Režie:
Walter SallesScénář:
Jose RiveraKamera:
Eric GautierHudba:
Gustavo SantaolallaHrají:
Gael García Bernal, Rodrigo De la Serna, Mía Maestro, Mercedes Morán, Sergio Boris, Matías Strafe, Bárbara Lombardo, Antonella Costa, Alberto Granado (více)Obsahy(1)
Je mu třiadvacet, studuje medicínu - a ještě netuší, že vstoupí do dějin jako Ernesto Che Guevara. S kamarádem Albertem Granadem se vypraví na cestu po Latinské Americe na staré motorce Norton 500. Píše se rok 1952 a před nimi není nic jiného než volná silnice - bez turistů, hotelů a map, jen s čerstvým větrem v zádech. Dostat se z Argentiny až do Venezuely, to je sen, který výlet dlouhý 8000 kilometrů mění v realitu. Snímek inspirovaly Guevarovy deníky Notas de viaje a Granadova kniha Con el Che por America Latina. Záměrně apolitický pohled pro nás objevuje Guevaru jako ikonu, jež jako by se na film obtiskla z čistě vypraného trička: jen oklikou totiž připomíná postavu příštího kubánského revolucionáře. Film získal Cenu BAFTA a François Chalais Award a Cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes 2004. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (145)
Che Guevara. Tohto pána nejako extra naštudovaného nemám a mám pocit, že som nevidela žiaden film o ňom. Možno toto je dobrý začiatok. Vo filme sa nič veľkolepé nedeje, ale za mňa je to celkom vydarená road movie dvoch šialencov na motorke ... mám dojem, že tú motorku viac tlačili, ako na nej išli. Gael výborný a o muzike sa dá povedať to isté. 3,5* ()
Téma filmu zní zajímavě - mládí Ernesta Guevary, ale samotný snímek už tak zajímavý není. Děj dost pokulhává za malebnými obrázky z latinskoamerické přírody a herci se sice snaží, ale scénář jim příliš prostoru nedává. První polovina filmu by se dala sestříhat do 5 minut, jelikož byla úplně o ničem, s příjezdem do Cuzca alespoň přišly hezké snímky a až pobyt u malomocných plně získal moji pozornost a scény se opravdu vydařily. Jsem ráda, že jsem nakonec během té první půlky film nevypla, protože zbytek přece jen stál za to! ()
Předloha, stejnojmenná knížka, patří u nás doma k pokladům. Ze zápisků mladého Ernesta Guevary vyzařuje empatie, vnímavost, cit pro atmosféru místa a nadání hodit to papír způsobem, který vyvolá pocit, jakoby tam čtenář přímo byl. Film se celkem drží předlohy, ale přijde mi, že její potenciál nenaplnil tak, jak jsem si to představovala. I když Guevaru to asi vystihuje dobře, a jeho důvody, proč v se po návratu z této cesty stal, kým se stal, jsou z filmu patrné. Jen přes přitažlivost námětu necítím chuť kouknout se na to znovu. ()
Film ma velice dobrou prvni cast, kdy se dva kamaradi rozhodnou na motorce projet cely kontinent. Muzeme sledovat nadseni a odhodlani dvou mladych muzu, krasnou prirodu Latinske Ameriky a dobrou kameru s dobre pouzitymi filtry. Bernal opet ukazal herecky talent. Che Guevara byl mimoradna osobnost. Skoda, ze se scenar filmu trochu zasekl v Peru a film zacal prudce ztracet na krase a zajimavosti. ()
Ona samotná kombinace, dva muži a motorka, fungovala už v Easy Rider a funguje i tady. Už od prvního záběru z filmu čiší taková atmosféra beztarostna, že máte sto chutí podniknout taky cestu skrz přenádherné scenérie Jižní Ameriky. Jasně mladý Ernesto je tam až extrémně moc velký klaďas, ale jednak mu to v Bernalově podání žeru a jednak věřím tomu, že mládí je doba krásné naivity. Což je přesně to, čím Deníky dýchají až do závěrečných titulků. ()
Galerie (32)
Photo © Focus Features
Zajímavosti (6)
- Navzdory tomu, že film vychází z argentinské knihy o kubánsko-argentinské legendě a byl natočen s mexickým a argentinským hercem ve španělštině, tak na mnoha festivalech po celém světě reprezentoval Brazílii. Brazilský je na filmu “pouze“ režisér, Walter Salles. (džanik)
- Rovnako ako dej filmu, tak aj jeho natáčanie prebiehalo po celej Južnej Amerike, predovšetkým však v Argentíne, Čile, Peru, Kolumbii a Venezuele. Filmári natáčali aj na ostrove Kuba. (MikaelSVK)
- Píseň "Al otro lado del río" (Na druhé straně řeky) uruguayského skladatele Jorge Drexlera se stala teprve druhou neanglickou písní, která získala Oscara (na ceremonii ji zpívali Antonio Banderas a Carlos Santana). Tou první byla "Ta paidia toy Peiraia" (Děti z Pirea) řeckého skladatele Manose Hatzidakise z filmu Pote tin Kyriaki (Nikdy v neděli, 1960). (džanik)
Reklama