Les Quatre Charlots Mousquetaires
Štyria sluhovia a štyria mušketieri
Režie:
André HunebelleScénář:
Jean HalainKamera:
Claude RobinHudba:
Les CharlotsHrají:
Jean-Guy Fechner, Gérard Filippelli, Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Paul Préboist, Daniel Ceccaldi, Catherine Jourdan, Jacques Seiler, Josephine Chaplin (více)Obsahy(1)
Jeden za všechny aneb takhle si to Dumas určitě nepředstavoval! ... Čtyři sluhové a čtyři mušketýři jsou jednou z nejúspěšnějších komedií skupiny Les Charlots. Tentokrát se představí jako alter ego nejslavnější čtyřky světa. Jako sluhové čtyř mušketýrů se starají o to, aby se jejich slavným pánům nic nestalo, zdárně splnili své úkoly a vlastně za ně udělají veškerou práci a mnohdy jim dokonce zachrání život. Děj není třeba popisovat, snad jen zdůraznit, jak originálně je tento příběh vyprávěn. Například scény s kardinálem a jeho úlisným špehem páterem Josephem, který je při získávání informací nepřekonatelně vynalézavý, si asi Alexander Dumas takhle nepředstavoval... Les Charlots vznikla ze slibné hudební skupiny francouzských komediálních herců, která se proslavila především v sedmdesátých letech. Nejpopulárnější však byly jejich humorné písně a originální parodické komedie, které se ve své době staly zejména pro mladé kultovními filmy. (Česká televize)
(více)Recenze (94)
Je to trošku jiné než klasiké filmy s Les charlots jako Bažanti nebo Blázni ze stadionu, důvod je prostý - tento film je víceméně parodií a jakožto parodie konkrétního díla musí mít děj, což pro filmy Les Charlots není zase až tak obvyklé. Ale pořád to má výborné skeče založené na situačním humoru přesně jako v jejich ostatních filmech a má to přesně toho ducha vynikající francouzské komedie 70. let a přesně to mám ráda, protože přesně tyhle komedie mě strašně baví. :-) 95% ()
Tenhle film by mohl sloužit jako demonstrační ukázka toho, jak vlastně působí "zub času" v kinematografii. Když jsem to jako dítě viděl při premiéře, řval jsem smíchy od začátku do konce a byl jsem přesvědčen, že tohle je ta nejlegračnější komedie vůbec (a to už jsem měl za sebou hezkou řádku Funésovek, i leccos od Pierra Richarda, nemluvě o klasických němých groteskách, Laurelu a Hardym, i Chaplinovi!) No a teď, po létech, mi nezbývá, než konstatovat, že je to strašlivě křečovité, značně primitivní a vlastně úplně odfláknuté... Hodnocení je tedy průměrem obou dojmů. ()
Kina se otřásala ve švech, když tuhle bláznivinu v 70. letech dávali - lidem to přišlo směšnější než Četník. Při scénách s nakopáváním kohokoli nebo litím oleje za kalhoty lidi smíchy padali ze židlí. Je zvláštní, že teď už to na nás tak nepůsobí... Dávám čtyři * z nostalgie a vedle Bláznů ze stadionu považuju za jejich nejlepší film. ()
Není to takové řízné jako většina jejich děl, kde se mohli víc odvázat. Možná motiv Tří mušketýrů vytváří určité mantinely pro neřízenou srandu, nebo možná se nesmí francouzská literární klasika zesměšňovat moc. Les Charlots tu určitě nechali svůj nesmazatelný podpis, jen někdo trochu šlapal na brzdu nebo měl strach to nechat jen na nich a zároveň tam nacpal i postavu otce Josefa. Každopádně to není úplně špatné, nicméně spíš takový lepší průměr. ()
Tři mušketýři nikdy nepatřili mezi moji nejvyhledávanější filmovou „látku“, ale byl jsem zvědavý, jak si s tím poradí čtveřice maníků z Les Charlots. No úplné zklamání to nebylo, ale jak již bylo řečeno, pánové to pojali dosti odlišným způsobem, než jsem byl u jejich předchozích filmů zvyklý, ubylo kvalitních humorných situací a tak to v mých očích vypadalo dost rozpačitě. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se tu párkrát nezasmál (zvláště při soubojích s gardisty), ale jinak jsem se u sledování i dost nudil. Josephine Chaplin byla ale okouzlující a tak mi to alespoň částečně vynahradila. Pořád se to ale udrželo v průměrných vodách. 50% ()
Reklama