Šutry v kapsách

Po smíšených pocitech z prvních nepříliš pozitivních kritik mě tento snímek vcelku příjemně překvapil. Jeho narace má spíše charakter obsáhlého rodinného alba, které procházíme stránku po stránce za doprovodu vyšinutého hlasu vypravěčky. Když se nakonec dobereme k její osobě a jejímu životnímu příběhu, odezní pocit skoku do neznáma a jednotlivé střípky rodinné historie, doposud zbytečné, začnou působit jako koherentní poselství. Po technické stránce je film zpracován kvalitně - animace má bezesporu svůj styl, který se vyznačuje originální kombinací stop-motion fotografie s prostou kresbou. Také mě zaujalo, jak film pracuje s barvami a stíny. 7/10 [KVIFF 2014] (08.07.2014)

Přehnáná očekávání přináší o to větší zklamání. Je tomu bohužel tak i v případě vůbec prvního animovaného filmu v hlavní karlovarské soutěži. Scénáristka a režisérka Signe Baumane se po úspěšných animovaných kraťasech pustila do celovečerního snímku, v němž vypráví o třech generacích své rozvětvené rodiny a jejich potýkání se s duševními chorobami. Je to téma velmi osobní a zajímavé, avšak vyznělo ploše, jelikož celý příběh nemá téměř žádnou dramatickou stavbu, pouze připomíná prezentaci o depresi. Silnější dvě hvězdičky hlavně za odvahu a místy nápaditou animaci. (07.07.2014)

"Jednoho dne objevil mladý muž při cestě lesem v rybníce dívku, jež se neustále vynořovala a ponořovala do vody. Udělala jednu chybu, zapomněla si do kapes dát kameny. To já, kdybych se rozhodla spáchat sebevraždu, přesně vím, jak na to." Takhle nějak začíná Signe Baumane svůj z velké části autobiografický snímek a téma sebevražd, sebeubližovaní, ubližování a duševních poruch se s ním v jakési tragikomické atmosféře nese po celou dobu. Deprese, schizofrenie a jiné psychické problémy provázejí ženy této rodiny už po generace a právě hlavní hrdinka v rámci jakési vlastní terapie postupně pátrá a představuje problémy jejích příbuzných. Animace si šikovně pohrává s metaforami a samotným vyprávěním, ač je ovšem téma jakkoliv zajímavé, začíná být po určité době celé pojetí příběhu i jeho zpracování stále stejnější a lehce nudné. Je to škoda, v této formě se šlo se všemi nápady i situacemi vypořádat mnohem kreativněji. (08.07.2014)

Rozvětvený příběh o rodinné kletbě a jejím zamlčování prorůstá do dalších propojených minipříběhů, které vytváří mozaiku z historických traumat Lotyšska za poslední století a postavení žen v dané zemi. Baumane logicky začíná vyprávění u své babičky a zakladatelky rodu, jež svým dětem předala mnohé, i když nechtěné dary. Celý film působí jako autorčina terapeutická snaha smířit se se svým stavem díky chybám starších žen v rodině a také si nemoc bez výčitek přiznat. Přijetí schizofrenie (bez pomoci farmaceutik) se pak uzavírá ve smyčce do podivné rovnováhy, která balancuje mezi uklidňujícím pokusem o sebevraždu a jejím úspěšným dokončením. ___ Nepřetržitý proud vyprávění a jeho spletitost zachovává pocit autentické rodinné historie, která se málokdy předává jinak než ústním podáním. Je ale věčná škoda, že Baumane nesehnala dostatek finančních prostředků a i když si s vizuálem pohrála (a občas zahlédnete kousek z Plymptona), některé pasáže vyloženě třou bídu s nouzí. (08.07.2014)

Velice osobní a otevřená zpověď Signe Baumane o bojích s duševními chorobami v její rodině. Baumane se daří vložit do její zpovědi i špetku humoru, což příjemně odlehčí poměrně těžké téma. Animace je krásně hravá a normálně by nechávala spoustu prostoru pro divákovu představivost, avšak je doprovázena neutichajícím vyprávěním samotné režisérky, a tak se na divákovu fantazii ani nedostane, neboť je mu přesně všechno vysvětleno, a to je dle mého velká škoda. 65 % (12.07.2014)