SICARIO musíte vidět. (07.11.2015)

Zdejší časté komentáře, kritizující postavu Emily Blunt, jsou hloupé a pramenící z nepochopení konceptu filmu. Naopak, tím že Villeneuve zvolil středobodem vyprávění křehkou ženu, coby jakousi divící se a nechápající Alenku v říší divů, uvedl v tápání a kladení si otázek i diváka samotného. Emily je krásným protikladem toho drsného světa drsných můžu, nejdoucích pro kulku daleko a závěrečné rozřešení je emocionální pecka, dávající předcházejícímu dění smysl a význam. V reálu pak asi dopadnete tak, jako můj kamarád, který zpočátku děj komentoval slovy „Je to nějaký zmatený.“, aby pak na konci omluvně pronesl „Tak jo, Villeneuve, pěkně si to se mnou sehrál, jako kočka s myší.“ O podobné autenticitě a syrovosti, kterou Sicario předkládá, si pak 99% filmové produkce může jenom zdát. A jedno je jisté – charisma má jednobuněčné dvojče a to se jmenuje Benicio del Toro. (20.12.2015)

„Kate, k této práci se musíte přihlásit dobrovolně. Tak si to dobře rozmyslete. Chcete toho být součástí?“ Ze Sicaria mám téměř stejné dojmy jako z předchozího režisérova Zmizení. Znovu jde o zatraceně kvalitní, poctivé krimi se snad ještě pečlivěji vystavěným příběhem a na druhou stranu o dost pomalejším (avšak nenudícím) tempem vyprávění, pozvolným budováním napětí, atmosférou plnou tápání a nejistoty, precizní technickou/vizuální stránkou (záběry z helikoptéry a hudba!) a výbornými hereckými výkony (Emily Blunt a hlavně Benicio Del Toro!). Ale stejně jako u Zmizení mám problém s koncem. Tentokrát ovšem nebyl důvodem záporák, nýbrž moje očekávání bombastického finále, které mi vyrazí dech, překvapí mě pointou…v Sicariovi však přišlo jen zneklidnění a já vzhledem k viděnému čekal opravdu o dost víc. Takže se cítím při hodnocení skoro až provinile, ale za mě to budou (znovu) „pouze“ silné 4*. „Hele, nic nebude tvým americkým uším dávat smysl. A budeš zpochybňovat všechno, co děláme. Ale nakonec to pochopíš.“ (13.07.2016)

Keďže Denis Villeneuve je jeden z mojich najobľúbenejších súčasných režisérov a tématiku vplyvných drogových kartelov mám veľmi rád, na Sicaria som sa nemohol netešiť, ale z výsledku predsa len som trochu sklamaný. Ale celé sklamanie vyplýva prakticky výhradne z jednej zložky a tou je dej. Ešte tá rozbehová prvá tretina je pre potreby filmu úplne ideálna, obstojné základné zoznámenie s postavami, predstavenie vplyvu kartelov a hlavne pocit, že sa postavy zaplietli do niečoho mimoriadne veľkého a hrozivého, kde nejaká uniforma a odznak nepredstavuje ani najmenšiu ochranu a tak pri bezchybne zvládnutých ostatných zložkách som bol z toho prakticky úplne nadšený. Ale následne miesto toho, aby dej postupne gradoval som mal pocit, že to vlastne celé upadlo, postavy sa už ďalej nerozvíjajú, pocit nebezpečia takmer zmizol a aj celkovo sa to kartelom nevenuje práve najzaujímavejším spôsobom. Finále je opäť trochu lepšie, ale ten pocit nevyužitia potenciálu drsných a mocných kartelov už u mňa pretrval. Ale okrem toho sa tu už prakticky nič nedá vytknúť. Denis Villeneuve ma ani v najmenšom nesklamal, vizuálna stránka je dokonalá, tu som si tie zábery neustále užíval, perfektná je aj atmosféra, ktorá aj tie najobyčajnejšie scény dokáže výrazne povýšiť a funguje aj napätie, jednoducho dokonalá práca. Akcie tu nie je zase tak moc, ale to som ani nečakal, hlavne, že tých pár akčných sekvencií je rovnako perfektne zvládnutých, napínavých a aj celkom drsných, len škoda, že neboli ešte o niečo dlhšie. Hlavne pri takej úvodnej akcii, prepadnutí konvoja a obzvlášť finále s osobnejším motívom by som to len uvítal. Obsadenie tiež nesklame, Emily Blunt mi v poslednej dobe nadmieru vyhovuje, k tomu tajomný Benicio Del Toro a Josh Brolin, ktorý tiež málokedy sklame, len škoda, že ich postavy neboli predstavené ešte trochu lepšie. A veľkým plusom je aj hudba. Takže určite ma mrzí, že tu tématika drogových kartelov nebola podaná tak, ako by som chcel, ale aj tak ma to veľmi bavilo, po zvyšných zložkách je to prvotriedne zvládnutý akčný thriller a už sa teším, s čím príde Denis Villeneuve nabudúce. 76% (27.12.2015)

