Líza, liščí víla

Inspirace Andersonem a Jeunetem je víc než zřejmá, ale pro mě se příběh kvalitativně těmto mistrům moc nepříbližil. Oba zmiňovaní mají velmi ,,specifický rukopis", není divu, že jím byli a budou tvůrci ovlivněni. Přestože např. Andersonův Grandhotel Budapešť mám moc ráda, tohle mě nenadchlo ani trošku. U mě nenastal ani jeden úsměvný okamžik, takže o komedii těžko mluvit. Celé mi to přišlo překombinované a přeplácená včetně těch japonských prvků. Taktak jsem vydržela do konce. (22.01.2016)

Film svým vizuálním pojetím pendluje mezi tvorbou Wese Andersona a filmem Amélie z Montmartru. Mezi Lizou a Amélií lze ale spatřit značný paralelismus v jejích funkcích; Amélie rozdává lásku, kdežto Liza (ne vlastním zaviněním) smrt. I přes naznačené výše, film funguje sám o sobě a nepostrádá originalitu a komplexnost. Originalitu dodává figura japonského popového zpěváka, který je hybatelem celého vyprávění, a i když chvílemi jeho výstupy působí absurdně a trapně, nedá se mu upřít funkce ozvláštnění ve filmu. Komplexní je film mimo jiné kvůli operacím s časovými vztahy syžetu a fabule: trváním (smršťování času fabule), pořádku (příběh není vyprávěn chronologicky) a frekvenci (události a motivy se napříč filmem opakují a různě variují). Stylizovaný moderní romantický příběh, s místy až moc překypující dávkou absurdity, působí, díky jeho ozvláštňujícím funkcím a zajímavým tvůrčím nápadům, veskrze pozitivním dojmem a svým vzezřením jako by se zcela vymykal kontextu maďarské tvorby [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (05.11.2016)

Líza nie je ani zďaleka tak šialený film, akú má povesť. Je to sympatická romantická blbosť, ktorá vám buď sadne, alebo nesadne. Alebo to nazvime na naladenie sa na rovnakú vlnu. Mne to chvíľu trvalo, ale introverti a melancholici sú moja krvná filmová skupina. Inšpirácie sú zjavné, ak neviete, ako by mohla vyzerať nízkorozpočtová spolupráca Gondryho a Jeuneta, pri ktorej by príliš nerozmýšľali nad logikou a nejakými metaforami, ale ani nad scenárom, tak presne takto. (23.03.2016)

Japonsky ladená komédia európskej produkcie? Priznám sa, pristupoval som k filmu dosť skepticky. Kvalitný film od maďarských susedov som ešte nevidel. V posledných rokoch maďarská kinematografická tvorba znovu ožíva a naberá na svojej kráse. Liza, líščia víla je toho dôkazom. Režisérovi a scenáristovi Károlymu Ujj Mészárosovi sa podarilo do filmu brilantne zapracovať ľahký, často-krát bizarný japonský zmysel pre humor. Film obsahuje veľa dobrých nápadov, má skvelo spracovanú zvukovú aj vizuálnu stránku a prvotriedne herecké výkony (najviac ma zaujala postava Davida Sakuraia, ktorý stvárnil chladnokrvného Tomyho Tanyho). Ak má niekto chuť na komédiu a už sa presýtil "lacných" (nehovorím o rozpočte) amerických produktov z bežiaceho pásu, Lizu mu môžem jednoznačne len odporučiť. (05.08.2017)

"Líza, liščí víla" je divný film a díky tomu se jedná o film, který je skutečně zajímavý a stojí za to, abyste se na něj podívali. Je to natolik nevšední zážitek, ale rozhodně ne zážitek špatný. Jasně, je to místy trochu drsné, ale nic přes čáru, je to spíše drsně krásně divné. Maďaři umí očividně skvělé filmy. (20.03.2018)