Režie:
Jacques RivetteKamera:
Jacques RenardHudba:
Jean-Marie SéniaHrají:
Juliet Berto, Dominique Labourier, Bulle Ogier, Marie-France Pisier, Barbet Schroeder, Jean Douchet, Philippe Clévenot, Jean-Claude Biette, Michael Graham (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Célina je kouzelnice a mýtomaniak. Julie je knihovnice, ztracená ve vzpomínkách na dětství. Potkají se náhodou, spřátelí se, navzájem se svěřují a na útěku před skutečností se přestěhují do zvláštního, starého, poklidného domu, kde si představují nový neuvěřitelný život, plný dobrodružství. Každá z nich se začne ztrácet ve své vlastní hře a oddává se fantaziím, vyvěrajícím ze snů, vzpomínek a tužeb. Realita se začíná vytrácet; jejich láska k životu, představivosti a dobrodružství vyústí v novou vzrušující plavbu. (Film Europe)
(více)Recenze (46)
Považovat Célinu a Julii za art a Rivetta za představitele artové kinematografie, je, podle mě, redukcionismus. Že máme před sebou film natolik zajímavý a kvalitní, není zásluhou nějakého předem zformovaného systému (někdy řekne art a někdo Nová vlna), ale Rivettovy vlastní asertivity, která vždy stála vedle proudu francouzské Nové vlny. ___ Motiv duplikace, který prochází celou gigantickou stopáží, sahá daleko hlouběji, než jen k hrdinkám a všudypřítomným zrcadlům. Duplikace je přítomná v podobě celých scén, aranžování, kostýmů, ale i žánrů. Když trochu znásilním koncepci dělení na kinematografii atrakcí a narativu, zařadil bych Célinu a Julii kamsi mezi - předvádí nezávazné blbnutí, uvědomuje si svou pomíjivost a přítomnost kamery, zároveň vypráví příběh: ne jednou, ale i třikrát, vyplňuje mezery a řeší problém. Být v soukolí těchto dvou náhledů činilo ty tři hodiny maximálně poutavými. ()
Po prvých piatich minútach "sledovačky" som spozornel, tušiac, že bude problém. Ďalšiu polhodinu som mal dojem, že sa mi nechtiac nahral ďalší zázrak Erica Rohmera, ktorého neznášam. Predstava, že sú predo mnou ešte dve a pol hodiny ma vydesila a zvýšil som rýchlosť prehrávania. Nepomohlo ani to. V komentároch sa tento paškvil prirovnáva k Chytilovej Sedmikráskam. Tie však mali atmosféru, vtip i myšlienku, aj keď o vydarenom filme sa ani v ich prípade nedá hovoriť. Ale toto? Jedna hviezdička je tam iba preto, že odpad je vyhradený pre Rohmera. ()
Zjevný (a velmi zdařilý) plod yuppie kultury (podobně jako třeba Pink Flamingos, ale mnohem, mnohem ušlechtilejší), nicméně – šlehněte si a jděte si užít do parku, do hospody, kamkoliv. Aluze na intoxikaci se prolínají celým filmem, obě holky si prostě rády dají, ať je to „candy“ anebo „cocktail“. Film má velmi pozvolnou gradaci a časté odkazy na němou éru (úvodní scéna, kdy jedna dívka sleduje druhou, stále tytéž mezititulky). Musím říct, že mě obě nádherné dámy chytly za koule až ve druhé půlce filmu, ale zato docela: něco tak originálního jsem ještě neviděl. Sémiotická hra s postupně doplňovaným puzzle příběhem je úžasný nápad a groteska s oběma husama v jeho kulminaci je výborná zábava. Sedmikrásky po francouzsku. Zajímavé mi na tom všem přišly ještě symetrie – všechno se tu tak nějak děje dvakrát – Julie způsobí rozchod Céliny, Célina způsobí Juliin vyhazov z kabaretu; holky jsou v příběhu z „Domu“ jedna a ta samá ošetřovatelka, začátek a konec jsou taky prolnuty – celé je to hra – ale proč si nehrát, když máme dobré „candies“-)… ()
Je mi líto, ale tohle mě prostě absolutně nebavilo. Dívat se tři hodiny na film, který si rádoby hraje s realitou a prolíná nám různé dění z pohledu dvou žen, které se baví... Ne, tohle jsou opravdu ne až tak výstřední "Sedmikrásky", které mi vůbec nic nedaly, a já jsem si strašně přál, aby ten film konečně skončil. ()
Připadám si hrozně kacířsky, ale nemůžu si pomoct. Mně se tento film zdá být nehoráznou blbostí, která má ke všemu tři hodiny. (To však vůbec neznamená, že to blbost je. Zjevně mi unikají souvislosti - protože si jinak nedokážu vysvětlit, kterak může být toto dílko tak nesmírně populární. - No jo, ale co když je to opravdu blbost? :o) P.S. Reakce na jiná hodnocení: Já přece vůbec nepožaduju "narativní doslovnost a jednoznačný výklad". Jistěže na uchopení tohoto filmu může být řada hypotéz - jenže na rozdíl od jiných podobně "nesrozumitelných" art filmů (typu skvělého Loni v Marienbadu) mě tento ani trochu nebavil. Nezaznamenal jsem zde žádné vtipné elementy o nichž píše hirnlego a ústřední dvojice dívek mi byla vyloženě protivná (což se mi sice stalo i u Sedmikrásek, o nichž píše zase betelgeuse - jenže tam to jednak bylo účelem, druhak se mi se mi tato Chytilové hříčka velmi líbila, a to pro své úžasné experimentování s formou. Forma Céline a Julie je pro mě prostě nudná, nezajímavá. A celý tento film dokonale zbytečný.) ()
Galerie (15)
Photo © Les Films du Losange
Zajímavosti (3)
- Známý filmový kritik David Thomson o tomto filmu řekl: "Célina a Julie si vyjely na lodi považuji za nejvíce inovativní film po Občanu Kaneovi... A byl-li Občan Kane prvním filmem, v němž měl svět imaginace stejnou sílu jako realita, pak je Célina a Julie prvním filmem, v němž se vynalézá úplně všechno." (crass.48)
- Film není improvizovaný, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Rivette dal filmu kostru a hercům dal prostor k psaní částí scénáře. Film má tedy několik autorů, mezi nimiž figuruje většina hlavních herců. Improvizovaná je jen scéna, ve které se Célina chlubí před svými přáteli svou bohatou americkou přítelkyní. (crass.48)
- Pravděpodobně nejslavnější film Jacquese Rivetta, bývá označován jako jeden z nejsvobodomyslnějších filmů všech dob. (crass.48)
Reklama