Abril Despedaçado
Avril brisé
Za slnkom
Behind the Sun
Režie:
Walter SallesKamera:
Walter CarvalhoHrají:
José Dumont, Rodrigo Santoro, Rita Assemany, Luiz Carlos Vasconcelos, Ravi Ramos Lacerda, Caio Junqueira, Gero Camilo, Othon Bastos, Wagner Moura (více)Obsahy(1)
Krev se prý dá smýt pouze krví… Režisér a scenárista Walter Salles se stal nejlepší devizou brazilské kinematografie na přelomu tisíciletí. Velkého mezinárodního uznání se dostalo především jeho Hlavnímu nádraží z roku 1998, z dalších uveďme např. filmy Motocyklové deníky (2004), road movie o mladém Che Guevarovi, či adaptaci stěžejní knihy beatnické generace Na cestě (2012). Snímek Pod spalujícím sluncem natočil Salles v roce 2001 podle vlastního scénáře (a podle románu Ismaila Kadarého, odehrávajícího se ovšem v Albánii). Na nehostinném brazilském venkově na počátku 20. století, v izolaci od světa, přežívají dvě farmářské rodiny, které spojuje kromě dřiny jediné – generace přetrvávající krevní msta. Letitý boj o půdu si pravidelně vybírá svou nesmyslnou daň: oko za oko, syn za syna. Teď je řada na Tonhovi, kterému se však čekat na smrt vůbec nechce. Ve svých dvaceti zná ze života a světa jen každodenní, každoroční otročinu a cestu se surovým cukrem do města ke kupci. Navíc jej i jeho malého bratra ovlivní setkání s potulnými umělci, zejména s krásnou Clarou, která – i když už projela kus světa – má s Tonhem podobný osud: i ona je nucena dodržovat stanovený řád, šlapat v kruhu, podobně jako dobytek u lisu na farmě Tonhova otce... Sugestivní film, jehož tragický a současně osvobozující příběh umocňuje výtvarná kamera (Walter Carvalho, mnohokrát oceněný – včetně zmíněného Sallesova filmu Hlavní nádraží) a herecké výkony (především pak malého představitele Tonhova bratra). Nominován a oceněn na řadě filmových festivalů (Havana, Benátky…) (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Velmi působivé brazilské filmové překvapení. Sice přesycené samoúčelně krásnými obrázky, ale vyprávějící o věcech nadmíru bolestivých a pouhýma očima nespatřitelných. Jen po proniknutí k podstatě věci můžete pochopit, proč je nejsmutnější scénou ta, ve které se všichni upřímně smějí. 85% Zajímavé komentáře: Eodeon, genetique, hell_boy ()
Miluji filmy, poutající své hrdiny do inferna exotických kulturních aspektů, které tak dávají divákům k uvědomění a možná na pár oslnivých okamžiků i porozumění, a rozšiřující tak naše - příslovečně k názvu filmu - jasné obzory. Tomuto účinku - a kdoví, zda tak na mě film působil jen náhodou, nebo se jedná o záměrnou a podstatnou součást významu tohoto snímku - velmi napomáhají i veškeré motivy realističnosti. Ty vidím v zobrazené živelnosti všech živlů - spalující žár odpoledního slunce, surový, prudký a chladivý proud větru, nebo dokonale vystižená atmosféra dojmů z pohledu na masiv vod mořského pobřeží - to vše působí i na smysly diváka, pomalu jakoby to vše sám prožíval, a dává mu uvědomit si, že co vidí je skutečnější než možná jeho kulturně omezená mysl připouští. To vše je způsobeno především mistrovskými kreacemi kamery,díky níž obraz místy působí natolik sugestivně, až divák sám pociťuje závrať při scénách na laně nebo houpačce, hladiny adrenalinu a serotoninu v jeho krvi se drasticky mění pouhým účinkem obrazu a spolu s již zmíněnou přirozenou závratí se pojí také vrcholný prvek a zároveň význam filmu - pocit osvobození. ()
Košeľa zožltla. Krvná pomsta ako životný štýl neveští nič dobrého, keď mŕtvi rozkazujú živým. Z tejto posadnutosti, kde sa všetci točia dookola ako voly, je ťažké sa vymaniť, a môže to byť buď vzdelaním alebo láskou. Ktorým smerom sa vydá krvavý osud? Film s tiesnivou atmosférou, minimom slov a nevyspytateľným smerovaním. –––– V krajine slepých sa o jednookých hovorí, že sú blázni. –––– Sme ako voly. Točíme sa stále dookola a nikam to nevedie. ()
Neobvyklý príbeh malého Paca, rodiny a morskej panny rozpráva dieťa. Vie, že farba na „la camisa“ určuje, koľko dní sa dožije ďalší. Rodinná česť a pomsta zabíjajú nie len synov, ale i sny a bubúcnosť nasledujúcich generácii vyrastajúcich na nehostinnej zemi spaľovanej slnkom. Zastaví niečo tento kolobeh? Napriek pomalému tempu som sa ani chvíľku nenudila. ()
Film, ktorý naučí, že kniha sa má čítať hlavou dole. Je to veľa či málo? Ako pre koho, každopádne pre mňa je to po dlhšom čase omračujúci, čistokrvný kinematografický skvost. Nepýtajte sa, kde do čerta tí latinoameričania na také úžasné príbehy chodia, pretože predlohou bol román albánskeho (!) spisovateľa Ismaila Kadaré z roku 1980 (reálie boli len prenesené z Albánska do Brazílie). ()
Reklama