Koyaanisqatsi

Úchvatný celoplošný dokument s hudbou virtuóza Philipa Glassa, ktorý zmenil náš pohľad na svet a život, ktorý v ňom žijeme. Godfrey Reggio nám strhujúcou formou ukazuje úžasné výtvory a krásy prírody, inváziu civilizácie, ktorá do nej stále hlbšie preniká, masívnu industrializáciu, ľudský kolos z krvi, mäsa a kostí, technologický pokrok a rozvoj, chudobu, špinu a biedu, armádu a vojnu, tepnu veľkomesta, nočný život, nepatrnosť nášho vlastného ja, náhľad do výrobných hál a povolaní, ktoré nás vždy zaujímali, chod života, nepatrné úlomky a fragmenty anonymných tvárí a čísel, fascinujúce aj mrazivé zábery, zmapovanie modernej spoločnosti, štart raketoplánu, test atómovej bomby, bezdomovca, preplnený výťah, ľudí čakajúcich v metre, muža, ktorého odváža sanitka, svetelnú show noci, Las Vegas, veľkolepé kaňony, neskutočnú pompéznosť aj banálne detaily. Dokument, ktorý vás prinúti sa nad všetkým zamyslieť, nič vám nevnucuje, ale ponúka vám možnosť utvoriť si vlastný názor. Film, ktorý formoval moderný dokument a myslenie. 100% (17.12.2013)

Jeden z předchůdců geniální Frickeovy Baraky. Ve své době to muselo být pro některé jedince stejné zjevení, jakým pro mě byla Baraka o deset let později. Jelikož jsem ale viděl nejdříve Baraku a pak teprve ostatní podobné/předcházející filmy, těžko už mě mohl tento předchůdce tolik ohromit. Jsou zde použity stejné postupy i podobné záběry jako později v Barace, jen kvalita obrazu je bohužel mnohem horší. Ale krásné, velkolepé a se skvělou hudbou, to ano. (07.03.2013)

Nevnímal jsem toto dílko úplně jako dokument, spíše jako velmi specifický artový film, takže za sebe si mu troufám udělit i tradiční hodnocení. Godfrey Reggio mě svým neotřelým počinem dostal v doprovodu úvodních tónů Glassovy hudby hned na začátku do téměř hypnotického stavu a já se nechal unášet jedinečným audiovizuálním představením na téma člověka, přírody a společnosti. Film mi vedle vycizelované souhry hudby a vizuálu nabídl i osobité vyprávění příběhu Země obrazem, spoustu podnětů k přemýšlení a nesmírně silné poselství. Žel, došlo pro mě uprostřed vší fascinace a pocitů silného zásahu i na pár momentů, kdy jsem měl pocit, že ve vybraných záběrech nabízí film opětovně v různých variacích jen to, co už pár minut před tím několikrát ukázal a kdy jsem měl pocit, že by celek pro větší údernost potřeboval ještě prostříhat. Týká se to zejména zrychlených záběrů na davy lidí v různých střediskách, jež v poslední půlhodině Reggio nahromadil tolik, až začaly být skoro nesnesitelné a ztrácet údernost. Proto se nakonec přikláním jen k 4 hvězdičkám, ač jinak mi přineslo Koyaanisqatsi mimořádný zážitek. 85% (01.05.2021)

Taková trošičku Bible Země. Čuměl jsem, jaké všemožné obrazy tento dokument může obsahovat. To pak chápu, proč to točili celých osm let, protože něco tak ohromného se za týden natočit fakt nedá. Koyaanisqatsi by měl vidět každý, měl. Jenže člověka, co mu je svět kolem něj fuka tohle zajímat prostě nebude, a těch lidí je na světě většina. Zničíme se sami, jednou se určitě zničíme sami. Otázka je, kdy to bude a já mám ten pocit, že to bude brzo, hodně brzo. Tenhle dokument na to že byl točený v sedmdesátých letech je stále aktuálnější a jestli něco předběhlo dobu tak rozhodně tohle. Tenhle film totiž ještě nenašel dobu kdy bude skutečně aktuální vědět, co se nám režisér tohoto snímku snažil říct před teď třiceti lety, takřka. A pak už se bude na posteli, starý, usmívat, protože jeho život bude pomalu končit a on s pocitem soucitu bude tvrdit, že nám to říkal. Jenže jak má proboha celej svět začít přemýšlet nad věcí, když každý člověk má většinou sám problémů nad hlavu. Puštěním tohoto dokumentu? Těžko. Kouká se na to hezky, dokáže to divákovi vnutit úvahy o životě jeho a jeho okolí, ale ty úvahy budou trvat půl hodiny? Maximálně. Všeobecně se ví, že člověk je savec laxní a tak jako všecko i smrt Zeměkoule nechá na poslední chvíli. V tu chvíli už bude pozdě a jediné co nám zbude bude tento film. Kdyby Země zanikla, přál bych si alespoň jedno: aby tento dokument viděla jiná rasa, jiní badatelé a viděli, jaký život na naší planetě byl, než zanikl, protože líp to nedokáže nikdo. (09.11.2009)

Myslím, že si většina z nás ani nedokáže představit, jak v osmdesátemdruhém působil tento film. Bez vizuálních efektů, přikrášlení, či přihoršení zobrazuje svět a život lidí v něm takový jaký je - a ty záběry jsou fascinující, někdy nečekané a přitom veskrze prosté. Neduhou filmu je pouze neúprosný zub času, bohužel ne vše, co bylo tak uhrančivě v 80. letech je působivé i dnes. Osobně preferuju Baraku, která měla jaksi "čistší" a vychytanější záběry jak přírody, tak civilizace. PS: Zajímavostí je, že tento film patří mezi cca 50 kousků, které doporučuje Christopher Nolan a přibližně v 1 hod 17 min je záběr vzhlétající rakety, kterým se Nolan inspiroval při tvorbě Interstellaru (i zvukový motiv v tu chvíli je velmi podobný). 7/10 (16.06.2019)