Země nikoho

6 / 10 Tanovičov celovečerný debut bol jedným z tých filmov, ktoré sa nielenže dočkali všeobecne kladných reakcií či už od odbornej kritiky alebo širokej verejnosti, no odniesli si aj Oscara, akési symbolické potvrdenie svojej výnimočnosti naprieč národmi a kontinentmi. O to väčšie bolo moje sklamanie, keď som si po jeho dopozeraní len nespokojne odfúkol a pomyslel si: "A čo?" Priznám sa, táto protivojnová satira ma nechala úplne chladného - nerozosmiala ma, neprinútila ma zamyslieť sa, len pomaly preplávala pred mojimi očami a upadla do zabudnutia. (22.11.2005)

Kdyby se u nás natáčely přesně takovéto filmy (tedy stejné kvality), byl bych s českou kinematografií spokojen. Země nikoho vzdáleně připomíná Hřebejkovy tragikomedie, ale je ještě o třídu lepší. Čekal jsem šablonovité drama a dočkal jsem se svěžího, nečekaně vtipného filmu, kde ve vážnějších situacích zamrazí jen lehce, ale o to je film hezčí (netlačí na pilu za každou cenu, i když by mohl). Bravo! (08.09.2006)

Takovahle volovina sebrala oskara Amelii, to snad ani neni mozny. Ale to je tematem, Amelie je oddechovka, kdezto tady se tvurci snazi kritizovat vsechno mozny na valce. A jakmile se to akademici docetli, uz si urcite slintali kuli tematu na triko a ani film nevideli. Pribeh je pekne jednoduchej, ze zacatku to sice vypada jako komedie, ale za chvily tvurci zvazni a snazi se kritizovat. Problem je, ze me to nijak zvlast nezaujalo a jelikoz byli hlavni hrdinove nesympaticky, tak mi bylo fuk, co se s nima stane. Konec je sice zajimavej, ale to uz filmu nepomuze. Proste takovej nicim zajimavej film, kterej ve me nic nezanechal. (27.02.2007)

Na jednoduché modelové situaci tří postav dokázal Danis Tanović perfektně vystihnout absurditu války. Navíc přidal i nesmyslné neutrálně-mírové „poslání“ jednotek UNPROFOR a sílu a moc médií v dnešním moderním světě. Ač se jedná o dost závažné téma, téměř celou dobu se to dá sledovat s úsměvem. Vynikající film! (28.10.2005)

Humor i tragika tohto filmu vyplýva zo samotnej podstaty balkánskeho konfliktu, tragédie národov s väčšími či menšími prestávkami roky bojujúcich proti sebe a predsa žijúcich veľmi tesne pri sebe (stačí si prečítať dejiny Juhoslávie). Tentokrát však nejde o zobrazenie konfliktu národov ale o príbeh konkrétnych jednotlivcov. K základnej zápletke sa pridáva neschopnosť OSN a jej pochybných vojsk UNPROFOR, ktoré nemajú právo zásahu, samotní vojaci o ničom nerozhodujú, sú však skvele vybavení. Taktiež hyenizmus novinárov ukázaný jest. O podstatu riešenia konfliktu, či nebodaj pomoc postihnutým sa nezaujíma temer nik. Traja vojaci, vojak OSN a novinárka v príbehu o jednej blbo umiestnenej trhavej rozbuške. Poetika filmu pripomína čechovovský smiech cez slzy. (18.10.2004)