Self Made

Film, na ktorý na každom festivale čakám. A na ktorý by som sa ale ani náhodou nevybral keby som sa riadil obsahom uvedeným vo festivalovom denníku. TAKTO NEJAK SI PREDSTAVUJEM SÚČASNÚ MODERNÚ KINEMATOGRAFIU. A apacka´s comment nemá chybu (dokonalé vystihnuté moje pocity a to som chlap). Takže nie sme všetci rovnakí:-)))) (12.07.2014)

Jsem trochu zaujatá co se kulis týče, a z konce, který mi přišel nahodilý, jsem byla zpočátku v rozpacích. Přesto. Kontext byl vykreslený úplně nenápadně: otázka v rozhovoru pro německou televizi, příběh holky u checkpointu, patent gumových kulek, záběr na buldozer... Ale bez něj by nefungoval (nebo spíš nevynikl) hlavní motiv filmu - konfrontace identity palestinské rebelky Nadine a izraelské feministky Michal. Shira Geffen se rozhodla pro poněkud radikální řešení, jak to celý pojmout, a absurdita některých scén je zavádějící, takže se to chvíli tváří jako komedie, chvíli jako bizarní drama, chvíli jako fantasmagorie (to je žánr, žejo?). Coby žena jsem si z filmu odnesla hluboké zamyšlení nad tím (asi spoiler), jak moc je oukej udělat si z dělohy kabelku a vystavit ji na Bienále v Benátkach, v opačným gardu pak, kde jsou hranice touhy po dítěti. A jak to souvisí s množtvím šroubků. A že všichni chlapi jsou stejní (to jsem si vymyslela). Nedokážu si představit, jak tenhle film obhajuju někomu, kdo se na něj na moje doporučení podívá. (11.07.2014)

Jedna nebo dvě? Současnost nebo budoucnost? Nebo snad už minulost? Velmi zajímavé. (11.07.2014)

Asi to měl být takový nestrašidelný Lynch, ale moc to nefunguje. Absurdní scény v Machalině bytě jsou skvělý, všechny ostatní se zdají nadbytečný. (08.07.2014)