Poslední nás zachrání

Střet filmové fikce s filmovou realitou zažívá svoji hororovou derniéru. Nečekám, že by se nějaký tvůrce v dohledné době pustil do konceptu "film ve filmu" s hororovou tématikou. Todd Strauss-Schulson možná nevědomky natočil svůj nejlepší film. Dosud jeho největším zářezem byla úleťácká komedie "Zahulíme, uvidíme 3", takže si asi dokážete představit, jaký tvůrčí skok absolvoval. A přišel s konceptem, který přináší nejedno úskalí. Předně se nejedná o nic objevného. V nejnákladnější podobě tady byl už kdysi dávno "Poslední akční hrdina", který kombinoval za pomoci vstupenky do kina, svět filmových hrdinů se světem filmových diváků/fanoušků. A ta konfrontace dvou rozdílných světů skoro vůbec nefungovala. Světe div se, v hororovém podání se film sice opět musel obejít o napětí i bez vysvětlení, jak se pět kamarádů ocitlo po požáru kina v 80-kovém kultovním slasheru "Krvavý tábor", přesto jsem byl překvapen, že film je chytlavě natočen a má nepopiratelně sympatické i invenční vyznění. Ani ho nenapadne vysvětlovat, proč se věci nedějí podle scénáře a zda je možné přeskupit již předem dané scény ve filmu. Z tohoto hlediska je nejzábavnější flashback, ve kterém se naši hrdinové opakovaně octnou po zjištění, že za jeho pomoci mohou odvrátit svůj skon. U většiny z filmu se budete bavit, jak dalece sahají vaše znalosti ohledně pokleslých campových slasherů. Obávám se, že v této oblasti má dokonale nakoukáno jen hrstka diváků, ale nějaký díl Pátku třináctého jste možná zhlédli. Tím chci říct, že není nutné absolvovat cestu do filmové minulosti hororu, abyste se u filmu dobře bavili. Film je natočen přístupnou formou, hororová pravidla předznačená našimi průvodci nejsou nijak extrémně složitá na pochopení, takže ztrácet byste se ve filmu moc neměli. Pokud něco nepochopíte, nemusíte zoufat. Je zde spousta gagů a hlášek, které hodně dominují. Serioznější pojetí dostane prostor až v závěru. Přesto se tvůrcům, stejně jako u Posledního akčního hrdiny, nepodařilo docílit, aby se divák o osud ohrožených postav bál. Borec v masce je uchopen příliš parodovaným stylem, vraždy mají nekrvavé a málo drastické pojetí, převládá jednoznačně komediálnost spojená s parodií. Malin Akerman, která je stěžejní hvězdou slasheru, film ubral podle scénáře dvacet let. Je však evidentní, že na náctiletou nevypadala, i když vypadá velmi zachovale. Možná to ani není chyba obsazení, mládež z osmdesátých let vždy vyhlížela o něco starším dojmem. Chybou ve filmu už ale bylo pustit v roce 1986 z gramofonové desky hit "Cherry Pie" od rockové bandy Warrant. Kapela jej totiž nahrála až počátkem devadesátých let. Málo se vytěžilo i ze zajímavě vyhlížející konfrontace moderní technologie s archaickou. Nina Dobrev má ve filmu u sebe smartphone, nikoho ale za celou dobu nenapadne udělat na něm nějakou operaci. Originální však bylo, když se retro postavy s nemožnými účesy i módou vysmívaly těm současným. Taissa Farmiga si zakusila herecké ostruhy ve své první hlavní roli. Nevím, jestli to byl tvůrčí záměr, ale připomínala mně Jennifer L. Hewitt, kterou svého času právě slasher proslavil. Je potřeba ještě sbírat zkušenosti, je to taková herecky prkenná panna. A vida, tím jsem se dostal i k důležitému pravidlu přežití v hororech. Když jste panna, máte vyhráno. O panicích, tedy o mně, nepadlo ani slovo. Takže když se budete držet hororových pravidel a naleznete v příběhu slečnu, která si se zabijákem hodí finální souboj, jste z toho venku. Pocit vítězství nad vrahounem máte ovšem jen do doby, než vám závěrečná pointa vyvrátí mýlku, že druhá pokračování (ne)znamenají repete. 80% (25.10.2015) (méně) (více)