Čas vlků. Musím přiznat, že jsem se bál, co s Denisem Villeneuve udělá přestup do Hollywoodu, ten už totiž semlel plno nadějných tvůrců (vzpomeňme třeba José Padilhu a jeho tragikomického Robocopa), jak se ukázalo, o Denise jsem se ale bál naprosto zbytečně. Už jeho předešlý thriller Zmizení byl přímo excelentní, teď se ovšem se Sicariem dostává ještě mnohem dál, totiž na post, který je v americké kinematografii velmi důležitý, post, který před ním sdíleli třeba Miloš Forman nebo Ang Lee, post režiséra-emigranta, přicházejícího z cizí země a tím pádem zprostředkující Američanům reflexi, ke které nemá žádný z nich nejvýstižněji řečeno ,,koule". Ač opakovaně zkoumá svůj stěžejní motiv, totiž násilí a jeho dopad na osobnost jedince, tentokráte jde o level výš a analyzuje jeho dopad na společnost a dochází k výslednici institucionalizovaného násilí. Jestliže totiž platí premisa volně interpretovaná na konci příběhu ,,Zákony mají smysl jenom v komunitě. Na úrovni federálního nebo mezinárodního práva žádný smysl nemají, protože nejsou vymahatelné.", staví příběh svého filmu coby politikum. Je možné zaměstnat coby agenta CIA hitmana a člena drogového kartelu? Proč ne, když je to ve jménu ,,vyšší pravdy". Je možné zapojit se do války drogových kartelů a stát na straně jednoho z nich? Proč ne, když se tak dá, byť nelegálně a protiústavně, regulovat obchod s drogami. Je možné mučit vězně? proč ne, když je to jediná cesta, jak se dozvědět systémově důležité informace. Film plný antihrdinů, do jejichž středu je postavena hrdinka, nováček coby protipól, který je konfrontován s realitou boje proti organizovanému zločinu a obecně s fungováním tajných federálních služeb a armády USA. Je to taková cesta poznání, cesta Platonovou jeskyní, až ven, ke skutečné pravdě, která ovšem oslňuje a pálí. A jelikož organizovaný zločin je stále brutálnější a nemilosrdnější, jsou i represivní složky státu tlačeny k podobně agresivnímu, cynickému, pragmatickému (a morálně problematickému) konání. Obžaloba i obhajoba systému zároveň. Po formální stránce naprosto dechberoucí záležitost, organické propojení hudby (post-rockově koncipované), nádherné kamery a pomalého tempa, skvostná dunivá a hřmící symfonie hudby, detonací a výstřelů... Pro mne osobně ne tak silné jako Denisovy dřívější filmy, hlavně Požáry a předchozí Zmizení, přesto naprostý masterpiece... (03.01.2016)