Učitelka

Nějak už mne ty politické agitky ubíjejí, obzvláště když je každá další méně umělecky zdařilá, až se postupně dopropadají na samé dno. Chápu, že natočit Hořící keř není snadné, brak se dělá mnohem snáz, ale absolutně nerozumím tomu, proč se tolik umělců snaží přiblížit Troškovi. Nechci primitivní, podbízivé a odfláknuté filmy, které jsou vysoce hodnoceny jen pro své téma. (02.04.2018)

Poznal som (tiež na základke) takú učiteľku. Všetci sa jej báli a to nielen žiaci, ale aj učitelia. O X desaťročí neskôr dokázala, že karma neexistuje, keď namiesto toho, aby bola vzatá na zodpovednosť za svoje šikanujúce činy, jej na danej škole udelili vysokopostavené, renomované miesto. Takže pre mňa tento film nebol dráma, ale horor. Trochu ako 12 rozhnevaných mužov: jeden zásadný konflikt, jedna miestnosť a skupina dospelých. Všetci majú rovnaký názor a nechce sa im ho riešiť. Chcú si vypiť kávu a ísť domov. Postupne sú ale vyprovokovaní (jednotlivcom) k zaujímavej debate, ktorá tne čoraz bolestivejšie do živého a vinou ktorej na špinavú hladinu postupne vyplávajú odporné tajomstvá. Paradoxne, akonáhle Učiteľka začne byť „filmovejšia“ (flashbacky), tak síce scenár začne dávať väčšiu logiku (pochopíte motivácii postáv, u ktorých ste predtým mali hokej), ale scény z triedy boli predsa len pôsobivejšie. Mauréry dokonale stelesnila príšernú osobu, ktorá úspešne pláva naprieč režimami a v každom je úspešná. Bolo mi z tohto filmu smutno a zle a vôbec som ho nechcel pozerať, pretože viem, že podobným sviniam sa vždy darí. (02.03.2017)

Odpad naprosto s čistým svědomím. Marigold to napsal za mne. Herecké výkony křeč, asi dvacet lidí ve třídě je jen stafáž, zbytek hraje škatule a škatulky. Scénář je tak nápaditý, že po asi pěti minutách jsem si řekl, jak to dopadne a skončí, a ono to tak dopadlo a skončilo. Pravda, poněkud mne vylekal ten odposlech před barákem, ale naštěstí je scenárista vrtal a nijak s ním dál nepracuje, jen jako s veselou historkou. Přitom by mne docela zajímalo, zda skutečně všichni soudruzi by po takových odposleších s postojem soudružky učitelky souhlasili, byť měla sestru v Moskvě.Ono totiž, milé děti, i mezi soudruhy probíhal mocenský boj, a taková manda učitelka by se někomu politicky moc hodila. Ale jak říkám, to by scenárista musel umět používat mozek a přemýšlet dál a do hloubky, a vědět o svých postavách daleko víc, než je nutné pro panoptikální divadýlko z toho fuj fuj hnusného období totality. Hele, my měli na škole tři kované soudruhy, a jeden byl skvělý češtinář a mnohé mne naučil, ta druhá byla docela přísná, ale spravedlivá, když jsme nehaněli veřejně systém, a ta třetí sice byla mstivá, ale tak nějak na vlastním, malém písečku obsahujícím maximálně dva žáky celé školy, kteří jí navíc provokativně říkali paní učitelko, místo soudružko. U filmu se dokonce nudila i má manželka, která Hřebejkoviny docela může a k novým českým filmům má velmi, až někdy nezdravě tolerantní postoj. I když filmům - tohle byla regulérní slovenská televizní inscenace roztahaná na mnoho nudných a plochých minut. Během promítání jsem si vzpomněl, jak mne syn varoval, že tam bude asi hřebejkovský a jarchovský inťošsský humor. Byl tam. Inťošské vtipy, které v celém, spíše poloprázdném kině (v den premiéry!) pobavily akorát tu mladičkou dívku s brýlemi, co seděla za mnou. Jinak film začal docela dobře - prolínání dvou děj v jedné třídě, odhalování tajemství, co se stalo, ale odhalení přišlo příliš brzy a bylo takové... pitomoučké. Pak už jen sledujeme cimrmanské defilé postav, jež každá oddeklamuje svoje a jde si sednout, bez chuti, bez zápachu, bez napětí, bez větších vrcholů. Citové vydírání diváka přes dítě působí jak pěst na oko. Psychologicky zcela nezvládnuté, motivace postav nevysvětlené nebo nedovysvětlené, o paní učitelce vlastně nevíme vůbec nic, jen to, co tvrdí ona. Někteří rodiče určitě víc klouzali na hraně, kdy se nechtěli nechat vydírat a učitelku nemuseli, ale zas mysleli na své děti. Ti však žel nedostali slovo. Mno, už vidím ten slet intelektuálních mudrců, co v tom budou hledat paralely, symboliku a jinotaje. Přitom je to jen blbý. (21.07.2016)

12 rozhněvaných mužů po Slovensku. Hřebejk s Jarchovským stále dokáží přitáhnout mou pozornost natolik že film projel společným večerním programem jako nůž máslem a rozhodně zanechal nosné téma pro následnou diskuzi na téma, jak to tehdy bylo a jak je vlastně dnes. Po zjištění že celý film je ve Slovenštině, která se pro tyto účely hodí daleko lépe. Určitě je pro metodu cukru a biče vhodnější než více monotóní Čeština. Holt pedagogů je málo a tak si stát nemůže moc vybírat kdo zasedne za katedru. 85% (18.04.2017)

Za normalizace to prostě všechno bylo vyhrocenější, ne že by dnes manipulace neexistovala. Dobře vystavěné (a obsazené) psychologické drama o neviditelných strukturách všeobecné socialistické korupce. Rád bych věděl, zda se jednou dostaneme tak daleko jako třeba Rumuni, a začnou se tu točit filmy o tom, jak tenhle systém funguje v naší době. :-/ (07.03.2018)