Kdo ví

Když se v závěru všichni sešli najednou na jevišti ,přemýšlela jsem cože jsem to viděla?Až na pár záběrů by se dalo říct ,že skvělou divadelní hru o vztazích mezi lidmi.Postavy a jejich propletence jsou moc zajímavé ,ale v reálném životě spíše nereálné ,což nevadí právě díky zmiňovanému divadelnímu dojmu.Byl to moc dobrý film a dost se mi líbil.Není mi čyřicet (viz komentář Iggy) ,ale možná až mi bude........kdo ví......dám plný počet hvězd. (04.03.2008)

Podobenství o tom, že v životě to může chodit stejně jako na divadle. Italské divadlo přijíždí do Paříže s inscenací jedné Goldoniho hry a jeho ředitel pátrá po další, o které se ví pouze poslední úkryt. Ten je ale 200 let starý.. A překvapení čekají nejen na něj. Krásné zahrané. Moc pěkný francouzský snímek, který rozhodně potěší. (11.01.2003)

Zvláštní zážitek. Nejdříve to chvíli trvalo, než se začaly rýsovat nějaké zápletky děje, ale Rivette na to při své tradiční stopáži nijak nespěchá. Šestice zajímavých postav a komplikovaný pavouk jejich vzájemných vztahů přesto vylučoval nudu a závěr byl dokonce i vtipný. Líbilo se mi to, ale proč? Kdo ví. (01.03.2008)

Mimořádné povedené vztahové psychologické drama. I přes svou neskutečnou délku nejen nenudí, ale na konci člověk téměř lituje, že se nedoví, co se s těmi postavičkami dělo dál. Rivette, zřejmě i díky dobrému scénáři, bravurně zvládl ohromné množství postav, vztahů a podvztahů, charakterů, útžkovitých vzpomínek na něco, co různě předcházelo, a dokázal tomu všemu vnutit svou vůli a uhníst homogenní velice zajímavý tvar. (14.08.2010)

Ze specifické atmosféry předchozích dvou mnou zhlédnutých Rivettových snímků (Krásná hašteřilka a Célina a Julie...) toho sice moc nezbylo - ale na druhou stranu, buďme rádi, že zbylo alespoň něco - protože i to "něco" diváka opět dokáže chytnout za srdce, bavit (třebaže ze začátku jsem lehce usínala - ale tempo filmu se záhy rozjede) a hlavně donutit ho přemýšlet. Rivette zde opět dokazuje, že v zobrazování mezilidských vztahů a psychologie postav je jeho styl opravdu nezaměnitelný a jednoduše geniální. A jako milé překvapení navíc, které jsem od Rivetta asi opravdu moc nečekala, zde pro mě bylo několik velmi vtipných minut ke konci, kdy se více než polovina kina smála takřka v kuse - nádhera! Filmu na síle nic neubírá ani fakt, že mě osobně nebyla ani jedna z postav nějak moc sympatická - to koneckonců není až tak důležité - důležité je, že ačkoli je pro mě Kdo ví zatím nejslabším Rivettovým snímkem, stále si drží velmi vysoký standard a já nedávám plný počet pouze za těch několik prospaných minut, se kterými však souvisí chvilková nezáživnost děje - ale třeba někdy příště přehodnotím své rozhodnutí a plný počet nakonec udělím - uvidíme... Buď jak buď, tento film rozhodně stojí za zhlédnutí! (03.10.2006)