Koloniální impéria: Touha po zlatě

Objevení Ameriky umožnilo imperiální rozmach Španělsku a Portugalsku. Ani práce milionů zotročených Afričanů a export amerického bohatství však nevydržely věčně... Snahy o ovládnutí celého světa mají dlouhou historii, vzpomeňme třeba Alexandra Velikého, který došel z Řecka až do Indie. Málokdo by takové ambice čekal zrovna u malého Portugalska – ale pozemní cesta do Indie pro něj znamenala překonat celou Evropu a půlku Asie, což bylo nejen zdlouhavé, ale i nákladné. Portugalský princ Jindřich Mořeplavec toužil nalézt cestu do Indie po moři, a založil proto novou univerzitu pro geografy a mořeplavce. Zde byl vyvinut nový druh plavidla – karavela, která spojovala prvky arabské plachetnicové techniky s německou lodní formou. Umožňovala křižovat proti větru, přistát u mělkého pobřeží, a zároveň odolala podmínkám na širém moři.
Porážka posledního arabského vládce na území Španělska v roce 1492 ale uvolnila ruce i španělské koruně, aby mohla začít konkurovat portugalskému hledání západní cesty do Indie. Důvěru královny Isabely si získal zkušený mořeplavec Kolumbus, který byl přesvědčen, že je Země kulatá a také mnohem menší, než se domnívali někteří matematici, a lze ji tedy obeplout. Nový světadíl tak pro Evropu objevil vlastně jen díky své početní chybě. Portugalci byli španělskými objevy znepokojeni a s pomocí papeže vyjednali se svým rivalem rozdělení sfér vlivu. Demarkační linie byla tažena od pólu k pólu 370 mil západně od Kapverdských ostrovů. Právě kvůli této smlouvě se dnes v Brazílii hovoří portugalsky, zatímco zbytek kontinentu již připadl Španělům. (oficiální text distributora)