Koyaanisqatsi

Godfey Reggio. Dobře si to jméno zapamatujte, protože tak zní ctěné jméno dalšího režiséra, který byl příliš dlouho na čerstvém vzduchu s indiány, kde se samozřejmě každý den zdýmil. Jednoho krásného dne se vrátil domů - do chaotického rychlého světa zničeného pokrokem. Doma si řekl, že o tom udělá film. Jak řekl, tak učinil. Koyaanisqatsi je dokument, kde nezazní jediné slovo, takže stránce www.titulky.com skládám obrovskou poklonu, že v sobě vůbec našli tu sílu vytvořit k tomuto filmu titulky. O čem dokument vlastně pojednává by mělo být v obsahu. Dejte mi pár vtěřin..............................Skutečně to tam je. Jedná se o záběry ve stylu 5 minut statický obraz na zrychlený eskalátor. 5 minut na téměř statický obraz pouště. 5 minut zrychleného statického obrazu na frekventovanou silnici. 3 minuty atomového hříbku(osobně hodnotím, jako nejpovedenější část). A tak dále. Je nutné si uvědomit, že film není nejnovější, takže záběry nedosahují žádné hvězdné kvality. Takové záběry vyplňují těch 80 minut. Celkem to uteče a ani jsem u toho neusnul. Pokud jste viděli film Baraka - Odysea země, tak tohle je něco podobného. Pokud jste ho neviděli, tak to nevadí. Stále se jedná o podobné filmy. Hudba se mi nelíbila, protože byla málo depresivní, kdyby mohla mluvit, tak říká něco ve stylu: ,,Všechno je na hovno, ale stále je naděje to změnit!". Hodnocení bych uzavřel na slabých 2* a budu pevně věřit, že se další filmy od pana Reggia nedostanou mezi top 300 nejlepších a nebudu se tak na ně muset kouknout. (09.09.2012)

Koyaanisqatsi by v jazyce Hopi mohlo zrovna tak znamenat "Člověk je blbec", protože přesně takové je poselství tohoto filmu. Počáteční fascinaci přírodou po několika minutách vystřídá depresivní údiv nad tím, jaký je homo sapiens mamlas, že v sebedestruktivních sklonech hravě trumfne i lumíky... A tak dále. Více než polovinu atmosféry sice tvoří Glassova skvělá hudba, nicméně materiál natočený a posbíraný Godfreym Reggiem za ní nezaostává. Závěr s raketou mě definitivně zatloukl do křesla a donutil mě v něm nehnutě sedět dobrých deset minut po titulcích. (30.10.2013)

Fascinující obrazy absurdně uspěchané moderní civilizace kontrastující s panenskou přírodou. Mnohem lepší než Baraka. Nedílnou součástí snímku je i hudba Philipa Glasse, která mi zpočátku připadala trochu vlezlá, ale nakonec jsem se jí poddal. Závěrečný dlouhý záběr na hořící trosky rakety snášející se k zemi je jednou z nejpůsobivějších scén, jaké jsem kdy viděl, natolik silnou katarzí, že si o ní valná většina hraných filmů může nechat jen zdát. (11.11.2003)

Možná jsem úplně mimo, ale já Koyaanisqatsi chápu trochu jinak než většina uživatelů. Godfrey Reggio nic nekritizuje, jen to "zdokumentovává" stav světa jeho očima a nechává, ať se každý zamyslí nad obrazy po svém. Svými obrazy se náš svět snaží definovat a zjednodušit do fungujících obrazů. Mě osobně teda první půl hodina prakticky minula (což zpětně chápu), ale zbytek mi to výrazně vynahradil. Je škoda, že Phillip Glass musí v silnějších momentech sahat po "Pruit Igoe & Prophecies"+"Koyaanisqtais", protože jinak je jeho hudba spíše takové pozadí, nic extrémně depresivně/emočně působivého (přitom ho mám hrozně rád!). Líbí se mi však Reggiova myšlenka nejdříve diváka nechat sledovat obrazy se zvukem, aby mu následně byl podtext prozrazen (závěrečné vysvětlení pojmu). Pro mě to je hodně zajímavý okamžik, kdy své pocity z dokumentu a cítění obrazů srovnám s úmyslem autora... Obrazy, které se mi nejvíce líbily: odraz přírody v zrcadle/skle budov civilizace, kontrast příroda moderní město, srovnání velkoměsta s plošnými spoji a počítačovými procesory (úžasný nápad a taková podobnost), Reggio fascinace pohybem a dopravou, ostrý kontrast klidné přírody žijící vedle uspěchané civilizace... Oproti některým si myslím, že poselství filmu bude aktuální dokud bude lidstvo existovat... Při sledování to není tak působivé, jako při zpětném zamyšlení, takže slabší 4* a chuť na zopakování. PS: ta inspiraci Rona Fricke v Barace právě tímto filmem je velmi citelná... PPS: mám dojem, že obrazy bez hudby není tolik funkční, jako hudba bez obrazů.... (12.03.2010)

V Koyaanisqatsi si každý nájde tú svoju "best of" pasáž. Cez relatívne nudný úvod, keď na rad prišla pulzujúca energia veľkomiest v podobe záberov nočných ulíc bol som naozaj spokojný. Hypnotické, zrýchlene zábery ako metafora živého organizmu vo forme pretechnizovaného prostredia, ktorého sme súčasťou, ktorý nás obklopuje. Toľko ospevovaná hudba sa mi vôbec nepáčila a soundtrack by som nezvládol viac ako jedenkrát, to ale neznamená s obrazom nemusí tvoriť ucelenú formu. Tvorí, ale imho dalo by sa ináč a lepšie. Veľmi netradičný dokument. (11.12.2005)