Země nikoho

Pořádně jsem nechápal, jak mohl Amélii z Montmartru (mému nejoblíbenějšímu filmu) nepřipadnout Oskar za nejlepší zahraniční film. Pak jsem viděl tento film a musím říci, že je to opravdu silný zážitek, navíc okořeněných černým humorem, který se zabývá závažnějším tématem než Amélie, takže nemůžu říci, že byl oceněn nesprávný film. (21.11.2007)

Říkal jsem si, co to musí být za film, který vyfoukl Amélii z Montmartru Oscara. Teď už to vím, a musím říct, že film s tak dobře napsaným příběhem jsem už dlouho neviděl. Brilantní černěhumorný pohled na válečný konflikt v Bosně, na média a trapnou úlohu UNPROFOR v Bosně. Skutečně brilantní zápletka a herecké výkony a klaním se režiséru Tanovičovi za jeho prvotinu. Film jsem viděl na LFŠ a tak doufám, že se dostane i do širší distribuce, aby ho vidělo co nejvíce lidí. (30.07.2002)

Docela vydařený příběh, na který jsem ovšem hodně rychle zapomněl a teď tak po 3-4 měsících si už ani nevybavuji, co se tam všechno odehrálo a jak to skončilo. A to je špatné. Jasně to ukazuje, že film mě nijak víc neoslovil. Film vypráví příběh o tom, jak se znepřátelení vojáci dvou stran (Srbsko-Bosna) střetnou tváří v tvář na válečném území, v zákopu. Následuje spousta komických i napínavých scének, škoda jen že už nevím jakých. 60% (18.09.2008)

Být pacifistou je nesmírně módní, z toho však pochopitelně vyplývá, že těch pacifisticky a protiválečně laděných snímků je taková kupa, že místo pro něco původního, originálního a oslovujícího se neustále zmenšuje, a proto mnoho protiválečných filmů, zvláště když nemají dostatek prostředků, aby alespoň znázornily kloudná jatka, vyzní prázdně, obehraně a zbytečně. Nemohu si pomoci, ale Země nikoho přes řadu dobrých míst nezadržitelně sklouzává mezi ty trochu nepovedené protiválečné snímky. Je tu satira, jistě. Dost ironie. Pokus o absurdno. Čistý, úsměvný humor. Všeho moc škodí, mnohem lepší by bylo, kdyby se Tanovič býval chytil jednoho z prostředků a propracoval ho do více podob a vyznění. Takto se jedná "jen" o slušnou oddechovku na pozadí znesvářených Balkánců. (06.04.2005)

Páni kluci si hrají na válku, pobíhají po příkopech, hádají se, kdo počítá do deseti, pak se dohodnou a pokračuje se dál. Tady je sice na ty příkopy potřeba mapa Bosny a Hercegoviny, opravdové zbraně, jedna jednotka UNPROFOR, TV zpravodajství, někde nějaké to velitelství, ale nemohu si pomoct, kromě hraného komična v reálné nezáživné válečné zóně, to ve mě vyvolalo hlavně ony vzpomínky na atmosféru hrátek na vojáky. Tehdy jsme taky vedli vážné rozpravy. Někdo se zde podivoval nad Oscarem. Ani se nedivím, že se divil. Téma sice vážné, ale určitě ne díky této činohře. Satira o zbytečnosti a neshopnosti ano, ale taková nemastná neslaná, na ten poprask kolem. (až na úplně úplně poslední vzdalující se záběr filmu před titulky) (27.10.2005)