Země nikoho

Humor i tragika tohto filmu vyplýva zo samotnej podstaty balkánskeho konfliktu, tragédie národov s väčšími či menšími prestávkami roky bojujúcich proti sebe a predsa žijúcich veľmi tesne pri sebe (stačí si prečítať dejiny Juhoslávie). Tentokrát však nejde o zobrazenie konfliktu národov ale o príbeh konkrétnych jednotlivcov. K základnej zápletke sa pridáva neschopnosť OSN a jej pochybných vojsk UNPROFOR, ktoré nemajú právo zásahu, samotní vojaci o ničom nerozhodujú, sú však skvele vybavení. Taktiež hyenizmus novinárov ukázaný jest. O podstatu riešenia konfliktu, či nebodaj pomoc postihnutým sa nezaujíma temer nik. Traja vojaci, vojak OSN a novinárka v príbehu o jednej blbo umiestnenej trhavej rozbuške. Poetika filmu pripomína čechovovský smiech cez slzy. (18.10.2004)

Takovahle volovina sebrala oskara Amelii, to snad ani neni mozny. Ale to je tematem, Amelie je oddechovka, kdezto tady se tvurci snazi kritizovat vsechno mozny na valce. A jakmile se to akademici docetli, uz si urcite slintali kuli tematu na triko a ani film nevideli. Pribeh je pekne jednoduchej, ze zacatku to sice vypada jako komedie, ale za chvily tvurci zvazni a snazi se kritizovat. Problem je, ze me to nijak zvlast nezaujalo a jelikoz byli hlavni hrdinove nesympaticky, tak mi bylo fuk, co se s nima stane. Konec je sice zajimavej, ale to uz filmu nepomuze. Proste takovej nicim zajimavej film, kterej ve me nic nezanechal. (27.02.2007)

Výborný film, ktorý na minimálnej ploche a s minimálnymi prostriedkami vypovedá o konflikte v bývalej Juhoslávii a o zmysle OSN viac, ako rozsiahle štúdie. Na príbehu dvoch vojakov znepriatelených strán v zákopoch Zeme nikoho ukazuje, že po krátkom čase sa stráca zo zorného poľa príčina konfliktu a ostáva iba konflikt samotný, ktorý už žije svojím vlastným nezávislým životom. Výstižne je ukázaná impotencia OSN, ktorej schopnosti končia pri zabezpečení starostlivosti o seba a svoju byrokratickú štruktúru. Nazývať ich šmolkovia je veľmi výstižné. Celkovo je film, o ktorom som predtým nič nevedel, príjemným prekvapením. (05.08.2011)

Zdánlivě malý a nevýznamný film, který však jakoby skrytě disponuje velkou mírou osobitosti jak v námětu, tak jeho zpracování, přirozenosti a skvělých hereckých výkonech mě zcela neznámých tváří. Nejvíce mě zaujali Branko Djuric jako Čiki a také Georges Siatidis coby Marchand alias Charlie Tango. Počáteční sekvence "v mlze" a rozhovory vojáků je výborným a vtipným úvodem k filmu. "Víte, jaký je rozdíl mezi pesimistou a optimistou? Pesimista řekne, že už nemůže být hůř. A optimista řekne: "Ale může." - "Od tý chvíle, co jsme tady, poslouchám tvý vtipy, ale ještě jsem neslyšel, že by se někdo zasmál." :) (24.07.2011)

Úplně parádní okénko ukazující na absurdum jugoslávské války. Měl jsem velké štěstí, že jsem o filmu věděl pramálo, o to víc jsem se srdečně chlámal. Nečekejte žádnou velkou válku, rekvizitama budiž jeden zákop, ÓTéčko UnitedNations, tři modrý přílby, jedna mina a pár kalašnikovů. Film není čistou taškařicí, jež si utahuje z nesmyslnosti války na plnou hubu, ale naprosto vážným tónem je zde zobrazena realita, která prostě nutí k smíchu, resp. k politování. Já neváhám s plnou palbou, protože tahle pojetím typicky a nezaměnitelně evropská záležitost mě prostě odbourala. Doporučuju! (29.04.2014)