Bouřlivá svatba

Film okolo 70%. Komorní, zajímavé. Manželka ho našla na CSFD díky poznámce v jedné diskusi, že je lepší než Moje velká indická svatba, zjišťujeme však, že se s Velkou indickou svatbou nedá porovnávat, cílí úplně jinam. Toto je film do nitra člověka, rodiny, nebojí se ukázat negativní myšlenky. Není přehnaně vtipný (i když zřejmě nezapomenu hlášku: "vaše dcera je moje dcera"), je o pocitech a vztazích. ■ P.S. Už jsem trochu zvyklý na indickou angličtinu, někomu, kdo ji slyší poprvé, by to však mohlo víc vadit. ■ P.P.S. Z psychologického hlediska se mi líbí okamžik kdy se jedna z hlavních postav dozví špatnou zprávu a místo, aby si vybila zlobu na svém blízkém, vyventiluje se na nedaleko stojícím člověku s mopedem. (21.02.2010)

Je to sice romantické a semtam se to blýskne humorem, ale žánrově má film přeci jenom nejblíž k dramatu. Pokud očekáváte rozjuchanou a rozezpívanou romantickou zábavu, hledejte radši jinde. Tenhle film je v mnoha ohledech smutný a většinou velmi vážný. Občas to až připomene třeba dánskou Rodinnou oslavu (obsahem nikoli formálně). Na všechny ty krásné mladé Indky se dobře koukalo, ale za srdce mě to tentokrát moc nechytlo. (06.02.2008)

Podle všeho jde o celkem věrné zachycení toho, jak by to i mohlo probíhat. Bollywood tentokrát poznáte spíš podle námětu než zpracování, které je mnohem civilnější, než jsme zvyklí (kamarád to označil za "celkem normální film"). Ale jsem docela rád, že v mém kulturním okruhu není svatba smyslem života. (16.08.2007)

První „pure India“ film, který jsem viděl. Vím, že nejde o typický produkt Bollywoodu, přesto šlo o unikátní kulturní zážitek, který se těžko bude opakovat u nějakého dalšího filmu z tamějších končin. Mira Nair vyšlechtila bohatě rozvětvený strom, osypaný spoustou barevných a voňavých květů. Pravda, některé jsou jenom barevné a voňavé, ale pár z nich… Konkrétně třeba „spojovací“ záběry z rušných Dillijských ulic, při nichž mě mnohokrát napadlo „jak v tom, s odpuštěním bordelu, může někdo žít?“. Nuž, jiný kraj jiný mrav a ti lidé vypadali šťastně. Neštěstí do filmu vnáší „zlo z kapitalistického západu“, ať v podobě pedofilního strýčka z Ameriky či babylónského zmatení jazyků, kdy může být lámaná angličtina na jednu stranu vyžadována a na stranu druhou považována za snahu „machrovat“. Bouřlivá svatba mi však v paměti neutkví jako (snaha o) sociálně-kritické drama, nýbrž jako pestrobarevná hříčka přírody, nejúchvatnější v momentech, kdy se nic neřeší, jenom tančí a zpívá. Ty dva paralelně probíhající a hrůzostrašně kýčovité románky nebudu režisérce, jakožto rodilé Indce zazlívat, pouze jim věnuji dva jízlivé úšklebky. 80% (10.02.2010)

Základním poznávacím znakem tvorby mumbajských filmových studií, aneb Bollywoodu, jsou pěvecké a taneční scény, které ovšem mnohdy nevychází z děje snímku a mohou tedy působit samoúčelně. Režisérka Mira Nair proto chtěla natočit film, který by tanec a zpěv přirozeně začlenil do příběhu. Podařilo se jí to skrze portrét jedné současné indické rodiny vsazený do událostí spojených s přípravou svatby. Skrze chytře rozehrané vztahy uvnitř rodiny vnáší do filmu celou škálu emocionálních rovin od humoru přes romantiku až po vážné drama. (15.09.2008)